Mons. Peter Fořt

02. 01. Svatý  Basil Veliký a Řehoř Naziánský biskupové +  uč.c.

Oba se narodili kolem roku 330 v Kappadocii (na území dnešního Turecka). Setkali se na studiích v Athénách a stali se dobrými přá-teli. Po návratu vytvořili spolu s dalšími mnišské společenství a žili v něm nějaký čas pohromadě. Statečně hájili, zvláště později jako biskupové, víru v Kristovo božství proti ariánům. Basil se narodil v Cæsareji (dnešní Kayseri). Seznámil se s životem mnichů a pou-stevníků v Palestině, v Egyptě a v Sýrii. Sjednotil a ukáznil soudo-bé mnišské stanovy; jeho řeholní pravidla se stala základem pro východní mnišský život. Přál si, aby mnišské komunity zůstávaly v živém kontaktu s okolním prostředím a spolupracovaly na jeho náboženském, kulturním i sociálním povznesení. Stal se knězem (364) a pak i biskupem (370) ve svém rodišti. Plně uplatňoval své organizátorské nadání, ať šlo o církev, liturgii, vzdělání kněží a mnichů, nebo o problémy sociální. + 1. I. 379. Řehoř se narodil poblíž Nazianzu. V roce 362 se stal knězem a později biskupem. Vynikal učeností a výmluvností, nikdy však nepřestával toužit po životě v ústraní; byl spíše mužem samoty a rozjímání. Zemřel ve svém rodišti 25. I. 389 nebo 390.

03. 01. Nejsvětější jméno Ježíš

Jméno Ježíš (hebrejsky Jehošua, zkráceně Ješua) znamená „Jahve je spása“. Anděl ohlašující Ježíšovo jméno (Mt 1,21) dodává: „on totiž spasí svůj lid od hříchů“. Ježíš slibuje těm, kdo se budou při modlitbě dovolávat jeho jména, že budou vyslyšeni (Mk 16,17-18; Jan 14,13-14 a 16,23-24). Sv. Lukáš dosvědčuje na několika událo-stech (Lk 9,49; 10,17; Sk 3,1-16 a 4,8-12; 16,16-18) účinnost s vír-ou spojeného vzývání Ježíšova jména. Zpočátku bylo při slavení liturgie připomínáno Ježíšovo jméno v den oktávu Narození Páně předčítáním evangelní zprávy (Lk 2,21), že novorozenému Spasi-teli osmého dne po jeho narození „dali jméno Ježíš“. V 1. pol. 16. století šířil úctu k nejsvětějšímu Jménu Ježíš významný františkán-ský kazatel sv. Bernardin Sienský. Samostatný svátek nejsvětější-ho Jména Ježíš se od r.1530 začal slavit ve františkánském řádu 14. ledna. V r.1721 bylo jeho slavení rozšířeno pro celou církev a přeloženo na neděli po Zjevení Páně. Sv. Pius X. ho přeložil na neděli mezi 1. a 6. lednem; pokud na 2. až 5. leden nepřipadla neděle, slavil se 2. ledna.

07. 01. Sv. Rajmunda z Peňafortu, kněze

Narodil se kolem roku 1175 na zámku Penafortu u Barcelony. Stal se profesorem církevního práva v Bologni a později kanovníkem barcelonské katedrály. Na přání Petra Nolaska sestavil v r. 1222 stanovy pro nově zakládaný řád, jehož posláním bylo vykupovat křesťany z muslimského zajetí. Sám vstoupil k dominikánům, v let-ech 1238-1240 byl generálním představeným. Vyzval Tomáše Akvinského, aby napsal dílo „Summa contra gentiles“. Na pokyn Řehoře IX. vydal sbírku papežských dekretů. Mezi jeho spisy vy-niká příručka pro zpovědníky „Summa casuum“. Zbytek života prožil v rodné Katalánii, kde se snažil navázat dialog s muslimy a kde také 6. I. 1275 v Barceloně zemřel. Za sv.byl prohlášen v r. 1601.

13. 01. Sv. Hilaria, biskupa a uč.c.

Narodil se kolem roku 315 v Poitiers a kolem roku 350 se stal tamějším biskupem. Postavil se proti šířícímu se arianismu a císař Konstans ho poslal (356) na 4 roky do vyhnanství do Malé Asie. Ve svých spisech vykládal Písmo svaté a hájil víru v Kristovo bož-ství a v Nejsv. Trojici. Po svém návratu se přičinil, aby v celé Galii zvítězilo učení nicejského sněmu. Zemřel v r.367. V r.1852 byl prohlášen za učitele církve.

17. 01. Sv. Antonína, opata

Narodil se kolem roku 250 ve vesnici Kome ve středním Egyptě. Když mu bylo 20 let, rozdal chudým dědictví po rodičích a uchýlil se na poušť. Zprvu bydlel ve skalní jeskyni se starým asketou, kte-rý ho zasvětil do poustevnického života. Shromáždil rozptýlené poustevníky, dal jim pravidla pro život v poustevnických osadách. Během více než 80 let opouštěl poušť, jen když bylo třeba, aby pomáhal pronásledovaným křesťanům (kolem 310), a když na výzvu svého biskupa, sv. Atanáše, v Alexandrii veřejně vystoupil proti ariánským bludům. Zemřel v roce 356 a v Jeruzalémě slavili jeho památku už v 5. století.

18. 01. Panny Marie, Matky jednoty křesťanů                                                                          

Božské mateřství spojuje Pannu Marii s jejím Synem „a pro své zvláštní úkoly a milosti je také vnitřně spojena s církví“ (II. vat. sněm, Konst. o církvi, č. 63). Už sv. Ambrož učil, že Bohorodička je vzorem církve ve víře, lásce a dokonalé jednotě s Kristem (Exp. in Luc. II, 7: PL 15, 1555). Společná úcta Bohorodičky zůstala trvalým poutem mezi západními a východními křesťany i po jejich rozdělení. Proto také bylo úsilí o obnovení jejich jednoty často svěřováno pod její ochranu (např.: v encyklice Lva XIII. „Adiutricem populi“, 5. IX. 1895). Tuto skutečnost má vyjádřit i liturgické slavení dnešní památky, povolené pro naše diecéze 10. IX. 1966.

Narodila se 16. X. 1890 v obci Corinaldu v provincii Anconě. Dětství trávila ve Ferriere di Conca u Nettuna. Po smrti otce (1900) konala domácí práce a pečovala o mladší sourozence, aby se matka mohla věnovat práci na poli. V jednom domě s nimi bydlel vdovec Serenelli se svým synem Alessandrem. Tento mladík se ji několikrát pokoušel přinutit, aby mu byla po vůli. Když odmítla, pobodal ji nožem (5. VII. 1902), takže následujícího dne zemřela v nemocnici v Nettunu. Před smrtí svému vrahovi odpustila a on po odpykání trestu ve vězení začal žít novým životem jako pomocník v jedné kapucínské ošetřovně. Ještě za života své matky byla v roce 1950 prohlášena za svatou.

20. 01. sv. Fabiána, pap. a muč.

Papežem se stal v r.236. Byla to doba poměrného klidu, misionář-ského nadšení. Rozdělil Řím na sedm obvodů a jejich správu svěřil sedmi jáhnům. Začátkem Deciova pronásledování zemřel mučed-nickou smrtí 20. I. 250.

a Šebestiána, muč.

Narodil se v Miláně, stal se vojenským velitelem, a protože měl přístup do žalářů, utěšoval uvězněné křesťany a pomáhal jim. V 2. polovině 3. století zemřel v Římě jako mučedník. Pohřben byl v katakombách; později byla na tom místě postavena bazilika sv. Šebestiána za hradbami.

21.  Anežky Římské, panny a mučednice

Tato mladičká římská panna a mučednice položila život pro víru v Krista v 2. polovině 3. století nebo pravděpodobněji začátkem 4. století. Úcta k ní se brzy rozšířila po celém křesťanském Západu.

22. 01. Sv. Vincence, jáhna a muč.

Byl jáhnem zaragozského biskupa, v době Diokleciánova proná-sledování křesťanů byl ve Valencii v dnešním Španělsku krutě umučen 22. I. asi roku 304.

24. 01. Sv. Františka Saleského, biskupa a uč.církve

Narodil se 21. VIII. 1567 na zámku Sales v Savojsku jako potomek venkovského šlechtického rodu. Po vysvěcení na kněze (1593) začal slovem i písmem horlivě bránit a šířit katolickou víru v kal-vínské oblasti jižně od Ženevského jezera. Od r.1602 působil jako ženevský biskup se sídlem v Annecy. Spolu se sv. Janou Františ-kou de Chantal založil (1610) kongregaci sester Navštívení Panny Marie; jejich původním posláním bylo spojovat rozjímání se služ-bou chudým a nemocným. Jeho nejznámější díla o duchovním životě jsou „Uvedení do zbožného života“ a „Pojednání o Boží lásce“. Zemřel 28. XII. 1622 v Lyonu a 24. I. 1623 byly jeho tělesné pozůstatky přeneseny do Annecy. V roce 1665 byl prohlášen za svatého a později za patrona novinářů a katolických spisovatelů.

25. 01. svátek Obrácení sv. Pavla, apoštola

Šavel z Tarsu chtěl se vší opravdovostí sloužit Bohu a jako pra-vověrný žid si ošklivil křesťany uctívající ukřižovaného Mesiáše. Prožitek před branami Damašku znamenal však pro něho úplný obrat (Sk 9,1-22; 22,3-16; 1 Kor 15,9-10; Gal 1,11-24; 1 Tim 1,12-16).

26. 01. Sv. Timoteje a Tita, biskupa

Timotej byl synem řeckého otce a židovské matky. Pocházel z Ly-stry v Malé Asii. Sv. Pavel ho získal pro křesťanskou víru při své první misionářské cestě (Sk 14,; 1 Tim 1,2). Při druhé cestě se, ač ještě velmi mladý (1 Tim 4,12), stává natrvalo Pavlovým spolupra-covníkem a je s ním i při prvním uvěznění v Římě (Flp 1,1; 2,19; Kol 1,1; Flm 1). Potom doprovází Pavla do Efesu a zůstává tam jako bis-kup (1 Tim 1,3). Při svém druhém uvěznění ho Pavel zve k sobě do Říma (2 Tim 4,9-21). V 6 Pavlových dopisech je uveden jako spolu-odesilatel (1 a 2Sol, 2 Kor, Kol, Flm, Flp). Z poznámky v listu Židům (13,23) vyplývá, že byl také vězněn. Po Pavlově smrti se vrátil do Efesu a tam také zemřel. Titus pocházel z pohanských rodičů z Antiochie Syrské. Doprovázel Pavla a Barnabáše na apoštolský sněm do Jeruzaléma (Gal 2,1-5). Na své 3.apoštolské cestě ho Pavel poslal z Efesu do Korintu, aby tam jako schopný organizátor za-vedl pořádek (2 Kor 2,13; 7,6.13-16); krátce nato ho pověřil, aby tam organizoval sbírku pro chudé jeruzalémské křesťany. Po společ-ném působení na Krétě zanechal ho tam Pavel jako biskupa. Při druhém Pavlově věznění v Římě byl u něho a odtud zřejmě z jeho pověření odešel do Dalmácie (2 Tim 4,10). Po Pavlově smrti se vrátil na Krétu a tam také zemřel.

27. 01. Sv. Anděly Mericiové, panny

Narodila se 1. VI. 1474 v Desenzanu v severní Itálii. Vstoupila do III. řádu sv. Františka a spolu s několika přítelkyněmi se starala o chudé a nemocné ve svém rodišti a později v Brescii. V r.1535 založila řeholní společnost sester Voršilek. Několik jich bydlelo pohromadě, ale většinou zůstávaly ve svých rodinách bez řádové-ho oděvu. Věnovaly se výchově dívek z lidových vrstev. Zemřela 27. I. 1540 v Brescii. Za svatou byla prohlášena v roce 1807.

28. 01. sv. Tomáše Akvinského, kněze a uč.církve

Narodil se kolem r.1225 v Roccasecca u Neapole v rodině hrabat z Akvina. Studoval na Monte Cassinu a později v Neapoli, kde v 18 letech vstoupil k dominikánům. Studie dokončil v Paříži a v Kolíně nad Rýnem pod vedením sv. Alberta Velikého. Působil jako profe-sor teologie a filozofie v Paříži (1256-59), v Římě (1259-69), znovu v Paříži (1269-72) a v Neapoli (1272-74). Je nejvýznamnějším před-stavitelem scholastické filozofie a teologie. Na přání papeže Urba-na IV. sestavil breviářové a mešní texty pro svátek Božího Těla. Zemřel 7. III. 1274 ve Fossanuova ve střední Itálii cestou na II. lyonský koncil. V r.1323 byl prohlášen za svatého, 1567 za učitele církve a 1880 za patrona katolických škol. Dnešní den (28. I.) je výročím přenesení jeho ostatků do katedrály v Toulouse ve Francii.

31. 01. Sv. Jana Boska, kněze

Narodil se 16. VIII. 1815 v Becchi u Turína v rodině chudých rol-níků. Když se stal knězem (1841), věnoval se opuštěným dětem z rozvrácených rodin a dělnické mládeži v Turíně. Pomáhal jim nacházet rovnováhu mezi povinností a svobodou. Jeho výchovný systém byl založen na předcházení chybám a životním omylům mladých lidí. Důsledně se vyhýbal nátlaku a hrozbám. Založil Ora-toř svatého Františka Saleského, kde se konaly večerní přednášky; byl tam i učňovský domov, střední škola, odborné kursy, pa-matovalo se i na prázdninové tábory. Aby toto jeho dílo mohlo pokračovat, založil řeholní společnost salesiánů a stal se spolu-zakladatelem kongregace sester Panny Marie Pomocnice. Zemřel v Turíně 31. ledna 1888 a za svatého byl prohlášen v roce 1934.

Omnia ad maiorem Dei Gloriam.

O. A. M. D. G.