Mons. Peter Fořt

01.05. Sv. JOSEFA, dělníka; Sv. Josef pracoval jako nazaretský tesař pro Ježíše a v jeho důvěrné blízkosti. Jeho dílna vrhá nové světlo na důstojnost práce. Člověk se v práci nejen realizuje, ale je to zá-roveň i služba bližnímu, společnosti, a tím i Kristu. Už od Lva XIII. se papežové snaží obrátit pozornost křesťanského světa k chápání tohoto hlubšího smyslu lidské práce. 1.5. slavený v dnešním světě jako den práce, je proto od r. 1955 postaven pod ochranu sv. Josefa.

02. 05. Sv. Atanáše, biskupa a uč.církve; Narodil se kolem roku 295 v Alexandrii v Egyptě. Doprovázel jako jáhen svého biskupa na nicejském koncilu (325). Když se sám stal alexandrijským patriarchou (328), statečně a vytrvale hájil víru v Kristovo božství, jak bylo definováno v Niceji, proti stoupencům alexandrijského kněze, bludaře Aria. Ani šikanování ze strany císaře, ani ustrašenost ostatních biskupů, ani několikrát opakované vyhnanství nezlomilo jeho odhodlání. Využíval nuceného pobytu mimo diecézi (celkem asi 20 let) k písemnému vysvětlování a šíření pravé víry. Podporoval rozvoj mnišství a sepsal „Život sv. opata Antonína“. Zemřel 2. V. 373 v Alexandrii.

03. 05. Sv. Filipa a Jakuba, apoštolů; Filip pocházel z Betsaidy a patřil mezi učedníky Jana Křtitele. Byl jedním z prvních, kdo šli za Ježíšem (Jan 1,43-44). Získal ihned Natanaela, pozdějšího apoštola Bartoloměje, a přivedl ho k Ježíšovi (Jan 1,45-46), byl při nasycení zástupů z pěti chlebů (Jan 6,5.7). Na něho se obrátili pohanští poutníci, když chtěli vidět Mistra (Jan 12,21). Žádal Krista, aby apoštolům ukázal nebeského Otce (Jan 14,8). Synoptická evangelia a Skutky apoštolů uvádějí pouze jeho jméno v seznamu apoštolů.

Zprávy o jeho životě nejsou věrohodné.

Jakub, syn Alfeův, je rovněž jedním z apoštolů (Mt 10,3; Mk 3,18; Lk 6,15; Sk 1,13). Předpokládá se, že je totožný s Jakubem, „bratrem Páně“ (srov. Mt 13,55; 27,56; Mk 6,3; 15,40), prvním představeným křesťanské obce v Jeruzalémě (Sk 12,17; 15,7.13; 21,18; Gal 1,19; 2,9.12), autorem jedné z epištol (Jak 1,1), o němž Josephus Flavius píše, že byl roku 62 ukamenován na popud židovského velekněze Annáše II. (Ant. 20, 9, 1). Tuto totožnost však nelze bezpečně prokázat. Slavení dnešního svátku souvisí s posvěcením římské baziliky Dvanácti apoštolů (1. V. 570).

04. 05. Sv. Floriana, mučedníka; Když byli za Diokleciána pronásledování křesťané v rakouském Lorchu v ohrožení života, zastal se jich tehdy on coby kancléř zástupce místodržitele v S. Pölten. Byl však sám pro svou víru v Krista 4. května 304 spolu se 40 vojáky římské armády zabit tímto způsobem: byl mu uvázán mlýnský kámen kolem krku a vhozen z mostu do řeky Enns. Původně chtěl jako sám římský voják těch 40 vojáků osvobodit z vězení, do kterého se dostali též pro svou víru v Krista. Je patronem hasičů a všech, kdo jsou ohroženi jak ohněm, tak vodou. St. Pölten stojí k jeho poctě klášter.

_____________________________________________________________________________________________________

06. 05. Sv. Jana Sarkandra, kněze a mučedníka. Narodil se 20. XII. 1576 ve Skočově v těšínském Slezsku. Studoval filozofii v Olomouci a v Praze (1597-1603), teologii ve štýrském Grazu (1604-1606). Potom uzavřel manželskou smlouvu (3. IX. 1606) ve Velkém Meziříčí, ale už po roce (22. XII. 1607) zřejmě jako vdovec přijal nižší svěcení a v roce 1609 byl v Brně vysvěcen na kněze. Působil v duchovní správě na různých místech, naposled jako farář v Holešově. Za stavovského povstání byl obviněn z velezrady, zatčen a v olomouckém vězení vyslýchán útrpným právem, přičemž ho soudci nutili k prozrazení zpovědního tajemství. Zemřel na následky trojího mučení 17. III. 1620 v Olomouci, kde je i pochován. Pius IX. ho prohlásil za blahoslaveného (3. XI. 1859); oslavy blahořečení se konaly 6. května 1860. Jan Pavel II. ho kanonizoval při své návštěvě v Olomouci 21. května 1995.

08. 05. Panny Marie, Prostřednice všech milostí. Panna Maria, od věčnosti předurčená za Matku Božího Slova, spolupracovala jedinečným způsobem při Spasitelově díle na obnově nadpřirozeného života v lidských duších a stala se v řádu milosti naší matkou. Toto Mariino mateřství trvá nepřetržitě v plánu milosti až do věčného zakončení spásy všech vyvolených. Ve své mateřské lásce pečuje o bratry svého Syna, kteří ještě putují v mnoha nebezpečích a nesnázích. Proto je vzývána v církvi jako přímluvkyně, pomocnice, zachránkyně a prostřednice. Tato slova je však třeba chápat tak, že nic neubírají ani nepřidávají důstojnosti a účinnosti jediného prostředníka, Krista. (Srov. II. vat. sněm, Konst. o církvi, č. 61-62.) Dnešní památka se začala slavit v Belgii (1921) z podnětu kardinála Merciera a odtud se rozšířila i do některých jiných zemí. 

10. 05. sv. Jana z Avily, kněze a učitele círke; Přišel na svět okolo r.1500 ve městě Almodóvar del Campo ve Španělsku. Když se stal knězem, prochodil celou Andalusii a kázal o Kristu. Byl význam-ným hlasem prosazujícím obnovu zahájenou tridentským konci-lem a v mnoha svých spisech ukázal kněžím jeho podstatu a důležitost. Neprávem na něj padlo podezření z hereze, nevyhnul se ani výslechům, ani věznění, ale velmi horlivě vykládal katolickou nauku. Poslední léta strávil v ústraní ve městě Montilla v córdubské diecézi a dne 10. května 1569 tam zesnul v Pánu.

12. 05. sv. Nerea a Achillea, mučedníků; Oba byli římskými vojáky pravděpodobně v době císaře Diokleciána. Protože se stali křesťa-ny, byli popraveni mečem (kolem roku 304). V místě, kde byli po-hřbení, na Ardeatinské cestě v Římě, stojí bazilika nesoucí jejich jména. + sv. Pankráce, mučedníka; Zemřel mučednickou smrtí pravděpodobně za Diokleciánova pronásledování křesťanů (kolem roku 304). Podle zpráv z legendy mu bylo teprve 14 let. Nad jeho hrobem na Via Aurelia v Římě byla zbudována bazilika.

13. 05. Panny Marie Fatimské.

14. 05. sv. Matěje, apoštola;  Byl zvolen za apoštola místo Jidáše. Podle vyprávění o této volbě (Sk 1,15-26) chodil s apoštoly po celou dobu od počátku až do Ježíšova nanebevstoupení. O jeho dalším životě nemáme věrohodných zpráv. Jeho ostatky jsou uchovávány v benediktinském klášterním kostele v Trevíru (Trier) v Německu a v bazilice S. Maria Maggiore v Římě.

16. 05. sv. Jana Nepomuckého, kněze a mučedníka, hl. patrona českého národa. Narodil se kolem poloviny 14. století v Pomuku (později Nepomuku) v Čechách. V letech 1369-1380 byl veřejným notářem a zároveň pracoval v úřadě generálních vikářů. Po vy-svěcení na kněze byl farářem u sv. Havla (1380-1390) a kanovníkem kapituly u sv. Jiljí (1382-1389) a na Vyšehradě (1389-1393). Arci-biskup Jan z Jenštejna ho jmenoval svým generálním vikářem (1389-1393). Když vyvrcholilo napětí mezi králem Václavem IV. a ar-cibiskupem, stál na straně arcibiskupa a hájil svobodu a nezávislost církve na králově zvůli, zatímco král se snažil ovládnout církev a získat na svou stranu část vyššího duchovenstva. Byl podroben výslechu a mučení za osobní účasti krále. Jeho tělo bylo 20. III. 1393 vhozeno do Vltavy, potom prozatímně pohřbeno a později (snad 1396) přeneseno k pohřbení do katedrály. V následujících letech se mluvilo o další příčině jeho mučednické smrti, že totiž nechtěl porušit zpovědní tajemství. V roce 1721 byl prohlášen za blahoslaveného a 19. III. 1729 za svatého.

18. 05. sv. Jana I. papeže a mučedníka; Pocházel z Toskánska a stal se papežem v r. 523, kdy Itálii ovládal gótský král Theodorich. Ten stál na straně ariánů a chtěl se jich zastat i u císaře Justina I. Proto poslal do Konstantinopole výpravu, kterou musel vést papež jako králův legát. S výsledkem jednání však nebyl spokojen, dal papeže po návratu o hladu držet ve vězení v Ravenně; tam 18.V.526 zemřel.

20. 05. Panny Marie, Matky církve; Blahoslavené Panně Marii byl udělen titul Matka církve, protože porodila Krista, hlavu církve, a předtím, než Syn na kříži odevzdal svého ducha, se stala matkou vykoupených. Svatý papež Pavel VI. toto pojmenování slavnostně potvrdil v promluvě k otcům 2. vatikánského sněmu 21. listopadu 1964; jeho záměrem bylo, „aby celý křesťanský lid tímto velmi jemným titulem právě teď ještě více projevoval úctu k Boho-rodičce“.

20. 05. sv. Klementa Marie Hofbauera, kněze a mučedníka; Narodil se 26. 12. 1751 v Tasovicích u Znojma jako syn českého řezníka Dvořáka. Vyučil se pekařem, ale z touhy po kněžství začal studovat. Několikrát putoval do Říma, vstoupil tam do kongregace redemptoristů a byl vysvěcen na kněze (1785). V letech 1787-1808 působil ve Varšavě a založil tam první klášter redemptoristů severně od Alp. Když Napoleon po dobytí Varšavy zakázal všechna řeholní společenství, přesídlil „apoštol Varšavy“ do Vídně. Jako kazatel, duchovní správce a zpovědník měl značný vliv na všechny vrstvy obyvatelstva. Protože nechtěl přijmout zásady tehdy módního osvícenského josefinismu, podle nichž se měla církev stát nástrojem v rukou panovníka, byl dán pod policejní dohled. Na sklonku života dosáhl souhlasu k působení redemptoristů na rakouském území (20. 4. 1820). Sám se však toho dne nedožil, + 15. 3. 1820. Jeho tělo bylo později (1862) přeneseno do kostela Panny Marie Na nábřeží a v roce 1909 byl prohlášen za svatého.

20. 05. sv. Bernardina Sienského, kněze; Narodil se roku 1380 v Massa Marittima u Sieny ve střední Itálii. Po studiích církevního práva a po uzdravení z nemoci, kterou byl postižen při ošetřování nemocných morem (1400), vstoupil do františkánského řádu (1402). Stal se knězem (1404), vynikajícím lidovým kazatelem a šiřitelem úcty k Jménu Ježíš. Nemluvil o pohromách zvěstujících konec světa, jak bylo tehdy zvykem, nýbrž o Ježíši Kristu a jeho božské lásce. Několikrát byl nařčen z bludařství, ale pokaždé byla uznána jeho nevina. Jako řádový představený (1438 – 1442) se účastnil všeobecného sněmu ve Florencii. Zemřel 20. V. 1444 v Aquile a už v roce 1450 byl prohlášen za svatého.

21. 05. sv. Kryštofa Magallanese, kněze a druhů, mučedníků; Sv. Kryštof se narodil ve vesnici San Rafaél Totatiche v Mexiku roku 1869. V době, kdy proti katolické církvi zuřilo pronásledování, spolu s dalšími 24 kněžími a křesťanskými laiky z různých končin Mexika a různého věku vyznal Krista Krále a roku 1927 podstoupil mučednickou smrt.

22. 05. sv. Rity z Cascie, řeholnice; Žila v 15. století v italské Umbrii. Nejprve byla provdána za násilnického muže, trpělivě snášela jeho hrubosti a smířila ho s Bohem. Později, když její manžel i děti zemřeli, vstoupila do kláštera řádu svatého Augustina. Dávala všem vynikající příklad trpělivosti a zkroušenosti. Zemřela tam před rokem 1457.

25. 05. sv. Bedy Ctihodného, kněze a uč.církve; Narodil se kolem r.673 na území benediktinského kláštera ve Wearmouthu v se-verní Anglii. V sedmi letech byl do tohoto kláštera dán na vychování, krátce na to přešel do nově založeného kláštera v Jarrowě. Tam se stal v devatenácti letech jáhnem. Učil v klášterní škole a začal s profesionální svědomitostí psát dějiny církve v Anglii, dokončil je v roce 731. Po vysvěcení na kněze (703) psal po vzoru starých církevních Otců komentáře k Písmu svatému. Jak sám napsal, jeho radostí bylo studovat, vyučovat a psát. Zemřel 26. V. 735. V roce 1899 byl prohlášen za učitele církve.

25. 05. sv. Řehoře VII, papeže; Narodil se kolem r.1028 v Tos-kánsku, jmenoval se Hildebrand a až do r.1048 žil jako bene-diktinský mnich. Potom se stal rádcem papežů reformátorů a po zvolení za papeže (1073) pokračoval v jejich díle. Bojoval proti svatokupectví, nekázni duchovenstva a laické investituře. Císař Jindřich IV. se nechtěl zříci práva jmenovat biskupy a opaty, dal zvolit vzdoropapeže (1080) a obsadil Řím (1084). Papež se uchýlil do Salerna, kde 25. V. 1085 zemřel a byl pohřben.

25. 05. sv. Marie Magdalény de Pazzi, panny; Narodila se roku 1566 ve Florencii. Vstoupila do kláštera karmelitek (1582) a v roce 1584 složila slavné sliby. Od té doby procházela mnoha bolestnými očistnými zkouškami a dosáhla vysokého stupně mystického života. Měla různá vidění, při nichž hlasitě promlouvala; její spo-lusestry sebraly několik svazků zpráv o těchto extázích. Vytrvale prosila za obnovu církve a ukazovala sestrám cestu k dokonalosti. + 25. V. 1607 ve Florencii a v roce 1669 byla prohlášena za svatou.

26. 05. sv. Filipa Neriho, kněze; Narodil se 21. VII. 1515 ve Florencii jako syn notáře. Kolem roku 1536 přišel do Říma, založil tam společnost pro pomoc chudým a nemocným „Oratorium Boží lásky“, věnoval velkou péči mladým lidem. V roce 1551 přijal kněžské svěcení a usiloval o náboženskou obnovu Říma novými pastoračními metodami. Spolu s několika dalšími světskými kněžími začali bydlet společně (1564) a v roce 1575 dosáhli papežského schválení jako kongregace oratoriánů. Zemřel 25. V. 1595 a roku 1622 byl prohlášen za svatého.

27. 05. sv. Augustina z Canterbury, biskupa; Byl benediktinem v opatství sv. Ondřeje v Římě. Papež Řehoř Veliký ho poslal, aby spolu s dalšími čtyřiceti mnichy hlásal evangelium v Anglii (597). Cestou byl ve Francii vysvěcen na biskupa. Kentský král Ethelbert mu postoupil poblíž Canterbury pahorek s pozemky na stavbu opatství a katedrály a přijal křest. Z prvních křesťanských století se tam do té doby udrželo křesťanství jen v hornatých oblastech Skotska a Walesu. Položil tedy základy organizační struktury církve v Anglii a podle pokynů papeže dbal při šíření křesťanství místních zvyklostí. Podařilo se mu získat velkou část obyvatelstva a vychovat domácí kněze. Zemřel 26. V. kolem r. 605.

27. 05. Výročí posvěcení katedrály sv. Bartoloměje v Plzni

Původně se slavila slavnost Posvěcení katedrály 2. prosince. Podle Podlahy šlo o benedikci, která byla uskutečněna 2.12.1882. Po úpravě liturgického prostoru byla katedrála dedikována otcem biskupem Mons. Františkem Radkovským a to 27.5.2006, takže od tohoto roku se slaví výročí posvěcení právě v tento den 27. května.

29. 05. sv. Pavla VI. papeže; Giovanni Battista Montini se narodil 26. září 1897 v městečku Concesio nedaleko Brescie. Kněžské svěcení přijal 29. května 1920. Byl ve službách Svatého stolce až do doby, kdy byl jmenován milánským arcibiskupem. Na Petrův stolec byl povýšen 21. června 1963, zdárně dovedl k závěru II. vatikánský koncil, podporoval obnovu života církve — zvláště obnovu její liturgie —, ekumenický dialog a hlásání evangelia novodobému světu. Duši odevzdal Bohu 6. srpna 1978.

30. 05. sv. Zdislavy; Narodila se kolem roku 1220 v Křižanově na Moravě a stala se manželkou Havla z Lemberka v Podještědí. Podporovala stavbu dominikánských klášterů v Jablonném a v Turnově. Proslula dobročinnou láskou k chudině a péčí o vlastní děti. Zemřela na začátku roku 1252 a byla pochována v klášterním kostele v Jablonném v Podještědí. Za blahoslavenou byla prohlášena v roce 1907 a za svatou 21.V.1995 při návštěvě papeže Jana Pavla II. v Olomouci.

31. 05. Navštívení Panny Marie; Dnešní svátek věnuje pozornost setkání matky Mesiáše s matkou jeho Předchůdce (Lk 1,39-56). Tuto událost připomíná liturgie v době adventní přípravy na slavnost Narození Páně. Sv. Bonaventura složil rýmované oficium (1236), které se pak slavilo ve františkánském řádu 2. července. V Čechách se tento svátek slavil poprvé 28. IV. 1387. Zavedl ho arcibiskup Jan z Jenštejna (1386) a složil pro něj vlastní latinské texty. Na jeho naléhání rozšířil papež Urban VI. slavení tohoto svátku pro celou církev (1389) a stanovil pro něj den 2. července. Při úpravě kalendáře podle ustanovení 2. vatikánského sněmu (1969) bylo přihlédnuto k přání Jana z Jenštejna, aby se tento svátek slavil v době mezi Zvěstováním Páně a Narozením sv. Jana Křtitele. Zároveň jím vrcholí měsíc květen, věnovaný v lidové zbožnosti úctě Panny Marie.

Omnia ad maiorem Dei Gloriam. Vše k větší Boží slávě.