SFL 0025-20
SFL-soukromý Fořtův list 0020-25 ze dne 31. 07. 25
Tento jubilejní list nese číslo: 20! To číslo už neplatí! Platí nové: 80!! S dodatkem: je mi 30 s 50-ti letou životní, kněžskou praxí! OK. Prožil jsem nádherný den s těmi, kteří byli se mnou jak fyzicky, tak duchovně! To je hlavní zisk této události: všichni se takto na této události zúčastnili! Přiznám se vám: CELOU noc se mi honily všechny zážitky z kláštera TEPLÁ! Detailně! Vybavovaly se mi ty tváře; jedna po druhé! Výraz náš všech byl ale šokující: ve dveřích se mezi námi v klášterním slavnostním refektáři zjevil přízrak: Kněz, který oslavil své kněžské jubileum (70 let) služby Veleknězi JK, což jsem osobně s ním v Zeitz (cca 2hod cesty autem od Klingenthalu) směl u oltáře překrásné bývalé katedrály zažít. ON mi to svou náhlou návštěvou vlastně vrátil! ANO: RD Ferdinand je „šprýmař“! Všichni jsme mu při vstupu mezi nás zatleskali! Poté se k němu též mnozí hlásili: pro něho jistě veliká radost, vždyť je stále náš! NEBO NE? Bylo by krásné: To platí i o mně.
Malé moudro: pozvaný host mi v Teplé po mši svaté předal tuto větu: Svatí mají svou minulost; hříšníci svou budoucnost! Tak právě tohle mi muselo být řečeno a připomenuto! Hlas božího lidu! Právě s malým já, jsem chtěl být možná trošku svatým. Poté, při vzpomínce na mé po-klesky, jsem si uvědomil šanci pro mou buducnost! Lituj, dokud máš čas! Pak jsem prožil setkání velice nádherné: Klášterní kostel Zvěsto-vání P.M. Zde měl primici, tj. první mši svatou, můj synovec Ing/Mgr. P.Pavel Fořt! Takže: zde jsem se svolením Jeho Milosti opata Filipa, směl osla-vit svých 80let pozemského života! Velký dík tepelské kanonii! Jsem bratrem Vítem, členem 3.řádu premonstrátů; Hroznata, aniž jsem to věděl, mne celý život provázel! Jmenuji se fořt, člověk spojený s le-sem. On znal dobře svůj majetek: lesy, pole. KDE JINDE by se byl Hroznata lépe o lesy i pole mohl postarat, než z kláštera? Ten ze svých peněz a majetku založil. Poté do něho sám vstoupil co poslední mnich! Dal pak i svůj život; stal se mučedníkem. A právě blízko jeho smrti vy-hladověním – v Hrozňatově – v Loretě, budu smět jako kněz sloužit. Prosím: přimluvte se u našeho spravedlivého Pána a Boha, ať to vždy zvládnu! Chtěl bych vložit mezi němčinu i češtinu!!!
_________________________________________________________________________________________________________________
Někteří nerespektovali mé přání: Žádné dárky! Takže jsem nyní v situaci: klidně si mohu otevřít vinotéku i palírnu… Přesto: Zaplať Pán Bůh za každý projev lásky od vás. Viditelně jsem zaregistroval i vaše finanční příspěvky na účtu ČS; Pak i vtipné dárky (např.: tři obyč.tužky s gumou a ořazávátkem s legem Bayern München; nebo nůž se „švýcarským znakem“; či sada mýdel a voňavek atd. od TERRA XXL; poprvé dostal květinu (modrou hortenzii) v domnění, že je umělá – pak překvapen, že je i dnes stále „živá“. Poté jsem našel sadu pytlíčků s čaji + Medovinu coby DPH; Knihu o zázracích MP v dějinách církve v němčině; Knihu: NADĚJE, životopis papeže Františka v češtině – ON je prvním papežem, který o sobě vydal příběh svého života! Poté tolik obálek s přáními + Kč – ty přidám k účtu, pak i sešítky s upoutávkami různých chrámů – ty snad do své smrti navštívím.)
Zpět ke vzpomenuté hortenzii – byla živá nebo umělá? Neměli bychom být „umělými přáteli, kamarády“ – ale živými, skutečnými! K tomu ať nám požehná Bůh Otec, jeho Syn a přítel Duch svatý. AMEN.
_____________________________________________________________________________
Vám, kteří jste ve čtvrtek 31. 07. 25 v 11:00 nebyli v Teplé v klášterním chrámu, vám, kteří jste tam byli, připomínám v krátkosti průběh. Před mší jsem deseti pozvaným kněžím řekl toto: Milí bratři v kněžské službě – prosím vás – odpusťte mou odvážnost, když zjistíte možná s hrůzou, CO vše se dá do mše vložit; snad i přesto bude svatá! Jelikož 31.07. je svátek zakladatele řádu jezuitů sv. IGNÁCE z Loyoly, kněze, který vše co vykonal, podepisoval značkou O.A.M.D.G. P.S. Totéž jsem po něm převzal i já! Omnia ad maiorem Dei Gloriam zn. Vše k větší slávě Boží. Proto jsme k oltáři šli průvodem za zpěvu Bože, chválíme tebe. Poté jsem vyřkl modlitbu ke cti toho světce a s kytarou přidal: Buď chválen, Pane můj – 3x. Jelikož jsem šel v průvodu v mons.klerice, mocetou a biretem, musel jsem si u bočního oltáře obléci albu i zlatý ornát z Říma. Než se toto událo, řekl jsem: Vítám vás všechny z celého srdce. Víte, já jsem svého tatínka nikdy neviděl, aby se přežehnal velkým křížem. Vždy jen malým! Tak to nyní i se slovy na sobě udělejme! Pozor: on dělal na 3 místech dvěma prsty takové „ťupky“. Řekl jsem mu, že si udělá dvě díry: jednu do čela a druhou do prsou, protože třetí díru už v puse má! Pak se převor P. Augustin pomodlil desátek růžence: Který nám Ducha svatého seslal. Během této modlitby mi pan Opat Filip na krk zavěsil škapulíř. I já nyní políbil oltář. Nyní zaznělo z mých úst: 8 let jsem jako sólista (bas) zpíval o Půlnoční v kraslickém kostele Rybovku. Alice mne doprovodila s Věruškou Sm.: Nunu proč mi nedáš až po Co je to, co je. Ale to není vše! Před Pane smiluj se jsem se všemi vzbudil lítost. Slovy: Jeden farář se zpovídal; zaslechl: Bratře, tvé EGO je moc veliké; musíš s tím něco udělat! Ale co? Jdi na farní zahradu, vykopej hrob a pochovej tam své EGO! Za 14 dní za tímhle farářem přišla hospodyně se slovy: Důstojnosti; nyní pevně věřím ve zmrtvýchvstání! Před 14 dny jste pochoval své ego; ono vstalo z mrtvých, a nyní je ještě větší, než dříve bylo! To byl úvod!
Také jsem připomněl: Zde nás je 11 kněží; jedna židle je prázdná pro JIDÁŠE! Vzpomeňme a odpusťme těm Jidášům v našem životě. Pane smiluj se Atd. V promluvě jsem krátce připomněl znak křesťanů, je jím kohout! OB Radkovský mne cca 4 měsíce po mém nástupu do Kraslic navštívil s otázkou: Jak se tady máš? Povídám: Na hnoji bývá jeden kohout; tady jsou dva: Děkan Feix a já; jeho hospodině se jmenuje Helma Kohoutová! Už se dál neptal… Poté mše, průvod ke hrobu Bl. Hroznaty, požehnání a pozvánka na pohoštění do klášt. Refektáře. mpf
