Mons. Peter Fořt

Sešli Ducha svého a budou stvoření a obnovíš tvář země, aleluja. 612

1. Dar moudrosti: působí spřízněnost duše se záležitostmi Božími, duše vidí vše očima Božíma a miluje to, co chce Bůh. (Nedávno u nás zatkli obchodníka se starožitnostmi, prodával též obrazy. Jeden náš spoluobčan si jich pár koupil za 17.mil Kč. Byl v šoku, když se dozvěděl, že koupil padělky! Obdobně se cítil mladý Ind, který šel na lov kachen nemaje ani zbraň, ani prak. Házel po kachnách kameny, které našel doma. Když mu kameny došly a zbyl mu jediný, sebral ze země dvě trefené kachny a procházel se tržištěm. „Ukaž, co neseš?“ ptal se zlatník. „Ne kachny, kámen ukaž!“ „Vždyť je to drahokam!“ Mladíkovi náhle došlo, že svou nemoudrostí vyházel obrovské bohatství!)

 Prosme o dar moudrosti, bychom rozpoznali pravé životní hodnoty.

_________________________________________________________

Ó milý Duchu svatý, rač naším hostem býti, jenž jsi v darech bohatých, nemeškej k nám přijíti; spravuj jazyk k mluvení, dej dobré naučení, nachyl uši k slyšení, zapal srdce k věření.   911.

2. Dar rozumu: umožňuje vhled do pravd víry, i když je nemůžeme plně pochopit; pomáhá nám tento dar do nich nahlížet. (Do jednoho městečka došla krátká zpráva: „Přijedu zítra. Čekejte na mne.“ Podepsán: JEŽÍŠ. Tento dopis vyvolal pozdvižení u faráře, starosty i místní honorace. Chtěli, aby se na toto přijetí nikdy nezapomnělo. Každý připravil něco vzácného. Druhý den k městu přicházel žebrák. Všichni mysleli, že je to Ježíš. „Je to jeho styl“, tvrdil farář. Přivítání i obdarování bylo velké – starosta daroval i vůz, na který si muž dary naložil, poděkoval a odjel. Večer dorazil skutečný Ježíš, omluvil se za zpoždění. „Cože? Ten žebrák byl podvodník? Honem za ním, ať náš majetek získáme nazpět!“ A Ježíš? Ten zůstal na náměstí opět osamocen!) Prosme o dar rozumu, abychom pravdám Božím správně porozuměli. Nedávno získal „léčitel“ od důvěřivých žen přes jeden milion Kč, že je vyléčí z rakoviny. Přitom ženám nic nebylo. Léčitel duší Ježíš? -  Ten stále čeká na každého z nás……………!

_______________________________________________________

Svatý Duchu, sestup k nám, dej své světlo temnotám, v jasu lásky nech nás žít. Přijď se svými dary zas, otče chudých, mezi nás, přijď nám srdce potěšit.  422C

3. Dar rady: Dar rady nám pomáhá, že si dokážeme nějak poradit. (3 lidé se potřebovali dostat na druhý břeh velmi dravé řeky. První byl obchodník, který na druhé straně řeky měl šanci zdvojnásobit svůj majetek. Klekl si k modlitbě: „Pane, dej mi odvahu přeplavat řeku, dám i na kostel, každá minutá je drahá.“ Po chvíli se ponořil, řeka ho strhla a odnesla. Druhý byl voják, známý svou odhodlaností, bezúhonností. „Pane, dej mi sílu překonat tuto překážku. Bojovat za slávu je mým heslem.“ Bez váhání skočil do vody, která byla silnější; odnesla ho taktéž. Třetí osobou byla žena, doma na ni čekal muž a děti. I ona poklekla: „Pane, pomoz mi, dej mi radu, jak se dostat na druhý břeh.“ Vstala a všimla si pastýře, jak hlídá ovečky. „Jak bych se dostala přes řeku?“ Pastýř jí řekl, že nějakých deset minut odtud je provazová lávka, když si dá pozor, přejde po ní na druhý břeh). Někdy stačí trochu pokory; najde se i někdo, kdo ukáže správný směr! V pastýři lze spatřit církev, její služebníky; ti mohou ukázat na místo v Bibli! Prosme o dar rady, abychom se ve spletitých situacích správně rozhodovali.

_______________________________________________________________________

Sestup na nás, Duchu svatý, zapal v srdcích plamen svůj; a náš rozum tmou zajatý světlem shůry osvěcuj. Uděl dary rady síly, bychom Bohu věrni byli, jeho vůli poznali, a ji věrně konali.     421

4. Dar síly: Dar síly uschopňuje člověka k vytrvání i v nadměrně těžkých situacích. (Jistý muž se často stěhoval a vždy jako první si pověsil na stěnu kus klacku. Každý, kdo k němu přišel, se na ten klacek zeptal. „Když jsem byl malý, chtěl jsem v zimě s dědečkem do parku. Měl nemocné srdce, nohy už mu nesloužily, ale já stále prosil, aby se mnou šel. Chtěl jsem k rybníčku vlézt na led a klouzat se. „Dej pozor, led není dost silný!“Pozdě! Led se pode mnou prolomil. Dědeček se strachem roztřásl, uviděl na štěstí větev, podal mi ji a vší silou táhl, já zas se vší silou větve držel. Vytáhl mne, já byl mokrý, zmrzlý; děda zpocený, vysílený. Horká koupel ale pomohla jen mně, děda v noci zemřel, srdce to nevydrželo. Běžel jsem k rybníčku a našel větev, kterou si vždy pověsím v bytě.) My křesťané máme 2 zkřížené větve, které připomínají NĚKOHO, který dal všechno: sílu, život i lásku za záchranu každého z nás, kdo se jakkoliv ocitl v nebezpečí.

Prosme o dar síly, abychom měli odvahu vykonat, co od nás Bůh žádá.

__________________________________________________________________________________

Nauč nás Boha Otce znát, Syna jeho milovat; v tebe, Duchu svatý, zas důvěřovati v každý čas.  

5. Dar umění (jinak i poznání, vědění): Dar umění nás uschopňuje dávat věci do souvislosti s konečným cílem, učí nás žít a ovládat se. (Na kraji města seděl stařec. Přichází k němu pocestný se slovy: “Ještě jsem tu nikdy nebyl. Žijí zde také lidé sobečtí, zlí, kterých jsem si užil až dost?“ Stařec nato:“I tady jsou lidé sobečtí a zlí.“ Za chvíli se tohoto starce ptá jiný pocestný:“Jsem tu poprvé. Jací tady žijí lidé?“ Stařec:“Jací lidé žijí tam, odkud jsi přišel?““Dobří, štědří, pohostinní i poctiví.““I zde jsou takoví“, odvětil stařík. Obchodník zaslechl oba rozhovory. Vyčítavě se podíval na starce:“ Jak můžeš odpovědět na stejnou otázku pokaždé jinak?“ – „Synu“ řekl stařík, každý si nosí svůj svět v srdci. Kdo nenajde nic dobrého na minulosti, nenajde nic dobrého ani tady. A kdo poznal hodné lidi jinde a měl i přátele, najde je i zde. Víš, lidé jsou takoví, jaké je vidíme!). Jsme dílem Božím, můžeme se svobodně rozhodnout, zda za vším spatříme Boha, jeho stvoření, nebo se na vše zadíváme pouze svým omezeným pohledem a ne jeho!     

Prosme o dar umění, by stvořené věci vedly k poznání jejich Stvořitele.  ____________________________________________________________________________________________________

Těšiteli, buď náš host, žij nám v srdci pro radost, pro klid, kterým oplýváš. Po práci nech oddychnout, osvěž naši zprahlou pouť, setři slzy z našich řas.   422C

6. Dar zbožnosti: tento dar působí radost z toho, že můžeme zůstávat v Boží blízkosti. (Jistý král měl syna, který se těžce provinil. Za trest ho poslal do vyhnanství. Princ trpěl hladem, zimou, přestal doufat v odpuštění. Po letech za ním poslal vyslance, který mu sdělil:„Můžeš si přát, co chceš, přání ti bude splněno.“ Ten překvapen sdělením požádal o chléb a kabát. Úplně zapomněl, že je princ, že může žádat odpuštění a vrátit se do paláce. Byl naštvaný; nabídka přišla tak pozdě, neměl možná i ke všemu důvěru.) Vzpomněl jsem si, kolik je zde kolem mne pokřtěných dětí božích – princů, princezen, kteří se po spáchané vině dostali daleko od Boha, Krále. Místo, aby požádali o odpuštění, prosí o „žvanec a kus hadru“. Jsou naštvaní na Boha, nedůvěřují mu. Zapomněli, že jim sám Bůh nabízí odpuštění, že se smí vrátit do jeho blízkosti, ochrany, pomoci, požehnání!. 

Prosme o dar zbožnosti, abychom si rádi povídali s Bohem; modlili se upřímně a s důvěrou.                             ______________________________________________________________________________________________

 Dej nám, Pane, srdce čisté, jež dost bázně Boží má, když tě, milý Jezu, ve svátosti přijímá. Ať v té bázni darované důvěřovat nepřestane; že doplníš a dáš sám to, co v lásce schází nám.    424

7. Dar bázně Boží: tento dar vytváří synovskou/dceřinou oddanost člově-ka vůči Bohu. Bázeň není strach před Bohem, ale úcta k němu. Bát se máme hříchu! Říká se, prvním bezvěrcem na francouzském venkově byl poštmistr (zajímavé; existují výjimky: otec papeže sv. Pia X. byl  pošťák). Venkov byl spojen s rolníky, kteří prosili Boha o příhodné počasí, pro požehnání pro chov dobytka; chodili proto i v procesí do polí jak na jaře, i na podzim; kdy zas děkovali. Když se urodilo, měli všichni práci: kovář a podkovář, kolář, sedlář, truhlář, hostinský a jejich rodiny. Ale poštmistr měl státní plat za každého počasí, Boha proto nepotřeboval! Procesím se vysmíval i proto, že v jednom procesí jedni prosili za vláhu pro sazenice, jiní zase za slunce, aby sklidili seno. Ten poštmistr se mýlil. My Boha potřebujeme jako ryba vodu. V Bohu žijeme, pohybujeme se, a jsme! Je omyl, že se vše udělá samo, nebo že to zařídí stát. A navíc je to hřích.

                                         Je dobré o dar Boží prosit i děkovat.

 Sedmi darů, svatý Zdroji, buď nám stálou ochranou, dej nám státi v každém boji s myslí Bohu oddanou, dej nám věrně plně plnit sliby, doplň vše, co duším chybí, buď nám stálým dárcem sil, nedej minout věčný cíl.  421  

Mít čas pro druhé, umět je vyslechnout je zvláštní dar Boží, 8. neméně důležitý než moudrost a síla!  (Georg Faber)                     PŘIJĎ DUCHU SVATÝ