B9 - A na závěr
Kdo chce, hledá způsoby; kdo nechce, hledá důvody!
Tohle pravidlo platí i v problematice víry. Věda a víra se navzájem doplňují, nepřekáží si. Ani nám věřícím by neměly překážet objevy vědy. Na přelomu 19. a 20. století byly v módě vykopávky. Mezi nejvýznamnější patřil Němec Schliemann. Ten v dnešním Iráku hledal a našel. Babylon byl již objeven díky „dziguratu“ – jakého si chrámu pohanských národů. Nebyl to chrám=dům, nýbrž úžasné dílo (viz nahoře). Čím vyšší, tím vzácnější. Na nejvyšší rovině byly přinášeny zápalné oběti. Komu? Božstvům. Bylo jich více, ba přímo mnoho. Proto výraz: vícebožství. Po mnoha staletích se na tato obětiště („dziguraty“) pozapomnělo, nebyla ani užívána. Prostě zarostla, staly se z nich „kopce“. Kdo mohl tušit, že pod vrstvou zeminy se skrývají historické poklady. Proto se staly módou vykopávky. Díky této aktivitě byl objeven „dzigurat“ v bývalém historickém biblickém městě UR. Byly i pokusy ze strany biblistů na toto město pohlížet jako na symbolické místo! Asi jako: že Jonáš byl 3 dny a 3 noci v břiše velryby…
Mimochodem: toto byl předobraz pro pobyt Ježíše Krista v břiše země = ve hrobě! 3 dny a 3 noci! Při bližším pohledu se zdá, že toto proroctví kulhá! Na Velký Pátek je Ježíš ukřižován a umřel. Tedy 1.den; pak přichází 1.noc; V sobotě (sabath) leží v hrobě: 2.den; pak přichází 2.noc; prvního dne po sobotě vstává Ježíš z mrtvých: 3.den. A pak už žádná noc nepřichází, co se proroctví týče! Že by proroctví nefungovalo? A co, když vše začíná jinak: Jakmile Ježíš umírá, zatmělo se Slunce, nastala tma po celé zemi. Tolik Bible! Z toho plyne: nejprve tma (1.noc), pak den – znovu pátek (1.den); pak z pátku na sobotu (2.noc); sobota (2.den); pak noc ze soboty na neděli (3. noc); poté Ježíš prvního dne po sobotě vstává z mrtvých (3.den). A je hotovo! Kdo chce, hledá způsoby výkladu!
V Egyptě měli „hroby“ ve formě „pyramid“. Jak vidíme, historie má svá tajemství, díky vědě za jejich objevení: Kéž by i víra každého člověka objevila nutnost existence Boha! V této oblasti se ještě nepsalo na papír (v Egyptě na papyrus, v Mezopotámii (dnes Iráku) na tabulky klínovým písmem. I toto písmo bylo díky vědě „dešifrováno“!
Dalším obdivem, jak Bůh jedná s lidmi, je: Mojžíš prošel suchou nohou Rudým mořem. Obdobně jeho nástupce, Jozue, prošel suchou nohou přes řeku Jordán on i celý hebrejský (židovský) národ! Archa úmluvy s 2 kamennými deskami (Desaterem) byla nesena vpředu. Nosiči s ní zůstali stát uprostřed řeky, která na „rozkaz“ vztyčené Mojžíšovy hole, přestala téci! Ve skutečnosti se rozlila do sousedních proláklin (jako při povodních i u nás). Když všichni přešli, odnesli archu nosiči za posledním poutníkem do Zaslíbené země. A „vztyčená hůl“ vrátila vody Jordánu zpět do koryta. To se prolákliny mezi tím naplnily. Ale že se to stalo na něčí (Boží) příkaz?
