Mons. Peter Fořt

01. 12. sv. Edmunda Kampiána, kněze

Narodil se 25. I. 1540 v Londýně. Už na studiích v oxfordské koleji vyni-kal řečnickým nadáním a dosáhl hodnosti mistra svobodných umění. Ja-ko anglikánský jáhen se při studiu teologie a církevních Otců stal katolí-kem. Po krátkém pobytu ve Francii vstoupil v roce 1573 k jezuitům. Stu-doval v Brně a v Praze, kde byl v roce 1579 vysvěcen na kněze. Tam také založil první českou Mariánskou družinu a působil jako profesor rétoriky, filozofie a teologie. V roce 1580 se vrátil do Anglie, aby tam působil mezi katolíky. Neohroženě hájil svou víru a nezradil ji ani při několikerém mučení. Na rozkaz královny Alžběty byl 1. XII. 1581 oběšen. V roce 1886 byl prohlášen za blahoslaveného a 1970 za svatého.

03. 12. sv. Františka Xaverského, kněze

Pocházel ze španělské Navarry; narodil se roku 1506 na zámku Xavieru (Javier). Na studiích v Paříži poznal Ignáce z Loyoly a stal se jedním z jeho prvních druhů. V roce 1537 byl vysvěcen na kněze. Od roku 1541 horlivě a s velkým úspěchem hlásal evangelium v Indii, na Ceyloně, na Molukách a v Japonsku. Zemřel 3. XII. 1552 cestou do Číny na ostrově Sancianu.

04. 12. sv. Jana Damašského kněze a učitele církve

Narodil se v 2. polovině 7. stol. v arabské křesťanské rodině. Kolem r. 700 vstoupil do kláštera sv. Sáby nedaleko Jeruzaléma a stal se knězem. Ve svých spisech a kázáních vykládal věroučné pravdy, hájil uctívání obrazů svatých. Jeho hlavní spis „Pramen poznání“ a zejména v něm obsažený „Výklad pravé víry“ získal u východních křesťanů podobnou autoritu, jakou mají na Západě spisy sv. Tomáše Akvinského. Zemřel ve vysokém věku kolem roku 749. V roce 1890 byl prohlášen za učitele církve. Byza-ntská liturgie dodnes užívá některých jeho hymnů.

06. 12. sv. Mikuláše, biskupa

Byl biskupem v Myře v maloasijské Lykii (na dnešním území Turecka). Zemřel kolem poloviny 4. století. Jeho úcta se rychle rozšířila po celé východní oblasti a od 10. století i na Západě. V roce 1082 byly jeho ostatky přeneseny do italského města Bari.

07. 12. sv. Ambrože, biskupa a učitele církve

Narodil se kolem roku 339 v Trevíru jako syn římského vysokého správního úředníka. Sám také v Římě vystudoval řečnictví a práva. Svou veřejnou činnost začal v Sirmiu (Sremska Mitrovica v dnešním Srbsku). Když působil v Miláně, byl tam zvolen za biskupa a 7. XII. 374 přijal biskupské svěcení. Svědomitě doplňoval své znalosti a brzy se proslavil jako pastýř a učitel svěřeného lidu. Stavěl se proti zneužívání císařské moci a hájil čistotu učení víry proti ariánům. Jeden ze svých dopisů poslal i na naše území markomanské královně Fritigile (PL 14, 36). Podporoval zpěv lidu při slavení liturgie a sám podle východního vzoru skládal hymny. Zemřel na Bílou sobotu 4. IV. 397.

08. 12. PM počaté bez poskvrny prvotního hříchu

Církev vidí v Panně Marii ženu předpověděnou v ráji (Gn 3,15). Bůh ji vyvolil za matku Vykupitele lidstva, a proto ji už od okamžiku jejího po-četí uchránil od poskvrny prvotního hříchu. Toto učení o neposkvrněném početí Panny Marie závazně vymezil Pius IX. a prohlásil je za článek víry 8. XII. 1854. Liturgická oslava Početí Panny Marie se konala nejprve na Východě, v 9. století přešla z Konstantinopole do jižní Itálie a na Sicílii. Koncem 11. století zavedl tento svátek ve své diecézi sv. Anselm z Can-terbury a v té době se objevují náznaky této úcty i u nás v tzv. Opatovic-kém homiliáři. Z Anglie se svátek šířil i jinam. U nás se slaví už kolem roku 1200. V roce 1476 Sixtus IV. rozšířil jeho slavení pro celou církev.

09. 12. Jana Didaka Cuauhtlatoatzina  

Juan Diego pocházel z domorodého indiánského kmene na území dneš-ního Mexika; narodil se kolem roku 1474 v místě zvaném Cuauhtitlan. Jeho jméno „Cuauhtlatoatzin“ znamená „mluvící orel“. Uvěřil v evangeli-um a spolu s manželkou přijali křest a křesťanský způsob života. Svým životem ve společenství církve byl pro své současníky svědectvím, že Bůh volá k sobě všechny lidi bez ohledu na různost jejich původu a kultury. Domorodým obyvatelům Mexika a celého amerického kontinentu tak usnadnil cestu do společenství s Kristem a s církví. V roce 1531 se mu na návrší zvaném Tepeyac u města Mexika v dnešním státě Mexiko zjevila Panna Maria. Tento muž, obdařený upřímnou vírou, dosáhl svou poko-rou a horlivým úsilím toho, že na tom místě byla zbudována kaple ke cti Panny Marie Guadalupské. O tuto svatyni pečoval až do konce svého ži-vota; tam také 9. prosince 1548 zemřel. Papež Jan Pavel II. v roce 2002 zařadil jeho památku do celocírkevního kalendáře.

10. 12. PM Loretánské

Počátkem mariánské zbožnosti projevované ve svatyni v Loretu je Svatá chýše, o níž kronika sepsaná roku 1465 říká, že se na vršku, kde je dosud, objevila v noci z 9. na 10. prosince 1294. Je to upomínka na tajemství vtě-lení a evangelní příklad nazaretské Svaté rodiny. Svatyni Panny Marie Loretánské věnovalo apoštolskou péči mnoho papežů. Benedikt XV. Pro-hlásil loretánskou Pannu za patronku pilotů. Loretánské litanie jsou roz-šířeny v celé církvi.

11. 12. sv. Damasa I. papeže

Byl španělského původu, narodil se kolem roku 305. V roce 366 se stal papežem, obhajoval primát římského biskupa a v jeho době se začalo ší-řit označení „Apoštolský stolec“. Potíral ariánské bludy, pověřil sv. Jero-nýma revizí latinského překladu Písma svatého. Upravoval stará římská pohřebiště v katakombách a označoval hroby mučedníků básnickými ná-pisy, uchovalo se jich kolem 60. Zemřel v roce 384.

12. 12. MP Guadalupské

V roce 1531 se Janu Didakovi Cuauhtlatoatzinovi, který pocházel z do-morodého indiánského kmene nedaleko Mexika, zjevila Panna Maria. Stalo se to, když cestou ze svého rodiště, zvaného Cuauhtitlan, na ranní bohoslužby do Tlatilolco došel k návrší zvanému Tepeyac. Oznámila mu, že jako milující Matka místních obyvatel i všech, kdo se k ní utíkají o pomoc a přímluvu, bude na tomto místě těšit jejich zármutek a přinášet útěchu těm, kdo ji sem budou přicházet s důvěrou prosit. Na jeho plášti zůstala podivuhodným způsobem zobrazena její podoba. Písemná zpráva o této události je uchována v arcidiecézním archivu v Mexiku. Tamní křesťané ji od té doby stále uctívají jako Pannu Marii Guadalupskou, byla prohlášena za patronku Mexika (1754) a za hlavní patronku celé Latinské Ameriky (1910). Původní malá kaple postavená na místě zjevení byla nahrazena stavbou nynější baziliky (1695-1709). Slavení dnešní památky rozšířil papež Jan Pavel II. na celou církev (2002).

13. 12. sv. Lucie panny

Byla umučena v prvních létech krvavého pronásledování za Diokleciána, pravděpodobně 13. XII. 304. Vedle sv. Agáty je to nejznámější sicilská mučednice. Při průzkumu katakomb v Syrakusách byl objeven její hrob. Její úcta se brzy rozšířila v celé církvi a její jméno bylo zařazeno do mešního římského kánonu.

14. 12. sv. Jana od Kříže kn + uč.církve

Narodil se v roce 1542 ve Frontiveros ve Španělsku. Když mu bylo 21 let, vstoupil ke karmelitánům. Jejich tehdy uvolněnější řeholní život ho zklamal, a proto uvažoval o přestupu k přísnějším kartuziánům. V roce 1568 se však setkal se sv. Terezií od Ježíše a ta v něm vzbudila zájem o reformu karmelitského řádu. Spolubratři se tomu postavili na odpor, a dokonce ho na 3 měsíce zavřeli do vězení. Tam napsal své nejkrásnější mystické básně. Jeho nejznámější spisy (Výstup na horu Karmel, Temná noc, Duchovní píseň a Plamen lásky žhavý) jsou komentáře k těmto básním. Příkoří, které musel snášet, mu pomohlo k hlubokému spojení s Bohem a přivedlo ho na vrchol mystického života. Zemřel 14. XII. 1591 v klášteře v Ubedě. V roce 1726 byl prohlášen za svatého a v roce 1926 za učitele církve.

21. 12. Sv. Petra Kanisia kn + uč.církve

Narodil se v roce 1521 v Nijmegen v Holandsku, vystudoval v Kolíně nad Rýnem a vstoupil k jezuitům. Celý život zasvětil obraně a upevňování katolické víry. Účastnil se jako teolog tridentského sněmu. Pracoval jako učitel, kazatel, katecheta, spisovatel a misionář na různých místech v Německu; a také v Praze, kde založil kolej, která později splynula s univerzitou. Jeho „Katechismus“ se dočkal 400 vydání a byl přeložen do 15 jazyků. Zemřel 21. XII. 1597 ve Fribourgu ve Švýcarsku. V roce 1925 byl prohlášen za svatého a zároveň za učitele církve.

23. 12. Sv. Jana Kentského kn

Narodil se v roce 1390 ve vesnici Kęty v Polsku. Působil v blízkém Krakově jako kanovník, profesor teologie a filozofie, později též jako duchovní správce jedné farnosti. Vynikal svými vědomostmi, hlubokou zbožností, láskou k chudým a péčí o své studenty. Přesvědčen o duchovní hodnotě poutí, vydal se uctít Kristův hrob v Jeruzalémě a čtyřikrát navštívil Řím. Zemřel 24. XII. 1473 v Krakově a za svatého byl prohlášen 26. 12. sv. Štěpána prvomučedníka

Původem helénský Žid, patřil mezi 7 jáhnů prvotní církve. Vynikající kazatel. Během jeho plamenné řeči se dostal do sporu s veleradou. Rouhal se: tak zněl ortel jeho smrti: “Viděl jsem nebesa otevřená, Syna Božího (JK) sedět po pravici Boží (EL–Ellohím). Musel být potrestán ukame-nováním! Paradoxně s tímto souhlasil Šavel=Pavel z Tarzu.    

27. 12. sv. Jana apoštola a evangelisty

Učedník, „kterého Ježíš miloval“ (Jan 13,23). Spolu s Petrem a se svým bratrem Jakubem byl svědkem vzkříšení dcery Jairovy, Ježíšova promě-nění i úzkosti v Getsemanské zahradě (Mk 5,37; 9,2; 14,23). Jediný z apoštolů stál pod křížem na Kalvárii a umírající Kristus mu svěřil svou matku (Jan 19,26-27). Za císaře Domiciána byl poslán do vyhnanství na ostrov Patmos. Konec života strávil pravděpodobně v Efesu. Zemřel ve vysokém věku kolem roku 100.

28. 12. Betlémských Mláďátek, mučedníků

Svátek těchto nevinných dětí zavražděných v Betlémě a jeho okolí se připomíná už v nejstarších martyrologiích. Sv. Cæsarius z Arles, sv. Au-gustin a jiní církevní Otcové vidí jejich slávu v tom, na rozdíl od ostatních mučedníků, kteří svou smrtí vydali Kristu svědectví, tito malí chlapci zemřeli místo něho.

29. 12. sv. Thomase Becketa b + muč

Narodil se v roce 1118 v Londýně. Po dokončení studia teologie se stal ar-cijáhnem v Canterbury. Mladý král Jindřich II. ho jako jednoho ze svých nejlepších přátel jmenoval svým kancléřem (1155). Po smrti 1162 arcibis-kupa byl podle přání krále zvolen na toto uprázdněné místo. Jako primas Anglie hájil svobodu a práva církve. Tím si krále znepřátelil a musel utéci do Francie (1164). Po 6ti letech došlo sice k částečnému smíření, ale když se vrátil do vlasti, ještě téhož roku (29. XII. 1170) zavražděn při nešporách ve své katedrále. V roce 1173 byl prohlášen za svatého.

31. 12. sv. Silvestra I. papeže

Narodil se v Římě a spravoval církev v létech 314-335. Po dlouhotrvají-cím pronásledování nastala doba vnějšího rozmachu křesťanství. S pod-porou císaře Konstantina Velikého se začalo stavět mnoho kostelů, mezi nimi i bazilika sv. Petra ve Vatikánu. Zároveň se však v plné míře proje-vily bludy donatistů a ariánů. V roce 325 se konal první všeobecný sněm v Niceji, papeže na něm zastupovali jeho legáti.

P.S. Rok 313 se stal pro křesťany v římské říši, rokem svobody. Silvestr byl prvním biskupem=papežem, který nezemřel násilnou smrti! Odtud je též možno počítat svobodného šíření Kristovy nauky o lásce, odpuštění a nenásilí! Již žádné násilí, smrt pro víru v JK? Kolik mučedníků se za tu dobu po staletí směla objevit? Sláva Bohu v nesmrtelnosti, zmtvýchvstání.