Úplně na závěr mé více než padesátileté kněžské služby, je tento malý pohled na NZ. Přeji vám alespoň malé obohacení a poučení. Více ani žádat neumím a ani nesmím!
Trochu matematiky by nemuselo škodit. Bible, jak víme, se skládá ze Starého Zákona, který ctí jak Židé, tak křesťané. Je to soubor 45 knih. Nový Zákon ctí křesťané a mesiánští Židé a knih je 27. Celkem tedy 72. Hlavním autorem je sám Bůh, který svým způsobem sděluje obsah. Ten pak zapi-suje člověk, tedy spoluautor, každý svým stylem. Bůh nechává lidskému autoru volnost, jakou formou a jaký literární druh zvolí (historický, básnický, prorocký atd.). Obsahuje 4 evangelia: (Matouš psal pro Židy, Marek pro Římany, Lukáš pro Řeky a Jan pro všechny. On některé pasáže jako očitý svědek věcně doplňuje). 5. knihou jsou dějiny prvotní církve Skutky apoštolské. 6. je poslední kniha Zjevení. Pak je několik dopisů=epištol od apoštolů. Pavel jich napsal 13; Jan 3; Petr 2; Jakub 1; Juda 1; pak 1. list Židům, jehož autor není přesně znám. Tolik k počtu knih. Obdobně jako vy, když píšete někomu dopis, máte na mysli jeho situaci, něco, co by mohlo být užitečné těm, co píšete. Stejné to bylo i v dopisech-epištolách od Pavla, dříve Šavla, který osobně se zapálením pronásledoval křesťany, kteří byli v jeho očích pravověrného věřícího farizeje, vzdělance, sektou! Pak se stal sám největším hlasatelem toho Ježíše z Nazareta, kterého v jeho příznivcích pronásledoval! Tak tohle byl pravý trumf v rukách božích! Že by i z komunistů, islamistů se stali hlasatelé zvěsti o RADOSTI? Radosti, kterou každému, kdo hledá PRAVDU, otevře oči? CO tedy nabízí Boží Syn JK? Vše má svůj začátek. Je-li za vším Bůh, pak musí být i počátku příchodu jeho jediného Syna! ANO! Bůh si vyvolil předchůdce, někoho, kdo Synu připravil cestu. Tím člověkem byl prorok spojující SZ s NZ: Jan Křtitel. Rodiče, dlouho bezdětní. Tak tomu bylo u mnohých velikánů v Bibli: až sám Bůh otevřel neplodné lůno ženy, PAK se narodil NĚKDO, kdo plnil vůli boží mezi lidmi! Ale pozor! I se samotným narozením Ježíšovým to nebylo jen tak. Mladičká Miriam-Maria je zasnoubená s mužem zralého věku Josefem. Navštíví ji archanděl Gabriel se zprávou, že ona dá národu vyvolenému dlouho očekávaného Mesiáše! To byla bomba do vztahu těch dvou: Marie a Josefa! Když se ve snu tento posel boží objevil dívence, panně, Marii, musel se objevit ve snu i Josefovi, aby vše vysvětlil. CO? Že se tady nejedná o nějaké lidské řešení, ale řešení Všemohoucího Boha! Vše kolem početí, narození i dalších událostí by nemělo být důvodem posměchu! Nýbrž obdivu; z důvodu, že tímto vším chtěl Bůh, který vložil své zákony do přírody u svého jediného Syna udělat výjimku, ABY dotvrdil svou zákonodárnou moc nad svými přírodními zákony! Na tuto výjimku snad právo měl, či ne? Když král, jeho syn-dědic nemusel chodit do školy, ale učitelé chodili za ním na zámek, hrad či co? Z důvodu bezpečnosti budoucího panovníka? Když tohle platilo i u mnohých „prominentů“ dnes… Jaké jádro obsahuje Nový Zákon? Vše se točí kolem Ježíše, kolem jeho činnosti a kolem poselství, které jako Boží Syn, druhá božská osoba, měl předat nám, dětem božím skrze křest: jde o spásu, záchranu každé bytosti, kteří mají dobrou vůli, konat dobro, aby směli chválit Boha po všechny věky nyní i na věčnosti. Rozhodnutí, zda ano či ne, záleží svobodně na každém člověku. Bůh nikoho nenutí! Dal nám svobodnou vůli, kterou se mohu rozhodnout tak či onak. Dal nám i rozum, který by měl předcházet našemu rozhodnutí! Dal nám i lásku, srdce, které má milovat dobro a odmítat zlo! Jenže je zde jeden problém: Tak jako se dnes lidé lehkomyslně zadluží a najednou jsou v tzv. exekuci a diví se, jak se to mohlo stát, tak úloha Ježíše, Mesiáše, Spasitele spočívá v tom, že se ze všech sil snažil slovem, ale i zázrakem – čili uzdravením – mnohé přivést k rozumu! Proto se celým životem tohoto Božího Syna jako zlatá nit táhne jeden zázrak za druhým! Slepý vidí, chromý chodí, hluchý slyší, malomocný je očištěn; vše je ale spojeno s něčím důležitým: uzdravení duše! Ježíš očekává, že uzdravený, ať z té či oné choroby, se již nevrátí ke svým hříchům, ke své špatné volbě v životě, ale že se změní, obrátí k dobrému životu!
Zázraky: proměnění vody ve víno na svatbě; Ježíš ukázal zákoníku cestu do nebeského království; hovoří se Samaritánkou, ženou odpadlou od „pravé víry Židů“; jak pomohl k víře úředníku krále; co se stalo v Nazaretě, kde musel říci slova: Nikdo není prorokem ve své domovině; jak povolává své učedníky, Jidáše nevyjímaje! Jak povolal celníka, představitele zlodějů a „šidilů“; jak uzdravil chromého a dvojí reakce zúčastněných; co zažil velitel vojenské posádky v Kafarnaum, kde Ježíš udělal nejvíce zázraků (kdy opakujeme vždy jeho slova před přijímáním: Pane, nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu…; slova, která tento velitel řekl a stal se „nesmrtelným“); Ježíš, Pán nad větrem a vlnami! Nebo: Pán nad temnými mocnostmi! Nebo nad smrtí (vzkříšení Jairovy zemřelé dcery); Či: utěšení vdovy nad smrtí syna na poslední chvíli (během pohřebního průvodu)! Či reakce Ježíšova na zprávu o uvěznění Jana Křtitele; Smrt tohoto předchůdce (spojená s lehkomyslnými slovy královými; splnění přání dcery Salome zlomyslné matky Herodiady, žádající hlavu Janovu); Zázračné nasycení pěti tisíců posluchačů; Ježíšovo kráčení “po vodě“; Nebo: 38 let nemocný člověk, jeho uzdravení (spojené s pohybem vodní hladiny v zázračném rybníce); I Ježíš potřeboval si odpočinout, a jak to dopadlo? ˇi dojemná scéna hříšnice, která pomazala vzácným olejem nohy Ježíši Kristu, což on vzal jako gesto pro svůj pohřeb); tehdy nestačily po snětí Ježíšova těla z kříže cokoliv udělat před jeho pohřbem (pomazání vonnými mastmi, květinami atd.). Další kapitolou byla Ježíšova podobenství. O rozsévači, pšenici a koukolu či hořčičném zrnku. Podobenství o kvasu, pokladu v poli, o předrahé perli. Zvlášť vypovídající je Ježíšovo překvapení nad vírou pohanské ženy, která neváhala sama sebe přirovnat k psíkovi, který se spokojí s pokrmem, který spadne ze stolu svých pánů! Nechybí ani uzdravení slepého z Betsaidy a uzdravení hluchoněmého. Za každým podobenstvím či skutečným uzdravením je nutné vidět smysl božího konání: je to neskutečná láska ke slabým, nemocným, postiženým, všem potřebným bez rozdílu! Vždy ale rozhodovala pevná víra v pomoc boží! Na základě víry v Boha lze vždy očekávat ze strany boží pomoc a ochranu!
Zde ve víře v JK, jeho odpuštění a díky smrti na kříži, jeho vykupitelskému dílu pro všechny národy, je možné mluvit o nádherné budoucnosti. Je tedy rozdíl mezi NZ a SZ!!!: Starý Zákon stavěl na obřízce, znamením všech, kteří patřili do národa Vyvoleného a tím předurčeného ke spáse. NZ však tuto nutnost obřízky jako závaznou vazbu na spásu ruší! Pouze víra ve spásu skrze Krista, ve spásu skrze milost boží, je tím úžasným pojítkem s věčným nesmrtelným Spasitelem, Zachráncem a Mesiášem, který byl Bohem Otcem poslán na svět. Jako věčné boží Slovo se stal člověkem, aby nás zachránil před věčnou smrtí v síle Ducha svatého, který vše znovu oživuje. Je spásou pro všechny lidi, pro všechny národy! Tedy i pro nás
———————————————————————————————————————————————————————
P.S. Najdete-li v sobě odvahu otevřít Nový Zákon, začněte nejprve evangeliem Marka. Je nejkratší a též věcné. Toto spolu s evangeliem Matouše a Lukáše patří mezi tzv. synoptická (přehledná); jsou si podobná svou stavbou. Markovo je nejstarší, vzniklo kolem roku 64 po Kristu. Do té doby se tato radostná zpráva předávala ústně. Matouš měl k ruce Markovo evangelium a jako apoštol JK a Žid, použil i citace ze Starého Zákona a psal v hebrejštině (něco i v aramejštině). Lukáš, vzdělaný lékař, psal v tehdejší melodické verzi „KOINÉ“, jak jsme si řekli, psal v řečtině pro řeckou část římské říše. Marek, žák apoštola Petra, zapsal text podle jeho kázání pro latinsky mluvící část této říše v latině. Obdiv si Ježíš zaslouží tím, že nepolevil v uzdravování, léčení nemocí atd. i když se mnohdy ani poděkování nedočkal. Např. 10 malomocných uzdravil tím, že je poslal domů a oni se během té cesty skutečně zbavili vředů a maso jim přestalo opadávat. Když to zjistili, pouze jeden se vrátil, aby poděkoval. Jindy zase taktéž nemocného leprou uzdravil v okamžiku. Takže ještě jedno je obdivuhodné: JK nikdy nevzal ani šekel (peníz) za uzdravení. Žádal jediné: víru v Boha; víru, že nemocnému může pomoci! A očekával obrácení, změnu života. Sám ze zkušenosti vím, že dnes lidé slíbí vše! Opak se pak stává pravdou. Kolik z těch devíti, kteří na poděkování zapomněli, naopak rychle po zjištění, že jsou zdraví, honem doháněli to, za nemoci zanedbali… Bylo jejich uzdravení skutečným požehnáním? Proto JK uzdravoval nejen tělo, ale i duši, když jim odpouštěl hříchy, „což směl jedině Bůh“! Ovšem ti, co nevěřili v Ježíšovo božství, se pohoršili nad jeho láskou k nemocným, slabým, k hledajícím...
Resume: Když nám ve zpovědi, ve svátosti smíření, při pomazání nemocných, Ježíš očistí duši od hříchů, nevracejme se k původnímu stylu života, ale buďme dětmi božími, novým lidem božím! Pak s námi bude i nadále jeho láska, ochrana a milost!
