Svatodušní pondělí
Svatodušní pondělí
Místo, kde Duch svatý mluví a jedná, je především Církev, konkrétně: zde a nyní shromážděné společenství. Působí v ní jednotu, pomáhá nám hodno-věrnému křesťanskému životu. Toto společenství, stejně i každý jednotlivě, se může tomuto působení Ducha otevřít nebo se i v nehybnosti uzavřít. „Ti, kteří se nechají vést Božím Duchem, se stávají dětmi božími“.
Vstupní verš Zjevení 1,5-6 Kristus nás miluje a osvobozuje nás skrze svou krev z hříchů, dal nám královskou důstojnost a učinil z nás kněžstvo pro službu před svým Bohem a Otcem. Aleluja. Sláva na.. Modlitba dne: Bože a Otče našeho Pána Ježíše Krista, v Novém Zákoně si povoláváš ze všech národů lid a sjednocuješ jej v Duchu svatém. Dej, ať tvá církev zůstane věrná svému poslání, ať se stává kvasem lidstva, kterou v Kristu chceš obnovit a přetvořit ve svou rodinu. O to prosíme skrze něho, který s tebou žije a kraluje v jednotě Ducha svatého po všechny věky věků.
K 1.čtení Sk 19,1b-6a Pavel slíbil, že se vrátí se do Efesu. Zde se nacházeli v těsném spojení s židovskou komunitou, někteří křesťané a příslušníci Jana Křtitele. Tito byli nazýváni v 19,2 „učedníky“, což vždy náleží „učedníkům Ježíšovým“. Situace je pro nás nejasná. Po odpovídajícím „doškolení“ byli tito učedníci pokřtěni, očividně ne Pavlem, o kterém je řečeno, že na ně vložil ruce. A jak byl křest udělen? „Ve jménu Ježíšově, Pána“ – to by mohla být formule udělení. (Sk 2,38); nebo je to pouze označení pro křesťanský křest, aby byl od jiných křtů rozlišen. V počátcích dějin církve existuje mnoho jednotlivých otázek, na něž není žádná jednoznačná odpověď.
Když byl Apollos v Korintě, prošel Pavel horními kraji a přišel do Efesu. Tam našel některé učedníky a zeptal se jich: „Dostali jste Ducha svatého, když jste přijali víru?“ odpověděli mu: „Ani jsme neslyšeli, že je nějaký Duch svatý.“ Řekl pak: „Jak jste tedy byli pokřtěni?“ Oni pravili: „Křtem Janovým.“ Pavel je poučil: „Jan uděloval křest k obrácení a říkal lidu, aby uvěřili v toho, který přijde po něm, to je v Ježíše.“ Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jménu Pána Ježíše. Pavel na ně vložil ruce, sestoupil na ně Duch svatý, takže mluvili (neznámými) jazyky a pod vlivem vnuknutí.
Žalm 145 (144) Pane, chci tvé jméno chválit nyní i na věky. či Aleluja
Každý den tě budu velebit a chválit tvé jméno po všechny věky.
*Veliký je Hospodin, veškeré chvály hodný, jeho velikost je nevýstižná.
Jedno pokolení zvěstuje druhému tvé činy a oznamuje tvoji moc.
* Mluví o nádherné slávě tvé vznešenosti, rozmlouvají o tvých divech.
Vypravují o moci tvých hrozivých skutků, hovoří o tvé nesmírnosti.
*Milosrdný a milostivý je Hospodin, shovívavý a plný lásky.
Dobrotivý je Hospodin ke všem a soucit má se všemi svými tvory.
*Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla a tvoji zbožní ať tě velebí!
Ať vypravují o slávě tvého království, ať mluví o tvé síle,
*Oči všech doufají v tebe a ty jim dáváš pokrm v pravý čas.
K 2.čtení Řím 8,14-17 Ježíš nazval Boha svým Otcem. Je Synem Božím, jiným než jsou ostatní tvorové. Duch, který od Otce vychází, naplňuje, vede a oslavuje. Téhož Ducha, který od Otce vychází, přijímá věřící ve křtu, je tak vtažen do životodárného proudu mezi Otce a Syna. Jako děti jsme též „božími dědici“. Člověku je svěřeno Boží stvoření; skrze lidstvo má celé boží stvoření mít účast na věčném božím životě.
Neboť všichni, kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží syno-vé. Nedostali jste přece ducha otroctví, že byste museli zas znova žít ve strachu. Dostali jste však ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: „Abba, Otče!“ Spolu s naším du-chem to potvrzuje sám Duch (svatý), že jsme Boží děti. Jsme-li však děti, jsme i dědici: dědici Boží a spoludědici Kristovi. Musí-me ovšem jako on trpět, a tak mohli spolu s ním dojít slávy.
Sequence Svatý Duchu, sestup k nám,
dej své světlo temnotám,
v jasu lásky nech nás žít. Přijď se svými dary zas,
otče chudých, mezi nás,
přijď nám srdce potěšit.
Těšiteli, buď náš host,
žij nám v srdci pro radost,
pro klid, kterým oplýváš. Po práci nech oddychnout,
osvěž naši zprahlou pouť,
setři slzy z našich řas.
Daruj šťastný plamen svůj
věrným srdcím, pamatuj
na nás, k nimž ses naklonil. Bez tebe jsme na zemi
ubozí a ztracení,
kořist pro tmu, pro omyl.
Smyj z nás hříchy, stopy vin,
dej svou svěžest žíznivým,
vyhoj z bolestí a ran. Zchladlým srdcím oheň dej,
z lhostejnosti pomáhej,
odveď ze scestí a chraň.
Veď nás k ctnostem, nauč nás
dobrem naplňovat čas,
svými dary pomoz všem. Uč nás, jak si zasloužit
šťastnou smrt. A dej nám žít
věčnou radost před Bohem.
Zpěv před Evangeliem. Aleluja. Aleluja. Přijď Duchu svatý, naplň srdce svých věřících a zapal v nich oheň své lásky. Aleluja.
Evangelium Jan 3,16-21 V samotném Bohu je Duch jedinečnou a hybnou silou. Duch, tzn. sama Láska, může Boha pohnout, poslat Syna do světa: do světa, který nezaslouží lásku, ale hněv Boží (pokud uvažujeme naší lidskou formou). „Svět“ je slovem, které v evangeliu může znamenat mnohé: může označovat celý Bohem stvořený a milovaný svět (Jan 17,5.24) či svět lidí, ze-mě obydlená (17,25; 16,21); mnohdy je to svět, který se od Boha odvrátil, čili ztracené Bohu vzdálené lidstvo, které se světlu uzavírá, učedníky Ježíše nenávidí, protože je ze světa vyňal (17,14). Že Bůh tento svět chce zachránit a nasazuje to nejvyšší, co nasadit může, je zázrak jeho lásky.
Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Soud pak záleží v tomto: Světlo přišlo na svět, ale lidé měli raději tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Každý totiž, kdo páchá zlo, nenávidí světlo a nejde ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. Kdo však jedná podle pravdy, jde ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.
Modlitba nad dary Bože, náš Otče, přijmi naše dary, ve kterých se Oběť tvého Syna zpřítomňuje. Z jeho rány v boku se zrodila církev jako dílo Ducha svatého. Nedej, aby původ svého vzniku někdy zapomněla, naopak z něho v této oslavě čerpala spásu a život. O to prosíme skrze Krista, našeho Pána.
Preface:
Vpravdě je důstojné a spravedlivé, tobě, Otče v nebesích,
dobré a spasitelné,
svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože,
abychom ti vždycky a všude vzdávali díky.
Neboť tys o letnicích dovršil dílo našeho vykoupení,
a těm, kteří se v Kristu stali tvými syny,
sesíláš svého Svatého Ducha.
V něm dáváš své církvi život,
v něm tě lidé nacházejí,
v něm tě vyznávají všechny národy a jazyky.
A tak se ve světě šíří radost ze vzkříšení,
a celý vesmír a mocné zástupy andělů
zpívají píseň o tvé slávě a bez ustání volají:
Svatý, svatý, svatý Pán, Bůh zástupů…..
Verš k přijímání Jan 16,13
Až přijde Duch pravdy, uvede vás do plné pravdy. Aleluja.
Závěrečná modlitba
Pane, tys nás posilnil skrze svátost svého Syna. Učiň plodným dílo své církve a odhal chudým tajemství naší spásy; neboť chudé jsi především povolal k tomu, aby měli účast na tvém království. O to prosíme, skrze Krista, našeho Pána.
Nebo:
Dobrý Bože, ochraň lidu vyvolených, svou lásku a věrnost. Utrpení tvého Syna nás zachránilo, jeho Duch, který z tebe vychází, kéž nás přivede ke správné cestě. O to prosíme skrze Krista, našeho Pána.
Požehnání: Bůh, Otec světel, osvítil učedníky Páně působením Utěšitele, Ducha Svatého: ať i vás zahrne dary svého Ducha
a naplní vás svým požehnáním. O.: Amen.
Ať oheň Ducha Svatého očistí vaše srdce
a prozáří je jasem svého světla. O.: Amen.
Ať Duch pravdy, který různé národy sjednocuje ve víře,
dovede také vás cestou víry k plnému poznání Boha.
O.: Amen.
Požehnej vás všemohoucí Bůh, Otec i Syn + i Duch Svatý.
O.: Amen.
