Bůh má své způsoby, jak s námi, lidmi, mluví, jedná. Kromě božího slova v Bibli má katolická církev (i pravoslavní) sedm svátostí. Je to cesta milosti. I tyto jsou určitým tajemstvím a to z dvojího pohledu. Jednak je to cesta duchovní, stojící na víře přijímajícího, je neviditelná. Za druhé si Bůh chrání tuto svou formu lásky, kterou nám nabízí a dává. Vše, co je tajemné, nás přitahuje; většina z nás je zdravě zvědavá. Je přirozené, že dárce=Bůh chrání tyto své dary a pak i ty, co je přijmou. Je to plně v jeho kompetenci. Víme, že Bůh je velký gentleman!
Co je to SVÁTOST, jaká je její definice. Nelekejte se! Vše zní škrobeně, je to ale jednoduché. Jen na okraj: „Nese to jako svátost!“ Tím se chce říci: je to něco vzácného, ochraň si to!
Svátost je viditelné znamení neviditelné milosti. Začněme u posledního slova: MILOST. Co nám to připomíná? Vládce (krále, prezidenta), který ze své pravomoci dá milost vrahovi, zloději. Ten se dostane na svobodu, i když by měl v base být ještě další roky. Jedná se tedy o nezasloužený dar! A protože je Bůh velkorysý, dává tuto milost, nezasloužený duchovní dar, rád tomu, kdo po touží a prosí. Dalším slovem v definici je NEVIDITELNÁ. Bůh je pouhý duch, jeho bytí je duchovní. Proto i jeho dar je pro nás neviditelný. Toto vše se děje ve sféře Boží, která je pro nás lidi tajemná. Proto se nyní dostáváme do sféry, která by pro nás byla registrovatelná. ZNAMENÍ: to je něco, co nám „otevírá oči“. Např.: prst před ústy znamená: MLČ, buď zticha! Jaká mohou být u svátostí znamení? Voda je znamením života – křtu, kdy pokřtěný má účast na životě věčném, pokud o něj sám nepřijde hříchem atd. Viditelné znamená, že dění dokážeme zaregistrovat. Např.: u křtu slyšíme slova, která kněz říká; vidíme, jak na hlavu teče křestní voda a navíc ji křtěnec i na hlavě cítí. Můžeme tedy s klidem říci: teď už této definici rozumím – a to přece jde!
Na obrázku nahoře vidíme dva sloupce: v prvním poznáváme v řádu přirozeném životní situace. Ve druhém, v řádu nadpřirozeném (božím) poznáváme svátosti, které nám Bůh nabízí.
- Narození do pozemské rodiny odpovídá křest – narození do rodiny boží – církve.
- Ukončení studia, vyučení a tím i znalost, či zralost odpovídá – biřmování, svátost duchovní dospělosti.
- Ber pokrmu a nápoje není život. Tomu odpovídá svátost Těla a Krve Kristovy.
- Hygiena, čistota je půl zdraví. Tomu odpovídá zpověď, očista duše, svátost smíření.
- Nemoc přichází, když ji nejméně čekáme. Tomu odpovídá pomazání nemocných.
- Ve dvou se to lépe táhne, proto se lidé berou. Tomu odpovídá svátost manželství.
- Služby potřebuje každý (lékaře, učitele, autoopravnu. Tomu odpovídá svátost kněžství, čili služba jáhnů, kněží, biskupů.
Všimněme si nyní svátosti manželství.
Co je zde viditelného? Ženich i nevěsta říkají slova: Já XY, odevzdávám se tobě YX a přijímám tě za manžela (manželku).
Znamení je ruka, která představuje pomoc (když potřebuji, aby mi někdo pomohl vstát, když jsem upadl) + přátelství (ruka na to, že si zůstaneme blízcí) + slib (Bůh slibuje věrnost obě, kterou si oba partneři navzájem slibují).
Neviditelné je duchovní spojení mezi Bohem, ženichem a nevěstou. Dalo by se znázornit trojúhelníkem. Ten jediný je možný a manželskému soužití i prospěšný. Má-li časem problém muž (manžel) se ženou (manželkou), pak se lze obrátit s důvěrou o pomoc Boží. Bůh vždy pomůže! Je také možné nastávající problémy řešit jiným trojúhelníkem: muž se svěří se svými starostmi své kamarádce, a bude se svěřovat, tak dlouho, až nakonec u ní zůstane! Totéž nebezpečí číhá na ženu, která se obdobně svěří kamarádovi. Může to skončit obdobně. Před tímhle vším ochrání spolehlivě milost svátosti manželství, které je dobré se plně otevřít a stále si ji chránit.
Posledním, čím se v tomto úseku budeme zabývat, je otázka, kdo tuto svátost manželství uděluje. Ve všech ostatních svátostech uděluje svátost buď jáhen (křest, svátost oltářní pouze rozděluje), nebo kněz (křest, svátost oltářní, svátost pokání, pomazání nemocných, výjimečně z pověření biskupa i svátost biřmování), nebo biskup (křest, svátost oltářní, svátost pokání, pomazání nemocných, svátost kněžství).
Pouze svátost manželství si udělují tuto svátost manželé sami. Muž ženě a žena muži. Proto je tak důležité, aby oba měli čisté srdce (duši), aby milost boží mohla být plně účinná. Předchází tedy tomuto kroku sv. smíření, která duši uschopní plné přijetí svátosti.
Pro přijetí svátosti manželství může biskup udělit dispens (povolení) pro smíšená manželství různého kultu (mezi pokřtěným katolíkem a nepokřtěným) – disparitas cultus, nebo pro manželství různého náboženství (mezi katolíkem a pokřtěným v jiné církvi – mixta religio.
Toto vše bylo umožněno z důvodu svátostného života katolické strany (manžel-manželka). Tzn.: této straně bylo tímto umožněno přijímat další svátosti (sv.smíření, biřmování, eucharistii a pomazání nemocných). Přes tuto katolickou stranu proudí milosti ke straně nekatolické.
