Díky objevům vědců se náš pohled na vesmír, makrokosmos i mikrokosmos stále zdokonaluje. To platí i o objevu dvou učenců, kteří nám dali pohled na vesmír, obrovský a úžasný to orloj, kde všechno je v pohybu. Koperník (1473-1543) a Galileo Galilei (1564-1642). Do jejich objevu se celý svět díval na Zemi jako na něco pevného, kde Země je středem a nad ní se klene obloha se všemi světelnými tělesy (obdivuhodné dílo). Po pevné obloze se tato pohybují včetně Slunce. Tento pohled vycházel z nutnosti být někde pevně zakotven (nebýt zmítán sem a tam jak fyzicky, tak i morálně). Objevem obou mužů, které mimochodem vznikly v klášteře, se církevní vrchnost mylně domnívala, že je tím ohrožena víra v dílo Boží! Při bližším pochopení se naopak ukázalo, že tento „zázrak přírody“, kde je vše v pohybu, kdy se tělesa sluneční soustavy pohybují v prostoru po pevných drahách kolem Slunce, jako ještě větší zázrak, skutečnost hodná obdivu a ne odsouzení. To samozřejmě chvíli trvalo, až to i církevní autority pochopily!
Nyní ještě jednou k prvnímu obrázku: Na nebi se ukazují slunce (ve dne všem dává světlo, teplo), měsíc (vládnoucí noci; ani ta nebyla bez světla, příliv i odliv měl „pod palcem“), hvězdy (podle nich se řídily osudy nejen plavců a námořníků, ale i pro hvězdáře to byl svět pro sebe). Ve vzduchu se mohlo pohybovat vše, co mělo křídla. V moři zas vše, co mělo ploutve. Po zemi se dalo do pohybu vše živé, v čele s člověkem, který směl toto vše pojmenovat, jako by mu to patřilo. Nebyl však všeho toho TVŮRCEM, jemu to vše bylo jen svěřeno do opatrovnictví. Neměl toto nikdy zneužít! Tato pevná země stála na pevných pilířích, dole bylo spodní moře s podsvětím a spodním oceánem (odtud 3. den stvoření – Bůh dal vystoupit zemi ze spodních vod, protože z vrchních vod /oblohy s mraky/ někdo otevíral a zavíral průduchy pro déšť).
Ke druhému obrázku již nemusíme více dodávat. Naše Země patří do Sluneční soustavy, není jediná, díky řádu v přírodě se otáčením pravidelně střídá den s nocí, jaro, léto, podzim a zima. Že se neřítíme vesmírem, ale že naše Země obíhá podle své dráhy… To vše by nás mělo motivovat, abychom svět nezneužívali, uměli být správci a dobrými hospodáři, kteří ze svého správcovství budou jednou „vydávat počet“.
Prof. Vácha, (kněz, vědec, přednosta 3. pražské kliniky), po otázce: Vy nemáte problém jako vědec a věřící s rozporem mezi vědou a vírou v Boha? NE. Ku podivu nezačal ani vírou, ani vědou. Začal OBDIVEM (nade vším, co kolem sebe viděl, mraky, květy, zpěv ptáčků atd.) Poté se ukázal jako vědec, který vše rozpitvává, rozdělí, proniká do všech detailů za účelem poznat systém. Pak se ukázal jako věřící, kněz k tomu: Víra zase vše dává dohromady, aby to mělo správný morální cíl, aby se vše užívalo správně, a také vše vede k vděčnosti: díky Bože, že vidím, poznávám a žiji!
