B-5
Otázka, která se týká víry, bývá tak jednoduchá a při tom pro někoho nesmírně složitá. Použiji k tomu naši schopnost i odvahu k „riskování“. „Risk je zisk“ se říká. Hazard je nebezpečný. Jedná se ve víře v Boha o hazard? Že bych, když uvěřím v Boha, ztratil všechno? Pravý opak je pravdou, vše mohu získat! Vírou v Boha získat věčný život, dojít k Otci do již připraveného domova v nebi.
V obrázku nahoře je namalovaný kruh a u něj je šipka směřující do kruhu. Význam je tento: Ten, kdo stojí mimo kruh, neví, jaké to je uvnitř kruhu. Může se pouze domnívat co tam je. Risknu to a skočím do tohoto kruhu? Jestli ano, pak jsou mi jasná všechna tajemství skrytá v kruhu. Např.: Lidé chodí kolem kostela, hradu. Neví, jak to tam vypadá. Až když vstoupí dovnitř (risknou to), vidí vše, co jim předtím bylo skryté. Totéž se týká i víry. Pochopím tajemství panenství P. Marie, Vtělení Věčného božího Slova atd. Je tedy možné říci, že víra v jistém slova smyslu je risk. Riskem je např.: vstup do manželství, riskem je třeba cesta do exotické země atd. Kdo se toho odváží, poznává krásu nejprve manželského, pak i rodinného života; poznává krásu zemí na vlastní kůži.
Dole je další pokus o vysvětlení „rozumnosti“ víry v Boha. Vidíte skobu, která je zaražená do vzduchu, prostoru? Jí se rukama drží pevně člověk. Tohle nemůže fungovat, pokud skoba je ve vzduchu a ne ve zdi! Skoba zaražená do vzduchu nic a nikoho nemůže udržet. Ano. Jenže, co když někdo „neviditelný“ tu skobu i s člověkem pevně drží! V problematice víry toto hraje zásadní roli: Bůh pevně drží „ve svých rukách“ můj osud, nikdo mne nemůže z jeho rukou vyzvat, pokud se k tomu nerozhodnu sám (což je duchovní sebevražda).
Pavouček a jeho příběh. Ve spodních větvích vysokého stromu žil pavouček, který „budoval“ sítě – pavučiny, do kterých chytal mouchy. Ony však lítaly hodně vysoko. Měl tedy malou úspěšnost. Proto se rozhodl pro změnu: vyšplhal se skoro až ke koruně stromu a odtud spustil „silné lano“ ze slin. Víme, že pavoučci slintají a tak si budují své sítě. Když bylo toto silné lano hotové, přidával na všechny strany jednu pavučinu za druhou (v naší řeči: jednu místnost za druhou). Když byl konečně se vším hotov, sedl si vyčerpaně k jedné velké pavučině a s láskou obdivoval své dílo! Nádhera! To bude panečku much, co se chytí! „Budu zajištěný, budoucnost je má!“ A jak se tak dívá na své dílo, pojednou se zvedl pro některou z chycený much a bouchl se o silné lano. Rozčílil se a ve vzteku silné lano překousl, aby si příště již neublížil. PRÁSK. Najednou se celé jeho dílo zřítilo k zemi a pavouček byl pohřben pod sítí pavučin! Ustřihl pevný střed svého bytí! Tak dopadne každý, kdo „přestřihne“ svoji existenci s Bohem. Jsme na něj „naroubováni“; jsme jeho děti! Když si sedneme a obdivujeme „své dílo“, může se stát, že nám budou překážet boží zákony i sám Bůh. Tak vztah ukončíme (přestaneme se modlit – s ním povídat, budeme „neviditelní“ při mši). Pak ale riskujeme, že nás „naše dílo“ pohřbí! A co, kdo nás spasí? Naše pyšné dílo? Nebo snad dobrý Bůh?
