B6+8 Ještě něco
Otázka, jaké jsou cesty Boží k nám? Nám lidem může být odpovědí, jaké jsou cesty naše k němu. Časově je to opačné: nejprve si našel Bůh cestu k nám, aby nám pomohl najít cestu k němu!
Z jedné adventní písně z kancionálu č. 124 lze vyčíst, že jsou tyto cesty čtyři.
První cesta: je příchod Božího Syna (Věčného Slova) v těle. Ježíš, Boží Syn se narodil v Betlémě z Marie Panny.
Druhá cesta: je do srdce člověka. Tzn.: 1. Eucharistií – vrcholným a nejvýše možným spojením Boha s tvorem (člověkem), kdy člověk tajemným způsobem přijímá do svého života (těla a duše), pod způsobou chleba a vína, jeho Tělo a Krev. 2. svým slovem při čtení Bible (zde najde Boží slovo někdy jako příklad pro náš život – příběhy kladné, dobré; jindy jako varovné – příběhy záporné, zlé). 3. V příslibu samotného Ježíše: „Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, jsem já uprostřed nich.“ Je to láska, kterou je mezi námi s námi Bůh přítomen.
Třetí cesta: je při smrti člověka. Zde se jedná o osobní setkání s Ježíšem Kristem, o osobní soud. Ten probíhá ihned po smrti. Asi nám bude poležena otázka: „Tak co říkáš na svůj život? Jak bys ho ohodnotil?“ Jistě, jsou lidé samolibí, pyšní. Proč by připouštěli něco nedobrého, omyl či hřích? Tam se neodvažuji předpovědět výsledek rozhovoru. Ale já bych osobně volil tuto odpověď: „Pane, ty víš všechno. Ty víš, že jsem v tebe věřil; že jsem mnohé myslel dobře, ale má povaha mi všechno zkomplikovala; tolikrát jsem „ulítl, vybouchl, neřekl pravdu atd. Ale snažil jsem se o lítost – to co ty jsi vždy žádal. Promiň – sorry!“ Jak to dopadne? Věřím, že mi Ježíš nakonec odpustí! Aby má existence neměla cíl v hrobě, ale ve světle Kristově! V nebeské slávě!
Čtvrtá cesta: Je to soud národů. Na konci věků – světa. Kéž je Ježíš naším obhájcem! Proto se my křesťané modlíme na náš národ, za prezidenta, vládu, město či obec, farnost, rodiny!
V obrázku dole je namalovaný kruh a u něj je šipka směřující do kruhu. Význam je tento: Ten, kdo stojí mimo kruh, neví, jaké to je uvnitř kruhu. Může se pouze domnívat co tam je. Risknu to a skočím do tohoto kruhu? Jestli ano, pak jsou mi jasná všechna tajemství skrytá v kruhu. A tato tajemství zní:
- Protože jsem v tebe věřil, po své smrti už nebudu potřebovat VÍRU, vždyť na vlastní oči uvidím, že Bůh existuje! Takže víru nechám zde, na zemi. Kdo po ní sáhne? Někdo z mých blízkých? Kéž by – pokud ji ještě nemá!
- Protože jsem v tebe doufal, po své smrti už nebudu potřebovat NADĚJI, vždyť budu stát před svým Tvůrcem. Zažiji to na „vlastní kůži“. Takže i naději nechám zde, na zemi. Kdo po ní sáhne? Někdo z mých blízkých? Kéž by – pokud ji ještě nemá!
- Protože jsem tě Pane miloval, budu si moci tuto lásku vzít sebou! Tu na zemi nenechám! Proto je lásky stále málo! Věřím Pane, jsi Pravda, v tobě je blaženost, krása věčná! Toto tajemství pak pro mne již tajemstvím, ale SKUTEČNOSTÍ! Na věky! Nikdy neskončí!
Kdo chce, hledá způsoby; kdo nechce, hledá důvody! Tím končím – vše řečeno!
