Při stvoření člověka v ráji existovala shora mezi tvůrcem=Bohem a tvorem= člověkem. Dalo by se to přirovnat k lávce mezi dvěma břehy=světy, mezi světem nebeským a světem pozemským. Jak čteme v obrázku, jednalo se o vztah lásky, úcty a poslušnosti ze strany lidské, ze strany Boží o vztah lásky, milosti a věrnosti ke všemu stvořenému.
Tato lávka byla zničena v okamžiku prvního hříchu a všech hříchů následujících. A že jich bylo na počátku dost. Nejen neposlušnost Adama (člověka vzatého ze země) a Evy (pramáti lidstva). Dále první bratrovražda Abela Kainem (vrah se na otázku Hospodina: Kde je tvůj bratr? Odpovídá: Což jsem strážcem bratra svého? I zde lze zaslechnout VÝMLUVU! Kain byl poznamenán za trest znamením, které každému mělo zabránit smrt Abelovu potrestat. Proto se říká: Má Kainovo znamení. Následuje pyšná stavba věže Babylonské; měla se dotýkat nebes! I zde lze spatřit pýchu a snahu: být jako Bůh. Proto stavitelům tvůrce mate jazyky (při stavbě si přestali rozumět, prostě se rozhádali). Po hříchu neposlušnosti, vraždy a pýchy následuje hromadný trest: POTOPA. Lidé se stali zlými, neřesti kvetly, nikdo na své svědomí nedbal. Proto tak tvrdý TREST, který pak Bůh přehodnotil slovy: již nikdy takto lidstvo nepotrestám! Na znamení této smlouvy se od té doby objevuje DUHA. Přesto se i v této situaci objevuje záchrana! NOE, jeho žena, 3 synové a jejich 3 ženy – 8 lidí se zachraňuje arše! Tomu předcházel výsměch, urážky, které musel Noe vyslechnout. Proč stavíš loď na kopci? Dole u vody to má logiku… Jenže Noe na lidi nedal, poslechl Hospodina a to se mu vyplatilo! Archa je předobrazem Církve, lodičky Kristovy, která se každému, kdo do ní nastoupí, stává místem záchrany. Víme, co se dělo při povodních; jak rychle může vše jít. I nám, křesťanům se stává něco podobného: jsme druhým pro smích, že do kostela (archy, lodičky Ježíše) chodíme. Kostely bývali často stavěny na kopcích, „aby byly vidět, aby byly blíže Bohu, aby hlásaly zvěst o záchraně“.
Existuje vtip (promiňte, že ho teď připomínám). Protrhla se hráz velkého rybníka. Voda stoupla až po zápraží. Policie jednoho dědu přijela varovat. „Zbytečný poplach!“ Vody přibývalo, sahala po okna jeho domu. Na loďce přijíždí hasiči, chtějí dědu zachránit. „Přece neopustím, co jsem celý život budoval!“ Situace se stala katastrofou. Děda sedí na střeše domu, přiletěla helikoptéra. I tu děda odmítá slovy: „ Přece horší to už být nemůže!“ A bylo! Utopil se. Objevil se v nebi a vyčítá Hospodinu, že se o něj nepostaral, on, který v něho tak věřil…. Hospodin se na dědu smutně podíval a řekl: „Kdo myslíš, že ti poslal na pomoc policii, pak hasiče a nakonec helikoptéru?“ „ Tos zařídil Ty?“ „Ano. Neposlechl jsi můj hlas; zvítězilo tvé JÁ.“ Škoda, že se děda v modlitbě neptal: „Co mám, Pane dělat?“ Co vše dokáže pýcha: ztrátu nesmrtelnosti (ráj); závist (Kain); dojít sám až do nebe (věž Babylonská); když chybí lítost a hřích se lepí na hřích (potopa).
Třetí lávkou je Kristův KŘÍŽ. Ten opět spojil nebe se zemí. Po jeho příčném břevnu lze přejít od nás k Němu. Nutné je tento kříž vzít a nést. Svou poslušností Ježíše až k smrti na kříži nám byl umožněn přístup k Otci nebeskému. Opět přes tuto „lávku“ proudí milost Boží pro každého z nás.
Existuje něco, co nám pomůže vyvarovat se zlého?
První možností, kterou má každý člověk ať věřící či nevěřící je SVĚDOMÍ. Jak již jsme řekli, jedná se o HLAS BOŽÍ V NÁS. Je to jako u semaforu: červená znamená: Nedělej to! Zastav! Žlutá: Pozor! Nebezpečí! Zelená: Udělej to, neboj se! NE – POZOR – ANO. Kdo své svědomí potlačí 1x, pak 2x a tak dále, ten své svědomí potlačí, že se mu už neozve! 100x opakovaná lež se stává pravdou! Ten, který stále krade, lže, ten už ani neví, že dělá něco špatného. Proto naslouchejme hlasu božímu!
Druhá možnost je pro všechny, kteří jsou ochotni přijmout DESATERO jako normu pro svůj život. Tohle není vnitřní hlas, nýbrž vnější hlas, který zaslechl Mojžíš. Dostává tuto smlouvu i písemně na kamenných deskách. Poměr není 50 na 50. První 3 přikázání se týkají Boha a nás; sedm dalších se týkají nás mezi sebou. Je-li Bůh LÁSKA, pak bychom Desatero měli milovat, milovat tvory i lidi. První nebezpečí číhá v držení se Desatera bez lásky. Např. Otec veze nemocné dítě do nemocnice. Zastaví ho kontrola: Máte řidičák atd. Orgán je v právu, ale láska velí: Jeďte, ať to stihnete! Jsou ale tací, kteří trvají na předpisech za každou cenu. Nebo: pastýři se v době Ježíšově ztratila ovce. Byl sabat. V ten den bylo zakázáno nosit břemena, nachodit víc než 1km atd. Aby nezhřešil, vždyť ovce vážila víc než 30kg, naběhal by při hledání víc km, nechá tak zraněnou, zatoulanou ovci svému osudu. Ještě horší to bylo s povinností dětí postarat se o zestárlé rodiče. Existoval zákon jménem korban. V něm stálo, že se z této povinnosti lze vykoupit tím, že určitou sumu peněz dá do jeruzalemského chrámu. Pak už nemá povinnost se o stařečky starat. Ve všech případech chybí láska. Proto přichází Ježíš a říká: 2 nová přikázání vám dávám: Miluj Boha z celého srdce a bližního jako sám sebe. Rozšiřuje Ježíš počet přikázání z 10 na 12? NE! Jen vrací lásku do deseti rad, příkazů! Jak ale známe lidskou vynalézavost, tak i zde by se dalo pokračovat: dnes budu mít rád Anču, zítra Máňu…. POZOR: rady Boží jsou určitou hranicí, za kterou bychom jít neměli!
I.přikázání: neklaň se modlám (drogy, moc, sex, prachy). II.: neříkej krucifix (ukřižuj), mordie (smrt Bohu). III. Věnuj se rodině, povídej se s dětmi i s Bohem. IV. Važ si rodičů, cti autoritu. V. Hněv, nenávist ať tebou nevládne. VI. Nepodléhej svému chtíči, vášni. VII. Měj úctu k majetku druhých. VIII. Mluv pravdu, jinak tě lež dožene. IX. Zachovej věrnost i manželskou. X. Měj v úctě to, co si partner přinesl k tobě. K dispozici jsou „Zpovědní zrcadla“. Neboj se podívat do své duše!
