Mons. Peter Fořt

SFL-soukromý Fořtův list 0009-25 ze dne 15. 04. 25

Zdravím do chvil ticha; do chvil vzácných s naším Pánem, Synem Božím, Slovem Božím, Mesiášem, Králem vesmíru (nebe i země) – Ježíšem Nazaretským. Kde jsem byl letos o Květné neděli? V Plzni, jako zpovědník! Od cca 08:50 do 13:35! Byl to maratón! (kolem 100 kajícníků, řecko-katolíků, pravoslavných!). Kde? V kostele sv. Mikuláše; pak v sakristii, nakonec venku ve stoje u zábradlí! Nádhera! Co jsem všem říkal (a co vzkazuji i vám): Jak vypadá smrt duše? Když je v těžkém hříchu. Umírá zatížená hříchy lehkými. Pozor: dnes je „Vozkresenie–vzkříšení–neděle! Jak vypa-dá „vzkříšená duše“? Tím, že dostává milost rozhřešení, požehnání, lásku boží! Vracel jsem se naplněný, i když i unavený. Ve zpovídání budu pokračovat i v úterý 15.04.25 na 3 místech: doma u mne, u Vikty, u Horsta. Pokud chcete, ozvěte se!       

______________________________________________________________________________________________________________

 „Repetitio est mater studiorum“ (opakování je matkou moudrosti). Co jsem vloni napsal před velikonocemi? Květná neděle: symbolicky vyjdeme za JK se zpěvem: Hosanna, Synu Davidovu. Požehnaný, který přichází, ve jménu Páně. Hosanna, na výsos-tech. Udělejte kdykoliv nad ratolestí kočiček křížek, přidejte ve vašem domě ke kříži. Přečtěte si: Marek evangelium, 14,1-15,47 – pašije, utrpení našeho Pána JK! Několik slov: Marek tohle píše pro věřící v Římské říši. Římané měli vše řečeno jasně a krátce! Proto je toto evangelium ze všech 4, nejkratší. Marka by měli číst začátečníci ve víře v Krista. Na jedné straně ochota JK k oběti, kdy ho nespravedlivě odsoudí, k tomu podlý polibek zrady vlastního učedníka. Vjezd do Jeruzaléma coby krále, za pár hodin si svého krále ukřižují! Ti samí, co volali Hosanna, volají nyní Ukřižuj!

Jádro Zeleného čtvrtka? Dříve, než je na kříži na Velký pátek Ježíš ukřižován a krvavě obětován, ustanovuje den předtím nekrvavou oběť mše sv.! Zde se již oběť nezabíjí; Beránek Boží byl jednou provždy dán! Ve mši je smrt od sebe oddělena, to je vyjádřeno Tělem a Krví: tato oběť se zde nekrvavým způsobem ztotožňuje s krvavou kalvárskou obětí na kříži! Mše není Ježíšova nová oběť, nová smrt, ale jedna a tatáž jako v Jeruzalémě! Pod křížem na Velký pátek stojí Matka Maria, Jan učedník, Marie Magdalská, Salome matka bratří Jakuba a Jana. Každý, kdo je přítomen mši sv. patří k těmto vyvoleným a statečným svědkem této události. I my jsme účastí na mši dnes v „době nevěry“ lidem vyvoleným, statečným! Víte, co si můžeme připomenout? Malý kluk se schoval v kůlně; čekal, že ho starší bratr nenajde; jenže čekal marně! Staršího přestalo bavit „hledat“! Zklamaně se vrátil domů k dědečkovi. Řekl, co se stalo. Děda kluka chlácholil: „Nic si z toho nedělej! Pán Bůh je na tom stejně! Bůh se skryl do přírody, kterou stvořil svými zákony; také do srdce se schoval – dal nám rozum, vůli, cit – to máme po něm. A co dělají lidé? Boha nehledají, nebo je to přestalo bavit ho hledat. Proto ho také ani nemohou najít! Dokonce říkají: Bůh není!“. Zbývá naděje: člověk Boha začne hledat, když je nemocný, bezradný, zklamaný, okradený, bezmocný! Též naděje v okamžiku, kdy mne někdo podvede, udá jako Jidáš Ježíše (k tomu ještě polibkem). Nebo na smrtelné posteli; už můj život končí; co když je Bůh, jeho odpuštění, jeho milosrdenství a láska, která mne chce pozvat do věčné radosti, království nebe, ráje? On mi to nabízí, nenutí, žádá pouze jedno: abych v něho uvěřil! Tuto naději jsem coby kněz“ neztratil! Stále doufám ve vzkříšení české víry v pravého Boha Otce, jeho Syna Spasitele a bratra, přítele Ducha svatého! Na Bílou sobotu se dříve nekonaly žádné obřady. Brzy ráno, prvního dne po sobotě sabat, se lidé u zapáleného ohně, zapálené velikonoční svíce, která je nesena do chrámu v tichu a ve tmě, kdy je naděje, že se vše rozzáří novým světlem ze Zmrtvýchvstalého Ježíše, kdy si všichni přítomní rozsvítí svou malou svíčku a zazní 7 čtení, radostné Alleluja, konečně opět Gloria /Sláva za zvuku zvonů, zvonků (i sebou donesených)! Toto všechno vám přeji, vyprošuji a ke krásnému prožitku i žehnám! (nejen ženám).

____________________________________________________________________________________________

Ještě 5 symbolů v postě: 1.Trám; Pán poslán Otcem, se stal člověkem; kolmé břevno není vidět, jako je neviditelný Bůh. 2.Koruna trnová; hřích je vidět, jako jsou vidět trny; koruna má být uznáním, odměnou, ne potupou; Ježíš nás chce pro mou lítost korunovat věčností.  3.Srdce; Ježíš miluje hříšníka, ne jeho hřích. Hřích máme odsoudit a on nás vyléčí a uzdraví. 4.Hřeby; Pána přibíjí na kříž mé hříchy; vedou k duchovní smrti; důvodem je prosazování své vůle! 5.INRI; Jesus Nazaretanus Rex Judeorum (Ježíš Nazaretský král židovský). Dokáži pojmenovat, kdo je pro mne Ježíš? Říci, proč patřím do jeho církve? Je mým Spasitelem, Králem, Pánem? Ať Pán žehná mé odpovědi!  

_________________________________________________________________________________________________

Od sv. Augustina. Utrpení JK je zárukou slávy a školou trpělivosti. Co víc si mohlo přát srdce věřících od milosti Boží? Jedinému Božímu Synu, věčnému jako Otec, nebylo dost, že se jako člověk narodil z člověka; on navíc rukama lidí, jež sám stvo-řil, dokonce zemřel. Co nám Pán slibuje, je něco velikého. Ale daleko víc je toto: kvůli nám se to již stalo! Kdo byli, čím byli hříšníci, když za ně Kristus zemřel? Kdo by mohl pochybovat: „Dá svatým svůj život, když jim už předtím daroval svou smrt?“ Proč se lidská křehkost zdráhá uvěřit, že lidé jednou budou žít s Bohem? Vždyť je mnohem neuvěřitelnější to, co se stalo, že totiž Bůh za lidi zemřel! Kdo je Kristus? JK by totiž nebyl mohl za nás zemřít, kdyby od nás nepřijal smrtelné tělo. Tak mohl nesmrtelný zemřít; chtěl dát smrtelníkům život. Než nám dá účast na svém bohatství, stal se napřed účastným naší chudoby. Neboť my jsme v sobě neměli zdroj života, on v sobě neměl smrt. Vzájemným sdílením tak s námi Kristus uskutečnil podivuhodnou směnu: on si od nás vzal, co mu přineslo smrt, my od něho budeme mít život. Nejenže se tedy nemáme stydět za smrt našeho Pána a Boha, naopak, musíme na ni složit všechnu svou naději a být na ni nejvýš hrdí. Jestliže v nás Pán nalezl smrt a přijal ji od nás, dal nám také spolehlivou záruku, že nám v sobě dá život, který sami ze sebe mít nemůžeme. Vždyť nás tak miloval, že ač sám bez hříchu, podstoupil za nás hříšníky, co jsme si za své hříchy zasloužili; Jak by nám ten, jehož sliby jsou naprosto spolehlivé, nedal jednou odměnu svatých, když na sebe – ač v něm nebylo nepravosti – vzal tresty hříšníků? JK  byl ukřižován za nás. Mluvme o tom ne se strachem, ale s radostí, ne se studem, ale s chloubou. Ap.Pavel: Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista. A my? Nestyďme se za kříž JK! Za hříchy ANO!

Máme zvláštní volbu: Jít s JK ke spáse, po odpuštění i do nebe, nebo bez něj do ……….. mpf