Jaké jsou jiné názvy pro tento VRCHOL LÁSKY BOŽÍ K NÁM LIDEM? Jde o zázrak, kdy se obětovaný chléb (hostie) proměňuje v Tělo Kristovo, které můžeme přijímat (jíst). Obdobně se obětované víno v kalichu proměňuje v Krev Kristovu, které můžeme přijímat (pít). Tím se plní slova Ježíšova: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm!“ Zároveň je možné zde vystopovat důvod, proč se části mše svaté říká Přijímání (Communio). Spojit se tak tajemným způsobem se samotným Ježíšem Kristem.
- Mše svatá – tento výraz má svůj původ v poslání = misi. Jděte, jste posláni! Ite missa est (znělo po staletí v katolických kostelích.
- Poslední večeře – tento výraz má logicky svůj původ v rozlučkové velikonoční večeři Ježíšově s apoštoly ve večeřadle v Jeruzalémě.
- Památka večeře Páně – tento výraz v sobě nese nebezpečí POUHÉ PŘIPOMÍNKY bez zázraku proměnění, což je výklad protestanských církví.
- Večeře Páně – tento výraz připomíná dobu, kdy Ježíš se svými apoštoly (bez Jidáše) konal paschu – velikonoční večeři.
- Lámání chleba – tento výraz připomíná způsob dělení proměněného chleba – macesu.
- Eucharistie má svůj původ ve slůvku CHARIS, což je láska; jde o vrcholný projev Boží lásky k nám.
Jedná se chléb nekvašený! Takový lze připravit rychle (důvod je v příkazu první paschy – východu z Egypta z doby Mojžíšovy po 10. ráně (katastrofě), kdy umírá vše prvorozené jak u lidí, tak u dobytka; mezi mrtvými byl i syn faraónův, což byl důvod slov faraóna: Tak táhněte obětovat si svému Bohu! A vše šlo rychle!
Zajímavé je i místo narození Ježíšovo: v městě Betlémě. Bet (hebrejsky znamená dům); lechem (hebrejsky znamená chléb). Narodil se tedy v města chleba – Betlechemu.
Mše svatá má dvě části: v první je kladen důraz na slovo, ve druhé na oběť. Je to stejná oběť kalvárská (zde nekrvavá) v našem čase. Jsme tedy tajemně účastni oběti Ježíše Krista, kterou přinesl na Kalvárii. Ježíš je zároveň obětujícím (veleknězem) i obětí (Beránkem Božím).
