KDO JE BŮH? Definice Boha? Sv. Pavel i sv. Jan apoštol ji vyslovili takto: Bůh je LÁSKA! Je to jen jedna z více možností. Jinou lze vypozorovat z vlastního jména JAHVE (Jsem; jsem zde; jsem, který jsem). Toto jméno bylo řečeno Mojžíšovi na hoře Sinaji v pohoří Chorebu (Sinajský poloostrov). Stalo se to cca 1.300 let př. Kr. První historicky dokazatelnou postavou je Abram=Abrahám, muž víry. Jeho syn Izák byl mužem pokoje. Mladší syn z dvojčat byl Jakub, muž služby. Tito tři se nazývají patriarchové Starého zákona (SZ). Jako další následuje 12 jeho synů, z nichž jako „zachránce národa“ se ukázal Josef, ale důležitým článkem v rodokmenu Ježíše je Juda; odtud název Judaisté = ŽIDÉ. Ve SZ se stále opakuje: Já Hospodin jsem Bůh Abrahámův, Izákův a Jákobův Mezi velkými postavami SZ vyniká Mojžíš, další zachránce tohoto vyvoleného národa. Na otázku: Kdo jsi? Jaké je tvé jméno? Bůh z hořícího keře odpovídá: Jsem, který jsem.
Chcete se toho dozvědět více? Pokusme se o to spolu! Vydržte u tohoto čtení, nemusíte číst vše najednou! Tento letmý pohled do dějin SZ jsou dějinami spásy. Je dobré vědět, kde vše začalo. Vraťme se do doby před Abrahámem. BIBLE v prvních kapitolách není knihou vědeckou, nýbrž knihou náboženskou, kde se nepíše, jak byl svět stvořen, ale proč, za jakým účelem a co z toho vyplývá pro náš morální život! (O tom více v A8 – 7 dní stvoření).
___________________________________________________________________________________________________________________________________________________-
Ale zpět na začátek. Bůh stvořil nejprve svět neviditelný a pak viditelný. Do prvního patří svět duchových bytostí: archandělů, cherubů, serafů a andělů. Bůh nebyl tedy sám; jedni sloužili jemu např. neustálým zpěvem Svatý, svatý Pán Bůh zástupů..; jiní zas sloužili lidem, kteří měli být takto též spojeni se svým stvořitelem. Gabriel (Moc Boží) se svými anděli byli „nebeskými pošťáky“ a sdělovali boží vůli. Rafael (Bůh uzdravuje) se svými zase léčil, doprovázel na cestách. Michael (Kdo jako Bůh?) se svými anděli mají za úkol bojovat a vítězit nad zlem. Zde, v ráji, totiž došlo k první vzpouře! My andělé ti Bože nebudeme sloužit, řekli padlí andělé v čele se Satanem. Reakce Boží? Vyhodil je z ráje! Kam? Na Zemi! Bůh vládne dobru, lásce, světlu. Padlí andělé se svým „šéfem“ vládnou zlu, nenávisti, tmě! A dle dnešních poznatků mají „žně“! Tolik lidí slouží zlu, nenávisti a tmě! Nebo to nevidíte? Pokud ne, jste tak zaslepení?
Svět viditelný byl Bohem stvořen ze stejného důvodu: aby tvorové (lidé, příroda) sloužili Bohu. Jenže i na Zemi došlo ke vzpouře! O tom jsme pojednali v A9 (8). Následky si neseme každý na svém těle: musíme zemřít! Trest prvních lidí. Existuje východisko? Ano: křest ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého! A cele uvěřit v Ježíše Krista! Duše lidská je nesmrtelná! Tělo je smrtelné. Bude vzkříšeno na konci věků díky zmrtvýchvstání Ježíše Krista, který se proto stal člověkem, aby jako nový Adam vyvedl zachráněné lidstvo do svého věčného božího království. Smrt ale nebyla jediným trestem pro první lidi: i oni byli vyhozeni z ráje nebeského (viz A9 – 8). Zde se dle Bible na přání Boha rozmnožili. Jeden z prvních pokusů vrátit se do ráje, nebe, byla stavba Babylonské věže! Měla sahat až do nebes! Když to Hospodin viděl, našel geniální způsob, jak jim v tom zabránit. Zmátl jim jazyky, tzn.: ti stavitelé si přestali rozumět, každý mluvil o něčem jiném atd. Rozhádali se, což umíme i my – a to často! Takže tento pokus o vytvoření díla skončil fiaskem. Jak to dělat lépe? Konat vše s požehnáním božím a ctít jeho vůli!
Dalším mezníkem byla POTOPA. Jistě, jednalo se o místní, omezenou potopu. Zde vystupuje jako nástroj boží záchrany jediný spravedlivý Noe. Zachránilo se celkem 8 lidí (on a jeho žena, 3 synové a jejich ženy). 40 dní v jednom kuse pršelo, voda se zvedla a zaplavila veškerý zemský povrch. Po 40 dnech vypustil z archy, kterou měl Noe postavit ne u řeky, ale na kopci, (což se pro něho stalo důvodem posměchu), krkavce. Ten neměl místa, kde by mohl usednout na větev. Po dalších dnech vypustil holubici (dnes symbol Ducha svatého). Ta se už nevrátila, protože voda opadla a měla kam usednout. Poté se ukázalo, že poslechnout Boha a ne výsměch lidí, se mu vyplatilo. Mohl z archy vystoupit zachráněný spolu se všemi páry všech živočichů a život mohl pokračovat. Další výzkumy označily horu, na které archa spočinula, pohoří Ararat.
________________________________________________________--_________________________________________________________________________-
Abram, tak znělo původní jméno Abraháma. Žil v městě UR pod BABYLONEM (dnešním Iráku). Původně se myslelo, že je to pouze symbolický název. Díky vykopávkám se zjistilo, že toto město skutečně existovalo, Zde se tedy ozval hlas pravého Boha: Abrame, vyjdi ze svého města s pevnými hradbami a vydej se na cestu. Budu s tebou! Dám ti zemi novou; tvé potomstvo bude četnější, než je hvězd na nebi a písku na mořském břehu. Jeho otec Tare nebyl proti; pouze jeden ze tří synů, Háran, odmítl odejít. Trest přišel ihned: ve městě, ze kterého nechtěl odejít, zemřel! Abram v této smrti vidí varování boží: všichni zemřeme, když neposlechneme. Po Háranovi zůstal syn Lot, který odešel se strýcem Abramem i s Náchorem, druhým bratrem, i s otcem Tarem. Ač obklopen modlami, byl Abram přirozeně věřícím člověkem. Není divu, že mu pravý Bůh zjevuje svůj plán: vyvolit si národ (odtud Vyvolený národ=národ hebrejský, židovský, izraelský). On měl být začátkem v dlouhém řetězci následovníků (židé, křesťané, muslimové). Ihned se objevují překážky. Šli se vším, co měli přes území, kde řádily nájezdní loupežné tlupy. S pomocí boží přešli bezpečně cestou až do Chárán, do země úrodné! Tare s Náchorem zůstali v půli cesty v Cháránu, tu považovali za slíbenou novou zemi. Že jí nebyla? Tomu uvěřil Abram; měl pravdu! Abram věřil, že s pomocí Boží doputuje do cíle, Tím je pro nás příkladem: i my máme s vírou projít všemi nebezpečími a dojít do cíle=nebe! Další poučný zážitek: Abram i Lot byli pastevci různých druhů zvířat a kdy jim Bůh, který je povolal z Uru žehnal, rozrostly se jim tato stáda a bylo stále těžší pro takové množství najít vhodné pastviny. Proto se Abram rozhodl rozejít se s Lotem a jeho pastýři. Navrhl, aby si Lot zvolil, zda chce zůstat na výšinách, kde nebylo tolik zeleně, či jít k Jordánu, kde naopak byly nádherné pastviny. Lot zvolil druhou variantu; jak za chvilku zjistíme, stalo se mu to osudným. Abram se svými stády musel putovat na horách z místa na místo, proto národ židovský, Hebreové, jsou národem putujícím stále. I v synagóze se při modlitbách stále pohybují, i když stojí na místě. Lot brzy zbohatl a stáda prodal, usadil se v městě Sodoma, která spolu s Gomorou byla místem neřestí a ohavností. Zde se ukázala „v plné kráse“ zvrhlost a zvrácenost morálky. Sodomský hřích: muži s muži, ženy s ženami. Opět něco, co se dnes kolem nás má stát normou! Když za Lotem přišla návštěva, tak jim domácí pán „nabídl“ muže či ženy k použití! Nic nového ani dnešní doba nepřinesla! Byli pastýři stád; museli se po čase rozejít; pastvy bylo málo. Abram ustupuje Lotovi, který si zvolil údolí Jordánu, kde bylo pastvy dost. Starší Abram zůstal na výšinách, kde musel častěji měnit pobyt; stal se poutníkem. Lot zpohodlněl, zabydlel se v městě Sodomě, kde se mu život změnil. Sodoma a Gomora, města zvrácenosti a hříchu, měla být zničena. Toto Lotovi zjevuje posel boží. Abram se pokouší Boha přemluvit. Bude-li v Sodomě 50 spravedlivých, nezničím! Postupně se z čísla 50 dostal Abram na číslo 10! Ale ani tolik se zde nenašlo (Lot, jeho žena, 2 dcery + manželé). Tito byli vyzváni, aby město opustili. Poslechl Lot, jeho žena i obě dcery. Během cesty se Lotova žena otočila, což měla zakázáno, uviděla spoušť míst, kde před chvílí byli, a zkameněla (proto se říká: stojíš tu jak Lotova žena – v šoku). Obě města se propadla do hlubin! Na tomto místě se dnes nachází Mrtvé moře plné soli. Z toho pro nás platí: výzvu Boží brát vážně! Lot zůstal sám se svými 2 dcerami. Jejich muži totiž neuvěřili výzvě, aby odešli; osud záhuby se jim stal skutečností. Mohl život pokračovat dál? Zůstal otec Lot a jeho 2 dcery! Opět lest pomohla: otce obě dcery opily a on s nimi zplodil potomstvo! Díky Bohu, tohle už dále nepokračovalo! Po 1. dceři zůstalo potomstvo Moáb, po 2. dceři potomstvo Amon. To pro nás má být pochopením, odkud se tito Moabité a Amonité v Bibli vzali.
Další poučení: Sára, pravá manželka, byla neplodná, což bylo v přímém rozporu s příslibem Božím o četném potomstvu. A tak se Sára rozhodla sama pomoci Bohu. Že to byl nesmysl, brzy poznala; Sára měla naopak čekat na pomoc Boží! Abrame, vidíš sám, že ti syna nemohu dát. Vejdi tedy k Hagar, egyptské služce; ta ti porodí syna. Je hodná, pracovitá, poslušná. Abram se zdráhal „poznat“ jako ženu i Hagar; nakonec pro klid v domě, poslechl. Inu, po pravdě řečeno: který muž, jemuž manželka „doporučila vedlejší poměr“, by odolal? A tak Hagar porodila syna, dostal jméno Izmael. Byl to vlastně „levoboček“. Ve chvíli, kdy se na světě objevil Izmael, změnila se Hagar o 180°. Stala se z ní panička. To se Sáře samozřejmě nelíbilo; kdo byl vinen? No Abram. Tak si člověk sám kope jámu…Poučení: Bůh pomáhá nám, a ne my jemu, pokud ON nám k tomu nedá pokyn! Jenže i Hagar se přepočítala: Sáraj, manželka se zklidnila a dala Abramovi syna, skutečného syna i dědice Izáka! Této zprávy v Bibli se „chytil“ Mohamed; on a muslimové jsou potomci Izmaela, prvního syna Abrama. Ale pozor: Izmael byl levoboček, Izák dědic! Této události předcházela „předehra“: Abram se Sárou dostávají návštěvu a to ne ledajakou! 3 muži, ve skutečnosti andělé, přichází, jsou pohoštěni. Během posezení se Abram od nich dovídá, že jeho Sáraj bude mít syna. Nebude se jmenovat Sáraj, ale Sára! Jelikož tohle zaslechla ve vedlejším stanu, smála se; věděla, že je již příliš stará a Abram stoletý! Za rok budeš chovat v klíně chlapce! Stalo se! Dala proto svému chlapci jméno Izák (Smíšek). Muž víry, náš Abram, byl svým Bohem vyzkoušen: Byla to zkoušky víry: „Obětuješ mi svého syna Izáka?“ Jakoby Bůh přehlédl, že na svého dědice, potomka čekal 100let! I když se předtím od něho dozvěděl, že bude otcem potomstva, které je početnější než je písku na mořském břehu? Zkouška je od toho, aby byla složena, a to kladně! Tak se i stalo: Abram vzal Lota, který si nesl na zádech větve pro obětní oltář. Otec svázal syna, položil na obětní oltář; na dříví. V okamžiku, kdy již nad chlapcem–synem vztahoval obětní nůž, zasáhl posel boží-anděl. Zadrž! Chlapci neubližuj! Bůh ocenil poslušnost, ochotu dát i to nejcennější! Místo Lota mohl Bohu obětovat beránka, který se zachytil v křoví tam, kde se vše odehrávalo! Izák – předobraz Ježíše, Syna Otce nebeského; byl zde zachráněn, u Ježíše tomu bylo naopak! Ježíš, Syn Boží a Beránek Boží, byl na kříži obětován!
Ještě jeden poučný příběh: Izák. Praotec národa vyvoleného. Byl mužem trpělivým. Se svými lidmi kopal studny kvůli vodě pro svá stáda. Ale když je pracně vykopal, zabrali mu je jeho nepřátelé. Když už i ti nepřátelé měli jeho zabraných studní dostatek, tak mu jeho další při zabrání zasypávali. Takovouto trpělivost abyste hledali! Čili člověk mírumilovný! Měl se svou ženou Rebekou dvojčata: Ezaua a Jákoba. První byl “čundrák“ čili muž přírody, druhý miláček maminky. Jednou starší Ezau nic neulovil. Měl hlad a viděl, jak Jakub má plnou mísu čočovice od matky. Dej mi najíst, žebral Ezau. Co mi za to dáš? Dej mi své právo prvorozence! Ezau uvažoval, že mu toto právo k ničemu není, tak vyměnil jídlo za boží požehnání. Tehdy vše vypadalo jako hra; až později se pravda ukázala, když už slepý Izák chtěl před smrtí předat požehnání prvorozenému Ezauovi. Měl něco ulovit a připravit pokrm svému otci. Tohle zaslechla matka Rebeka, která požehnání přála více mladšímu z dvojčat. Jelikož Ezau byl zarostlý, chlupatý a čpěl divočinou, oblékla mladšího Jakuba do šatů bratra, dala kožky na ruce a kolem krku a s připraveným jídlem ho strčila před slepého otce Izáka. Ten sice podle hlasu poznal Jakuba, ale po objetí se nechal ošálit. Pojedl, požehnal mladšímu Jakubovi právem prvorozeného. Po čase se přiřítil i pravý Ezau. Když zjistil, že přišel pozdě, došlo mu, jak se splnila jeho lehkomyslnost s mísou čočovice. Zde jde o varování! Nebýt lehkomyslný ve vážných věcech. Jenomže toto bylo důvodem bratrské rozepře ze strany Ezaua. Matka rychle Jakuba vypakovala a poslala k příbuznému Lábanovi do Cháranu. Šel s požehnáním od otce, ale jak zjistíme, to mu bylo málo. Na cestě usnul, měl sen, jak andělé sestupovali a vystupovali po žebříku. K ránu bojoval s jedním andělem, který Jakuba nedokázal porazit. Držel ho pevně a pustil až poté, co mu anděl dal své požehnání. Abrahám otec víry, Izák vzor mírnosti, Jakub nositel požehnání. Od té doby měl Jakub nové jméno: JISRÁEL (bojovník boží).
Jakub. Když už se blížil ke svému strýci Lábanovi, potkal u nádrže s vodou pro stáda jeho dceru Ráchel; byla to láska na první pohled. Jaká radost, že pobyt v cizině se může změnit v pobyt domo-va. Lában se s Jakubem dohodl k sedmileté službě jen o jídlo, odměnou mu bude Ráchel. Dobře. Po uplynutí 7 let, byla svatba. Nevěsta zahalená. Po obřadu se Jakub nestačil divit! Lában mu podstrčil starší Ráchelinu sestru Leu! Byl podveden. Jistě si vzpomněl na bumerang: i on oklamal svého otce Izáka. Nejprve musí z domu nejstarší z dcer, můžeš sloužit dalších 7 let a pak dostaneš Ráchel za ženu; řekl Lában. Tak se také stalo. Jelikož Ráchel ale byla neplodná, měl Jakub syny jak s Leou, tak její služkou a též se služkou Ráchel. Jakub se chtěl vrátit k matce domů i se vším, co měl. Ale chyběla mu stáda. Proto Lában navrhl Jakubovi, aby sloužil ještě dalších 7 let, že dostane ze všech druhů dobytka mláďata. Měl se rozhodnout, zda bude chtít jednobarevná či strakatá. On se rozhodl zeptat se Hospodina. Ten mu poradil, aby si řekl o strakatá, aby dával samicím jistý druh bylin. Lában se chytil za hlavu: Mám já to ale zetě, blba! Vždyť jen výjimečně se rodí strakatá mláďata! Ale pozor: za 7 let, kdy se naopak rodila jen strakatá mláďata, měl Jakub obrovské množství mladých stád, zatímco Lában měl stáda stará! Jak moudré je ptát se Boha, co zvolit, co udělat. Dvojí požehnání se Jakubovi vyplatilo, vrátil se jako boháč, předem uplatil bratra Ezaua množstvím dobytka, takže se při setkání objali. Matka Ráchel se návratu Jakuba nedožila!
Potomstvo Jakubovo. Jakub měl od 3 žen 10 synů. Nejstarší byl Ruben, pak Simeon, Levi, Juda a další. Konečně se milované Ráchel narodil syn Josef. Ihned se stal otcovým miláčkem. Šaty nosil nejkrásnější, čestné místo měl u otce. Navíc uměl vykládat sny. Tak se mu 2x zdál podobný sen: že v kruhu se 11 hvězd uklání prostřednímu slunci. To chceš říci, že my jsme ty hvězdy a ty slunce? Josef: Ano. Další důvod k nenávisti, závisti. Otec posílal Josefa na zvědy, co a kde jeho bratři děla-jí. Už zase jde ten udavač a snílek! Říkali si mezi sebou a chtěli se ho zbavit, nejlépe, že ho zabijí, šaty potřísněné krví zabitých zvířat měly být důkazem, že nešťastnou náhodou zemřel. Ruben ale nesouhlasil, když Josefa vhodili do studny bez vody. Ruben chtěl v noci Josefa tajně vytáhnout a tak zachránit. Jenže Juda přišel s lepším nápadem: Pojďte, prodáme bratra obchodníkům. Táhnou do Egypta s látkami a též s otroky. A tak Josefa prodali za 20 peněz jako otroka; život mu nechali.
Jaká to podoba: Ježíš byl prodán taktéž Judou Iškariotským za 30 stříbrných!
Josef v Egyptě. Otroka Josefa si koupil Potifar, správce věznice. Jakmile se tento mladý otrok v jeho domě objevil, vše kvetlo a rostlo! Jenže on byl stále „v práci“ a doma měl mladou ženu. Ta si Josefa zamilovala a toužila po něm. Jenže Josef si nedal říci a tak se mu pomstila; nahrála scénu, kdy ji měl údajně strhnout šaty a ona s křikem utekla. Komu měl Potifar více věřit? Mstivé ženě nebo nevinnému Josefovi? Jasně, že ženě. Josefa dal do vězení! Proto se o takových ženách říká: To je ale Potifarka! Bůh ale Josefa neopustil ani zde. Postupně si mezi bachaři zjednal úctu. Jeden vězeň, bývalý číšník samotného faraona, měl zajímavý sen: zdálo se mu, že v koši na hlavě nese víno. Josef mu řekl, že za 3 dny bude omilostněn a vrátí se zpět do služeb u dvora. Nezapomeň pak na mne a přimluv se; jsem tu nevinně. Stalo se. On ale bohužel na Josefa zapomněl. Ještě jinému spoluvězni se zdál sen. Byl to bývalý faraonův pekař. Měl údajně na hlavě taktéž mít koš s pečivem. Z nebes se slétli ptáci a klovali nejen do pečiva, ale i do jeho hlavy. Do 3 dnů byl oběšen a ptáci mu klovali do hlavy. Jaký byl další osud Josefův? I faraon měl sen, který mu žádný hadač nedokázal logicky vysvětlit. A tak si číšník vzpomněl na vězně Josefa, který poté faraonovi vyjevil jeho sen: na břehu Nilu se páslo 7 krásných tučných krav. Poté se ve snu objevilo 7 hubených krav a ty sežraly nejen veškerou trávu, ale i ty tučné krávy! Vysvětlení: V Egyptě přijde po sobě sedm úrodných roků a poté sedm let neúrody a bídy. Řešení: skupuj po 7 let obilí za levný peníz, abys mohl obilí nabízet v době neúrody, a něco na tom vyděláš! To se faraonovi tak zalíbilo, že Josefa jmenoval správcem tohoto majetku. Vše se do písmene splnilo. Jenže neúroda padla i na okolní území, i na území, kde žili Jakub a jeho synové a rodiny. Hlad donutil bratry jít obilí nakoupit do Egypta. Když se tam objevili, Josef své bratry poznal; ne tak oni jeho. Kdo by v tak vysokém muži s jeho postavením hledal prodaného otroka, snílka. Obilí nakupili a vrátili se domů. Prvním, co je mohlo „kopnout“, byly vrácené peníze, které našli u obilí v pytlích! Divné jim to bylo, zvláště, když se jich Josef vyptával, odkud jsou atd. Od nich se dozvěděl, že mají doma ještě nejmladšího bratra Benjamína, kterého starý otec nechtěl pustit, protože již přišel o jednoho syna od Rachel. Josef vystavil svým bratrům zkoušku, jestli se poučili z činu, který na něm spáchali. Protože věděl, že hlad bude trvat 7 let a bratři budou muset přijít znovu nakoupit obilí. Josef ale též věděl, že musí Benjamina, svého pokrevního bratra, obejmout. Proto jim při prvním obchodu dal podmínku: Až opět přijdete, bez Benjamina nic nedostanete! Byli v klidu, nepředpokládali, že tam budou muset znovu. Čas uběhl, bratřím nezbývalo, než se vydat do Egypta. Otec ale nechtěl ani slyšet, že by Benjamin šel s nimi. Nikdy! Pak zemřeme hlady my i naše rodiny. Nakonec ustoupil, když se mu nejstarší Ruben zaručil životem svých dětí! Benjamin se ti vrátí!. Přijetí v Egyptě proběhlo takto: Josef nechal dát pohoštění všem, Benjamin byl ale obsluhován „na zlatě“. Seděl i jinde! Navíc se mezi bratry vrátil i zatčený Simeon, který se chtěl kdysi Josefa zbavit smrtí. I tento fakt měl bratřím otevřít oči! Jste špehové cizí moci. Jeden z vás zde v Egyptě zůstane, řekl tehdy Josef a nechal ho vsadit do vězení. Nyní se směl se svými bratry znovu setkat. Po skončení jejich setkání, směli i s obilím odjet. Předtím Josef nařídil tajně vložit do Benjaminova pytle příbory. Po odjezdu vyslal za bratry kontrolu s příkazem přivést toho, u koho příbory najdou! Asi tušíme, jak vše dopadlo: jeden po druhém otevírali své pytle s obilím, nikde nic nebylo. Jaký to šok! Poslední Benjamin měl být zlodějem. Tentokrát stáli všichni za svým nejmladším bratrem a vrátili se zpět k Josefovi. Ten se jim představil jako jejich prodaný Josef. Všichni před ním padli na tvář; byli v jeho moci! Ale nevěřili mu; domnívali se, že použil informace, které mu oni poskytli. Nyní se dal do konkrétního kroku: šel od jednoho ke druhému a oslovil ho jeho jménem. Nyní už nebylo pochyb, že je jejich bratrem. Znovu před ním padli na tvář! Tak se splnilo, co se Josefovi ve snu ukázalo. Josef jim nařídil: Vraťte se domů a přivezte i svého otce. Hlad bude ještě další roky! A tak se jeho národ dostal do Egypta, dostali úrodnou zemi Gošen (ústí Nilu do Středozemního moře napravo, kde země je samý nános). Během staletí se postava Josefa měnila. Jedni tvrdili, že je smyšlená. To mělo i svůj důvod: V Egyptě nebylo myslitelné, že by této zemi spoluvládl Hebrej-Žid! Teprve při srovnávací vědě, kdy se pod sebe daly různé kultury s různými letopočty (existují měsíce s různými počty dní, i počet měsíců se různí atd.). Jaké překvapení: v době, kdy žil Josef, Egyptu nevládli čistí Egypťané, ale Hyxosové (divoké nájezdní kmeny). Egypt prožil také slabé období a byl přemožen těmito kmeny. Faraonem byl jeden z nich. Aby ještě více ponížil hrdý Chámův národ, hodil se mu Hebrej jako spoluvládce (nepřátelství mezi oběma národy bylo velké). A tak věda potvrdila fakt, že Josef skutečně existoval!
Mojžíš. Hebreové žili v Gosen 400 let. Vliv Josefa pominul a tak se postupně z Hebreů stali otroci. Dostáváme se do doby, kdy se Hospodin rozhodl ujmout svého vyvoleného národa. Vždyť si ho vyvolil z Abraháma! Zde v Gošen se rozrostl v početný lid. Hrozilo, že se tento lid stane pátou kolonou a mohou se Egyptu vymstít a přidat se k národu, který by Egypt napadl. Nástrojem Božím se stal muž, který se ani neměl narodit. Faraon nařídil hebrejským porodním bábám každé dítě mužského rodu zabít. Jedna z nich porodila tajně chlapečka, vysmolila ošatku, položila do ní dítě a pustila po Nilu. Jeho starší sestřička sledovala z břehu, co se bude dít. V této době se šla koupat faraonova dcera s doprovodem. Ošatka se zachytla v rákosí a dítě začalo plakat. To zaslechly i ty koupající se Egypťanky. Když zjistily, o co jde, zavolala nic netušící princezna sestřičku chlapečka, aby sehnala kojnou, která by ho poté přinesla do paláce faraonova. Děvče dítě odneslo své matce a tak matka odkojila své dítě! Tento příběh dal vzniknout pohádce o Plaváčkovi. Zároveň ukazuje, že Bůh řídí i osudy svých dětí! Chlapec dostal egyptské jméno Moses (Mojžíš). Znamená Vytažený z vody? Nebo je podobné těmto? Ramsés (Ramoses: Ra=slunce čili syn boha slunce; Thutmoses: Thut egyptský posvátný pták čili syn boha ptáka; Moses? syn neznámého boha? Tak si můžete vybrat. Moses vyrostl na dvoře faraonově, dostal i vzdělání. Zůstala v něm ale hebrejská krev. Ta se ozvala, když viděl, že jednoho Hebrejce týral egyptský dráb. Nikdo kolem nebyl a tak Egypťana zabil. Po čase projížděl na koni kolem hádajících se Hebreů. Snažil se je od sebe oddělit. A tu se ozvalo: Co je ti do nás; myslíš, že když jsi zabil Egypťana, že nám můžeš poroučet? Mojžíš se lekl, že se o tom ví, a uprchl daleko na pohoří Sinaj. Zde se uchytil v rodině Jetra, vzal si jeho dceru Siporu za ženu. Zde chtěl v klidu dožít. Jenže sám Bůh si ho vyvolil. Když pásl stáda na hoře Oreb, spatřil divný úkaz: suchý keř hořel a neshořel! Šel proto blíž a zaslechl: Stůj, Mojžíši! Toto místo je svaté! Zuj si opánky což udělal. Dovídá se, že k němu mluví skrze hořící keř Bůh Abrahámův, Izákův, Jakubův. Že bude poslán k národu vyvolenému do Egypta, aby ho vyvedl z jejich poroby. Mojžíš se zdráhá, že koktá; Hospodin nato rozhodl: Já, Bůh, budu mluvit s tebou; tvůj bratr Aron bude mluvit k lidu. Dále se Mojžíš ptá, jaké jméno má Hospodin, aby mohl říci, kdo ho k lidu v Egyptě posílá. Dovídá se: JHVH Jahve, což znamená: Já jsem, který jsem. Vzpomínáte, jak Ježíš, Syn boží říká: Já jsem cesta…?
Jako důkaz= průkaz, že je poslán Bohem, směl hodit svou hůl, která se stala hadem. Po zachycení za ocas, se opět stala holí. Takto „vybaven“ se Mojžíš vrací do Egypta, aby zde s faraonem vyjednal propuštění vyvoleného lidu. Mělo se to stát takto: Náš Bůh, pravý Bůh, si přeje, abychom mu obětovali oběť na Sinajském pohoří a ne zde v nížině u Nilu. Za faraonem byli oba bratři celkem 9x! Vždy je odmítl a odchod Hebreům nepovolil. Po každém odmítnutí, následovala tzv. egyptská rána, trest, pohroma. Jako důkaz pravosti pro vyjednávání použil Mojžíš před faraonem svou hůl, se kterou později zažil neuvěřitelné divy. Jaké byly postupně rány pro Egypt? 1. Veškerá voda se proměnila v krev; 2. Přemnožení žab; 3. pohroma od komárů; 4. přemnožení much; 5. postižení morem u dobytka; 6. vředy a vyrážky; 7. krupobití, pobité obilí, lidé i dobytek; 8. přemnožen kobylek, poničení vege-tace, co zbyla; 9. neproniknutelná tma po 3 dny; 10. poslední a nejhorší: vše prvorozené od lidí i dobytka včetně syna faraonova zemřelo (kromě rodin Hebreů)! Nato faraon lid propustil! Jak byl lid k rychlému odchodu připraven? Měl to být den přechodu (anděl smrti prošel Egyptem, vyvolený národ měl odejít do Zaslíbené země). Co tomu předcházelo? Všichni Hebreové té noci měli mít připraveného zabitého jednoročního bezvadného beránka, měli pozvat tolik lidí, aby nic po něm nezůstalo; měli jíst ve spěchu, oblečení; měli si od domorodých lidí vyžádat zlaté předměty a čekat! Jakmile faraon změnil svůj názor, ihned odešli a vzali vše s sebou, majetek i dobytek. Tento přechod z Egypta se stal připomínkou pro každý rok a pro nás, křesťany je toto základem velikonoc. Naším obětovaným beránkem je Beránek Boží, Ježíš! Když pominul smutek nad smrtí prvorozeného syna faraonova, nastala v mysli faraona změna: došlo mu, že „výrobní síla“ byla nyní pryč. Rozhodl se putující lid pronásledovat a vrátit do Egypta. Lid doputoval až Rudému moři. Před nimi voda, za nimi faraonovo vojsko. Putující lid doprovázely 2 oblaky. Černý na konci, světelný vpředu, takže mohl putovat i v noci. Lid, stejně jako dnes, reptal po celé putování pouští. Jednou kvůli tomu, že neměli chléb jako v Egyptě. Do rána na prosbu Mojžíšovu leželo na rostlinách něco bílého. „Co je to?“ ptali se Hebreové. Zní to takto: Manhu? Naše mana! Byly to šupinky, které se daly sbírat vždy ráno. Dnes máme chipsy. Sbírat směl každý jen tolik, kolik sám snědl, vše navíc mu „shnilo“. Jen v pátek směli nasbírat jednou tolik pro sabat (sobotu), kdy se nesmí pracovat. Jindy reptali, že nemají maso. Tak do rána byl tábor obležen unavenými křepelkami, které přelétly Středozemní moře a tak je mohli jen sbírat. Vrcholem bylo reptání, že nemají vodu! Mojžíš to vždy odnesl a to nejen nyní na poušti, ale i v době, kdy ještě byli v Egyptě. Po každé eg.ráně jim faraon zpřísnil pracovní normy. Nyní mu Hospodin řekl: Udeř holí do skály a voda vám vytryskne! Vždy mírný, tentokrát naštvaný Mojžíš, vší silou udeřil do skály! Vskutku se objevila voda. Ale tento hněv se stal důvodem, že Mojžíš na konci cesty pouští nesměl vstoupit do Země zaslíbené, směl se tam pouze zadívat z hory Nebo, na které též zemřel. Jeho hrob nemáme!
Průchod Rudým mořem. Vracíme se do bezvýchodné situace. Kdo dokáže najít řešení v takové situaci? Hospodin! Nařídil Mojžíšovi, aby vztáhl svou hůl nad vodami. Moře se rozestoupilo, lid prošel suchou nohou. Poté Hospodin znovu přikázal Mojžíšovi, aby vztáhl opět hůl nad místo. Vody se vrátily, tam, kde byly. Jenže se zde utopilo celé faraonovo vojsko, které lid po dně moře pronásledoval! Jeden z největších divů, který lid s Hospodinem zažil!
Desatero. Konečně doputovali v místu, kde se Hospodin v hořícím keři zjevil Mojžíšovi. Ten měl na jeho příkaz sám vstoupit na horu. Byl tam v oblaku a hromobití 40 dní. Zde dostal na 2 deskách Boží desatero přikázání. První 3 se týkaly Boha a lidí; dalších 7 se týkalo lidí mezi sebou! 1. V jednoho Boha věřiti budeš! (čili nebudeš se klanět jinému bůžkovi, modle). 2. Nevezmeš jména božího nadarmo (čili nebudeš se rouhat, klít atd.). 3. Pomni, abys den sváteční světil! (pro Židy je to sabat, pro nás křesťany je to neděle, protože Ježíš prvního dne po sobotě z mrtvých vstal). 4. Cti otce svého i matku svou, aby se ti dobře vedlo na zemi! (čili úcta rodičů k dětem a opačně, k autoritě i k podřízeným). 5. Nezabiješ! (Úcta k životu, nenadávat, nemít nenávist atd.) 6. Nesesmilníš! (jde o úctu k plození, o čistotu vztahů, o nezneu-žití plodivé sily atd.). 7. Nepokradeš! (ctít majetek druhých, neničit jej atd.). 8. Nepožádáš manželky bliž-ního svého! (jde o manželskou věrnost). 10. Aniž požádáš statků jeho! (čili respektovat věci svého muže, ženy, příbuzenstva atd.). Jenže moc věcí si lidé vysvětlují po svém; to se stalo i nyní. Mojžíš dlouho nešel; zažili zemětřesení, hrůzu, která doprovázela setkání Hospodina s Mojžíšem. Řekli si, Ten už jistě nežije! Blesky, hromy udělaly své! Musíme si udělat své bohy jako v Egyptě! Aron, Mojžíšův bratr, ze zlata, co si z Egypta přinesli, zhotovil Zlaté Tele, kterému se klaněli právě ve chvíli, kdy se jim Mojžíš vrátil z hory Oreb. Opět se muž klidný děsně rozlítil: sochu rozbil na kusy a s tím i Desatero! Vrátil se k Hospodinu, aby věc zachránil. Dostal desky nové! Odpuštění k tomu. Tyto desky byly vloženy do Archy úmluvy, do schránky pro tento účel zhotovované. Takový je náš Bůh. Dokáže se vcítit do mysli člověka, který se zamilovaně zakouká; začne řešit vše podle své vůle a pak se někdo za tohle všechno přimlouvá a prosí o odpuštění…. Naše úloha!
Nyní již nic nestálo v cestě do Zaslíbené země. To se mnozí domnívali. Co myslíte: vešli tam ti, co reptali? Ne! Pomřeli během cesty. Jednou to s reptáním přehnali! Proto je Hospodin potrestal jedovatými hady. Trest jako hrom. Putovali z místa na místo, spaly pod celtou; stavět stan museli denně. A dostat se do stanu nebylo pro ty hady žádný problém. Opět se Mojžíš musel přimlouvat a vyprosit záchranu. Ta vypadala takto: měl zhotovit měděného hada na kůlu; každý, kdo byl ohrožen a podíval se s vírou na tohoto hada, byl zachráněn i uzdraven. (Jaká to podobnost s Ježíšem na kříži! Kdo se na něj podívá s vírou, bude zachráněn!). Jedinkrát se Mojžíš s holí v ruce vůči Hospodi-nu provinil. Není divu, protože národ byl stále nespokojený. Kdo to měl vydržet! Když neměli vodu jak pro sebe, tak pro stáda, nařídil Bůh Mojžíšovi: „Udeř holí do skály a voda poteče!“ On to udělal, ale v hrozném vzteku bouchl do skály! Voda sice vytryskla, ale Mojžíš zhřešil; nevěřil, že by toto bylo řešení! (Zato ho Bůh potrestal, že nevešel s národem do Zaslíbené země, ale zemřel na hoře Nebo; do země se směl jen ze shora podívat. Nakonec byl jistě do nebe vzat, tak jako Eliáš, prorok, který tam byl vzat v ohnivém voze. Hrob Mojžíšův neznáme! O svátku Proměnění Páně na hoře Tábor, se s Ježíšem setkávají jako živí právě Mojžíš a Eliáš před zraky Petra, Jakuba a Jana!)
Konečně stáli před řekou Jordánem. Jak ji přebrodit? Jozue, syn Nunův, zaujal místo po Mojžíšovi; zdědil i jeho hůl. Tou se zachoval jako Mojžíš: vztáhl hůl, řeka přestala téci. Všechen lid přešel s archou úmluvy suchou nohou! Poté Jozue opět vztáhl hůl, a voda se do koryta vrátila. I to se dá vysvětlit přírodním zjevem! Ale že se to stalo, v pravou chvíli? V tomto případě se tekoucí Jordán rozlil do okolí, protože praskly břehy a voda se vylila mimo koryto. Po naplnění místa se opět voda vrátila do svého koryta. A u Rudého moře? Obdobně! Přivál horký vichr ze Sahary a hnal vody před sebou a zároveň vysušil dno moře; pak za chvíli se vítr obrátil a vrátil vody moře zpět! To věda vše dokáže vysvětlit, co nedokáže, že to bylo vše v pravou chvíli uskutečněno! Deisté, kteří sice věří, že Bůh svět stvořil, ale už se o něj nestará, pravdu nemají! Zkuste si to sami na sobě vyzkoušet! Nyní byl lid za řekou! Čekalo ho další překvapení! Stáli před hradbami Jericha, města s hradbami. Hospodin slíbil, že ta místa v Zaslíbené zemi dostanou! Bez boje! Jak to mělo vypadat? Opevněné město? Inu: opět zasáhlo slovo Boží: Obejděte město 6x; po sedmé zatrubte na trouby a křičte: „Za Hospodina“! A hradby Jericha zemětřesením padly a všichni vešli jako vítězové do města! Takových míst v Bibli najdete více. Zde jen pro ukázku: „hledejte a naleznete“; „tlučte a bude vám otevřeno“.
Tím se Vyvolený národ dostal do Země zaslíbené. Pokud i my budeme hledat, nalezneme! Pokud budeme tlouci, bude nám otevřeno! Je též zajímavé, že Hospodin nevylučuje ze svého plánu ani ženy tzv. “lehké“! Jedna z nich vypustila izraelské zvědy oknem z hradeb Jericha, když tito byli na průzkumu města dávno předtím, než toto město padlo do rukou Jozuových. Za tento čin záchrany zvědů byla ona i její rodina uchráněna před smrtí.
___________________________________________________________________________________________________________________________-
Pokračujme nyní pohledem do země, která byla Hebreům Hospodinem přislíbená a zabráním města Jericha bez boje. Zajímavý byl případ druhého daleko menšího města po získání Jericha: Háj. Toto město se nepodařilo dobýt. Důvod? v Jerichu se objevily sošky bůžků. Tyto měly být zničeny a nikdo si je nesměl vzít sebou. Jenže jedna rodina neposlechla. Po prohlídce všech se nakonec na tyto provinilce přišlo a za to zaplatili trestem nejvyšším: svým životem. Ihned se situace změnila a město padlo do rukou vyvoleného národa. Území bylo rozděleno na 12 částí podle 12 kmenů Jakubových. Josef dostal 2 díly pro své 2 syny: Efraim a Manasse. Levi a příslušníci z tohoto kmene, který byl určen pro službu Hospodinu (zpěváci, harfeníci, levitští kněží atd.), nedostaly území. Život ale zajištěn pro ně byl: každý z ostatních kmenů byl povinen odevzdávat desátek ze všeho, co se mu podařilo získat, vydělat a předána byla tato částka Levitům. Území obdržel kmen Ruben, Simenon, Juda, Isachar, Zabulon, Dan, Ašer, Gad, Benjamin. Po Jozuovi přišla řada na řadu po určitou dobu soudci; ti vedli národ. Snad jich bylo též 12. Mezi ně patřil Gedeon, Samson. Jejich králem byl sám Hospodin, král = Bůh. Výrazněji vynikl Gedeon; byl pastýřem. Jeho postoj byl ze začátku odmítavý, když se dozvěděl, že se má postarat o osud celého národa. Když šlo tzv. do tuhého, a měl se postavit do čela bojovníků proti Midjámským a Amaléčanům, žádal na Hospodinu důkaz, že s ním do boje půjde. Nejprve mělo být rouno (kůže z ovcí) mokré, když kolem bude sucho. To mu nestačilo. Žádal na Hospodinu nazítří druhé potvrzení: aby do rána to bylo opačně, aby rouno bylo suché a kolem mokro. Stalo se a on s pomocí Boží zvítězil. Zcela jiný byl osud Samsonův. Od dětství se ho nůžky nedotkly; měl tedy dlouhou hřívu a vous. Stál v čele proti jinému nepříteli: Pelištějcům! Vítězil a pobíjel nepřátele národa. Oni šli na tohoto soudce se lstí, když použili Dalilu, ženu svůdnou. Přes tu se dostali k jádru jeho síly: on jí ve slabé chvilce milování vyzradil, že jeho síla je v dlouhých vlasech a vousech. Dalila jej opila. Zkrátila mu jeho vlasy i vous. Pelištějci nyní tohoto obávaného protivníka, který nikdy nebyl poražen, díky lsti zajali a přikovali k sloupům paláce. Zde se mu posmívali tak dlouho, než vlasy i vous dorostly. Tím se mu ale síla vrátila. I byla velikánská oslava v onom paláci. Více než tisíc pozvaných slavilo. On se vzepřel mezi 2 pilíře a celé první patro se zřítilo. Takže. I když sám zahynul, zabil tímto činem více nepřátel než za celý život. Pro nás varování před záludností ženského šarmu atd. a také se lze Hospodina klidně i znovu zeptat po jeho vůli, abychom nenaletěli svůdci, který se umí přetvařovat. Mezi knihy Starého Zákona patří i kniha Rút. Zde se odehrává krásný příběh mezi pravověrným mužem jménem Boaz a mezi moábkou (pohankou) Rút. Rút byla snachou Noemi, ženou Elímeleka, pravo-věrného potomka Efraíma. Ten zemřel a Noemi jako vdova měla před sebou nejistou budoucnost. Hospodin se o ni postaral. Jak? Rut se stala manželkou Boazovou, ona Moabka! (Předzvěst Nového Zákona, že i pohané mohou dojít spásy? Jistě!).
Jenže vyvolený národ se chtěl za každou podobat okolním národům, které měli své viditelné lidské krále. Bůh jim tedy vyhověl a nechal pomazat prvního krále Saula. Otec jeho se jmenoval Kiš. (Maďarsky se malý řekne “kiš“.) Ovšem Saul byl ve skutečnosti vysoký silák a velký bojovník. Hodil se za krále pro židovský národ. Je spojen s příběhem, jenž se stal nesmrtelným. Byl to souboj chlapce Davida s po zuby ozbrojeným protivníkem obrem Goliášem. Pelištějci opět ohrožovali izraelský lid. Obávaným jejich bojovníkem byl obr Goliáš. Saul ale nechal s tímto obrem bojovat a poslal místo sebe mladíčka Davida, který neměl ani kopí, ani meč, ani přilbu či štít. Tohle vše měl ale Goliáš. Nerovný boj. Jenže na straně Davida stál Hospodin. David měl v torně pouze oblázky, kameny. A v ruce prak. (Ne takový, jak jej známe my; byl to vlastně opasek, do kterého se vložil kámen, zatočilo jím, jeden konec se pustil a vymrštěný kámen zasáhl cíl). Když Goliáš spatřil malého Davida, chvástal se. Jenže David použil prak, Goliáš, který se chechtal, že proti němu jde dítě a nekryl se, byl zasažen a omráčen vymrštěným kamenem. David pak Goliáše pobil jeho kopím a mečem! Jeho hlavu přinesl do tábora. To ale nebylo poslední Davidovo vítězství. Slavil jich mnoho! David dostal za ženu Míkal, dceru Saulovu. Tím se zdálo, že vše bude v pořádku. Chyba lávky! Závist a nenávist zatemnila Saulovi mysl. Jednou, když David hrál na loutnu, po něm mrštil kopí, ale Davida nezasáhl! Tím končí vztah mezi králem Saulem. K záchraně mu pomohl Saulův syn Jonatan, který byl s Davidem spřátelen. Bylo jasné, že takový král už nemůže být vládcem v Jeruzalémě, městě Boha. Saul byl zranitelný: závist přerostla v nenávist vůči mladšímu a úspěšnějšímu Davidovi. Po něm tedy nastoupil David. Ale i David jednou prohrál, a to před Hospodinem. A zase v tom byla žena! Jako v ráji, jako u Samsona a……! Jedinkrát zůstal doma, když jeho vojáci bojovali proti ne-příteli. Zahálka coby matka hříchu? David se v paláci dívá na odhalenou krásnou ženu vojáka jménem Uriáš. Opalovala se na rovné střeše, kterou ve Svaté zemi mají. Ač měl sám ve svém domě mnoho žen, zatoužil po ní! Když vyslyšela královo pozvání, nezůstalo pouze u slov. Žena ta se jmenovala Betšeba. Otěhotněla. Jasný malér! I poslal posla na bojiště s rozkazem, aby se její muž vrátil na dovolenku. Stalo se. Jenže ani jednou, ani podruhé Uriáš (nečistý od krve z boje), nevešel do domu a spal na schodech venku. Když tohle Davidovi sdělili, našel řešení: napsal dopis pro generála svého vojska, který měl podvedený muž sám doručit svému veliteli! Co v něm stálo? „Postavte Uriáše do první linie, kde je řež největší a ustupte od něj! Výzva k jasné vraždě! Tím se jako zbavil problému. Ale nezbavil se Hospodina a jeho proroka Samuela. Ten za ním přichází a cosi mu vypráví: „Davide, králi, stalo se, že jeden muž, který měl stádo ovcí, dostal návštěvu. Bylo mu líto, vzít pro pohoštění jednu ze svých ovcí. Sebral sousedovi jeho jedinou ovečku, a ta se stala pohoštěním pro hosta.“ „Takový muž je hoden smrti!“ zvolal král. „Ty jsi ten muž!“ řekl Samuel. Čekali bychom, že David, dá odstranit i proroka. Nikoliv. Kál se a přiznal se před národem ke svému hříchu, veřejně oblékl žíněný oděv a litoval! O tom vypráví 23.žalm, který je od něho, jako i mnoho jiných žalmů. Chlapec narozený z tohoto hříšného vztahu zemřel. David ale našel u Boha slitování, Směl si vzít Betšebu do svého domu, ta mu dala syna: Šalamouna. Stal se třetím králem, který směl Hospodinu postavit chrám v Jeruzalémě pro Archu úmluvy s Desaterem (kamennými deskami). Do té doby byla umístěna pod celtou v městě Silo. Byl nesmírně moudrý. (Např.: 2 matky se hádaly o synáčka, který přežil. První ale dítě zemřelo a tajně chlapce vyměnila té druhé. Obě tvrdily, že je to jejich dítě! Šalamoun nařídil obě děti zabít! Tu pravá matka zvolala: Nezabíjej ho! Ať ho má ta druhá! A tak král poznal, která z těch 2 je pravá matka! Ale tento, tak moudrý král se dopustil vůči Bohu hříchu. Pro množství žen a sňatky s nimi rozšířil království svého otce do obrovské říše. Některé manželky měly za bohy bůžky, kterým se klaněly a uctívaly. Těm z lásky nechal Šalamoun postavit malé chrámy, jakési kaple z dnešního pohledu, a sám tam se svými ženami i chodil! Hospodin Šalamouna potrestal tím, že jeho velké království se po jeho smrti rozpadlo: na severní Izrael a na jižní Judsko. V obou těchto královstvích byli ustanoveni králové. Tito se chovali mnohdy divně. Např. král Achaz nechtěl pokoušet z falešné zbožnosti Hospodina. Král se chtěl dozvědět, zda v boji s ním do války půjde i Hospodin. Dostal odpověď v tom smyslu, že ano, jestliže on upustí od svého hříšného života. To se mu ani náhodou nelíbilo. Proto se „zbožně“ vymluvil: Nebudu pokoušet Hospodina! Nato mu Hospodin přes proroka odpověděl: Bude ti dáno znamení: Panna počne a porodí Spasitele! To byla předpověď konečného vítězství DOBRA nad ZLEM, které není skryté za lidskými nepřáteli, ale odvěkými: SATANEM a SMRTÍ! Tak se i stalo (viz tajemství vánoc). Král vesmíru, nebe i Země, král věčný, spravedlnosti a lásky: Ježíš Kristus!
____________________________________________________________________________________________________________
Všimněme si ještě dalších: Eliáše, Jonáše, Izaiáše, Jeremiáše, Ezechiela, Daniela a Joba. Eliáš: Pro proroka, a nejen pro něho, služba Hospodinu nebyla bez nebezpečí! Nejhorší bylo, když měl pro národ od Boha špatné zprávy: přijde hlad, bída, válka. Může za to samozřejmě ten, kdo o tom mluví a vše přivolává! Že musí plnit vůli Boží, nechtějí připustit; navíc: že by za ten trest mohli sami pro svou neposlušnost? Ani náhodou! A tak v případě Eliáše byla: předpovězena nouze, neúroda, hlad. Byl poslán ke vdově, ženě bez zajištění. Touto vdovou nebyla vdova z národa vyvoleného, ale v zemi pohanské, v Sareptě. Když přisel k cíli, slyšel vyznání této ženy, neboť ji požádal o krajíc chleba: Tvůj Bůh ví, že chléb nemám, jen trochu mouky a oleje. Chléb bude stačit pro mne a pro mého syna. Pak zemřeme. Eliáš jí řekl: Jen mi vše přines! Odměnou jí pak byly 2 nádoby mouky i oleje, z kterých nikdy neubývalo! (Zde je základ pohádky Hrnečku vař! Pro nás výzva: Klidně dej Bohu vše, co máš; on ti jako kavalír vše mnohokrát vrátí!). Jiný zážitek: Pohanský bůžek měl jméno. Baál. I ten měl své proroky, kněze. Národ pravý se odkláněl od Hospodina. Došlo k tomuto měření: mezi jediným Eliášem a množstvím lžiproroků Baálových. Postavili si oltář, každý svůj. Na něj položili zvíře k celopalu (celé zvíře mělo být spáleno, obětováno bohu). Eliáš dal přednost svým protivníkům. Oběť měl zapálit blesk z nebes. Kněží poskakovali, zpívali, pak i řvali a stále nic. Eliáš provokoval: Třeba šel váš Baál na záchod.. Bodejte se do svých těl ještě více! NIC! Nyní přistoupil Eliáš, byl sám. Položil obět.zvíře na oltář, kolem vykopal rigol a polil oltář vodou, až se rigol vodou naplnil. Pak vztáhl ruce vzhůru a volal: Hospodine, ukaž, že jsi jediný pravý Bůh Izraele! Vtom udeřil z nebe blesk a spálil oběť a vodu vysušil i v rigolu! Bylo tedy jasno! Všechny služebníky Baála pobili a lid se vrátil do náruče svého mocného Hospodina, krále, stvořitele a jediného Panovníka, Boha! Jak krásné svědectví!
Amos, zánik severního království Izrael. Počátek Samaritánů (Samaří, území, které vzniklo mezi Judskem a Galileou). V Bethel, v chrámě zlatého telete, se na území severního Izraele konaly zlé oslavy za účasti tisíců odpadlíků od pravé víry v Hospodina. Ti obětovali modlám i své děti. Hrůza! Amos, prorok Hospodinův, je veřejně káral. Nebojácně jim říkal: Běda vám! Izraelský lid bude od-vlečen do cizí země! Zajímavé bylo, že se mocní obávali Amose odstranit; směl odejít do své domo-viny; tím se ho zbavili. Nikoliv ale následků svého bezbožného konání! Každý král, který dosáhl na trůn, zavraždil svého předchůdce, aby byl zavražděn pak i sám. Boháči kradli dále, u soudců se nešlo dovolat spravedlnosti. Jenže i chudí hřešili. Jaký pán, takový kmán! Skoro jako dnes! Uctívali Baála a Astartu o sto šest! Tento lid byl stejně zkažený, jako lid kananejský; ten byl vyhuben, neb národ Vyvolený si plně zasloužil nahradit tyto zvrhlíky! Nyní se jím stál sám!! Trest? Král Ninive, Asyřan, Tiglatfalazar III., vládce i nad Babylonií a ostatními národy, odvlekl lid Izrael do zajetí. V něm byl tento národ 70 let, než se směli někteří vrátit! (My lidé, žijící zde v bývalých Sudetech, víme o tom, že po odsunu původního německého obyvatelstva se do opuštěných domů a hospodářství, mohli nastěhovat lidé z Moravy, Slovenska, Polska,, Maďarska. Něco podobného se stalo zde: král Asyrský sem do prázdného světa pozval cizí lid, který nic moc o Hospodinu nevěděl. V Samaří za dob Ježíšových žili lidé, kteří nesměli uctívat Hospodina v Jeruzalémě; důvod nyní známe. Proto si v Samaří na hoře Garazim chrám svůj postavili; Byl zasvěcen zpětně Bohu Jahve.) Vše někde začíná; Samaritáni se s pravověrnými Židy nikdy nestýkali; nyní víte PROČ! 10 kmenů Jakubových vyhynulo jen proto, že odpadly od víry v pravého Boha = Hospodina! Kdo zůstal? Kmen JUDA a BENJAMIN! Dřívější Judsko a dnešní země, nazývající se Izrael/Sva-tá Země/Palestina. Zde je smícháno několik pojmů. Ale pravý je jen ten, který je spojen s Judskem. Paradox je v tom, že stát IZRAEL byl po 2. světové válce vytvořen s tímto názvem: Stát Izrael. Víte, kolik lidí se zde hlásí k pravé víře v Hospodina? Asi tolik, co u nás ke křesťanství – tak 65% obyvatel. To je realita!
Jonáš: Tento prorok byl poslán do Ninive, hlavního města Asyřanů. Zde, jak se za chvíli dočteme, měl úspěch. Ale kdo byl na počátku proti, byl on sám. Nechtělo se mu jít. Proto utíkal opačným směrem k moři. Nastoupil na loď, se kterou chtěl ujet; jenomže zapomněl, že Bůh vládne i moři. Loď se dostala do děsné bouře; hrozilo, že se potopí. Námořníci zvyklí na takové situace, odlehčili loď o vše, co nutně nepotřebovali. Náklad, bedny atd. Nic nepomáhalo. Jonáš se mezitím schoval do podpalubí. Došlo mu, že je to kvůli němu a tak námořníkům navrhl, aby do moře vhodili i jeho! Ti se zprvu zdráhali, ale pak přece jen poslechli! Jakmile se Jonáš objevil v moři, bouře ustala! Teď se objevila velryba, která Jonáše spolkla. V jícnu velryby byl 3 dny a 3 noci. Poté jej ryba vyplivla na břeh a jemu nezbývalo, než jít do Ninive! Došel tam, procházel jím a kázal: Obraťte se, konejte pokání! Oni poslechli i s králem. Jenže Jonáš se z té záchrany neradoval! Proč? Toto po této vsuvce!
Toto je moc zajímavé. Při jednom ekumenickém setkání v sousedním Klingenthalu, se evangelický pastor Andreas zabýval předpovědí o Ježíši Kristu, „ v parafrázi bude v zemi, jako Jonáš, v útrobách velryby 3 dny a 3 noci. Řekl: ve skutečnosti to byly 2 noci a 3 dny; nelze brát Bibli doslova! JK zemřel na V.pátek = 1.den; pak noc mezi pátkem a sobotou = 1.noc a pak následoval 2.den; nyní následuje: 2.noc a následuje dle předpovědi 3.den (první den po sobotě = sabat, ve kterém měl JK vstát z mrtvých!! Chybí tedy jedna noc!, řekl tehdy pastor. Jenže tehdy se ozval penzista katolický kněz P. Ferdinand a řekl: vše začalo nocí, ne dnem; tedy 1.nocí! Kolem 3:00 a Velkým pátkem nastala noc po celé zemi; bylo zemětřesení a hroby se otevíraly a zemřelí se ukazovali atd. (3. hodina odpoledne je hodina dle počítání u Židů: naše 06:00 je u nich 00:00. Pak se posouvá vše o šest hodin. V originále Bible je tato zpráva: A okolo hodiny šesté: tj. našeho poledne byl JK Ukřižován; okolo hodiny deváté zvolal Ježíš: Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil? – tj.: o naší 15:00 hodině; čili ve 3 hodiny odpoledne zemřel Spasitel světa!)
Proč se Jonáš neradoval? Bože, vždyť jsou to pohané! Ty jsi náš Bůh, Bůh Abrahamův, Izákův, Jákobův – a ne tohoto lidu! Jak Bůh vyškolil toho neposlušného a vzdorovitého proroka? Jonáš se hněval pro záchranu pohanů, Ninive. Seděl pod keřem na kopci a čekal, že Ninive nebude zachráněno. Nad ním zářilo pálivé slunce. Vedle náhle ze zrníčka „zázračného“ ricinového stromu, který do 3 měsíců klidně vyroste do výšky 10m, začal vyrůstat strom, který mu poskytl tolik toužebný stín. Jak se z toho radoval, když v srdci měl velký hněv kvůli nepotrestání Ninivských. Tu náhle začal strom usychat, až plně uschl. I bylo mu ho líto. Bůh se Jonáše zeptal: Stromu, který jsi nezasadil, neošetřoval, je ti líto? Proč ti není líto záchrany města o 120.000 dětí? (Panečku; zde se Bůh ukázal jako OTEC, který hledá cesty svých dětí k záchraně!). Kdo by chtěl toto Hospodinu vyčítat? Nebo snad je vaše srdce zlé, když já jsem dobrý?
_____________________________________________________________________________________________________________________________________
Izaiáš: Už víme, že severní království (Izrael) bylo zničeno Asyřany. Bůh byl uctíván nyní v Judsku, v Jeruzalémě. Zde žil mladý muž, který se jednou v chrámě dostal do vytržení. Duchovním zrakem viděl v nebi serafíny, kteří před Hospodinem volali: Svatý, svatý, svatý.. Tyto bytosti měli 6 křídel. (Zajímavé, že jedněmi si zakrývali oči – dívat se na Boha je jako se dívat do slunce; druhou dvojicí křídel se zakrývali nohy – ani nebeské nohy nebyly dost svaté, aby bez zahalení směly stát před Bohem. Třetí dvojice byly vždy připraveny splnit vůli Boží!). Ve vidění si zároveň uvědomoval svou hříšnost. Anděl vzal ze žáru ohně uhlík a dotkl se jím jeho úst. Zároveň slyšel: Koho pošlu? Kdo půjde? Řekl: Pošli mne! Bůh ho jako proroka poslal k Judskému lidu. Od tohoto proroka známe pojem spása - (Spasitel), Emanuel – (Bůh s námi). Prorok kritizoval judský národ: Vaše ruce jsou poskvrněné krví; Rty mlu-víte lži; Běda těm, co zlému říkají dobré a dobrému zlé; Vůl zná svého hospodáře a osel jesle svých pánů – ale můj lid mne nezná, nerozumí! Vybízí k obrácení, k lítosti, k návratu k Bohu. Izaiáš též věštil o Mesiáši! Dítě se nám narodilo (vánoce); Nalomenou třtinu nedolomí, doutnající knot ne-uhasí; Jindy o Ježíši: Pryč s ním! Muž bolesti; Neměl podoby ni krásy; Jsou jako ovce bez pastýře. Chodil v prorockém plášti. Než byl unesen ohnivým vozem do nebes, hodil svůj plášť na svého následovníka Elizea, který prorokoval v jeho síle!
_____________________________________________________________________________________________________________________________________
Jeremiáš: Již jeho povolání bylo spojeno se zvláštností: jako chlapec byl již Hospodinem povolán; měl i výhrady, že, stejně jako Mojžíš, se nehodí pro úlohu předávat plán Boží svému lidu. Kolik takových, zaslechlo: Dříve, než ses narodil, znal jsem tě! Posvětil a jako proroka tě dal národům. Jeho argument zněl: Jsem příliš mlád! Hospodin se dotkl jeho úst; dal mu výmluvnost, která byla účinná potud, pokud mluvil, ať to bylo někomu vhod, či nevhod. Byl pro kritiku jak těch, kteří se schovávali „za chrám“, kde obětovali, co obětovat měli, a při tom konali ty nejhorší skutky, či za obyčejný lid, který si říkal: když toto dělají naši kněží, představení, proč bychom to nedělali i my! Jenže trest boží se nezadržitelně blížil! Jeremiášovi zakázali mluvit,, proto za pomoci Barucha, pí-saře, slova boží zapsal. Když tento text nepřátelé našli a spálil, napsali spolu vše podruhé! Odpad od pravé víry pokračoval a tak se naplnila předpověď: národ judský byl odvlečen babylonským králem Nabudochorem do zajetí, zde se množili, zabydleli, jak to Bůh žádal. Zde pobyli 50 let, než se směli vrátit domů. Jeremiáš plakal nad troskami Jeruzaléma, nad zbořeným jeho chrámem. Posvátné nádoby byly odvlečeny i s dívkami a mladíky do Babylonu. Jeremiáš odešel se zbytkem lidu do Egypta. Nutno dodat: tento prorok byl svým životem plným odmítání, pronásledování, nenávisti předobrazem Ježíšovým! Trpěl slovem, kterým předpovídal neštěstí; trpěl, když se stalo skutečností, trpěl nenávistí od vlastního národa!
_________________________________________________________________________________________________________________________________---
Ezechiel: Mezi zajatými a odvedenými do zajetí babylonského byl i mladík Ezechiel; pocházel z jeruzalémské kněžské rodiny. Trpěl neposlušností a zatvrzelostí svého národa i zkázou chrámu. Měl nejen varovat, ale i těšit lid ve vyhnanství. Měl vidění: na velkém poli byly rozházené lidské kosti. Pojednou slyšel boží hlas: Synu člověka, myslíš, že by tyto kosti znovu ožily? Řekl: Ne, nikdy. Bůh mu řekl: Prorokuj, řekni kostem: Slyšte, Hospodin vás znovu oživí! Sotva to řekl a stalo se! Kosti se spojily, obalily masem a kůží! (Předpověď jednou pro naše vzkříšení z mrtvých?)- více než jistě!
___________________________________________________________________________________________________________________________________________________
Daniel: I tento prorok byl jako jinoch odveden do babylonské říše, ale pro své vzezření byl uveden na dvůr královský spolu s dalšími třemi mladíky, aby zde sloužili. Každý porobený národ to musel ze svých řad podstoupit. I krásné dívky zase jinak posluhovaly u stolu. Aby jinoši dobře vypadali, dostávali extra pokrmy. U našich čtyř si tito vymínili, že jim vrchní komorník dával místo pro židy zapovězeného jídla zeleninu a vodu k zapití; podmínkou bylo, že nebudou vypadat hůře, než ostatní jinoši z řad jiných národů. Hospodin dal Danielovi (Baltazarovi), Sidrachovi (Chananiáši), Misachovi (Mizaelovi) a Abdenágovi (Azariášovi) ještě krásnější vzhled. Za 10 dní se potvrdila boží ochrana jinochů: nejedli pro židy zakázané jídlo, ani vína se nedotkli. Jídlo i víno si komorník ponechával; také něco z toho měl! Problém nastal, když měli obětovat tamnímu bůžkovi jménem Bélovi. Ašpenázi, komorník, ctil jejich rozhodnutí neurazit pravého Boha, Hospodina. Zůstali věrni jemu a on zůstal věrným jim! Tito čtyři mládenci se vzdělali jak v písmu, tak ve všech vědách. Nad jejich moudrostí se mnozí podivovali. Darem, kterým byl Daniel navíc od Hospodina obdařen, bylo: uměl vykládat sny! Král měl sen; vzal si do hlavy, že ho nikomu neřekne. Žádal nejen jeho výklad, ale i to, aby se všem mudrcům, vykladačům a kouzelníkům ten sen nejprve také zdál, poté jej vyložili. Mnozí byli proto popraveni! Nic se jim nezdálo a nic nemohli, i kdyby chtěli, vyložit. Daniel prosil Boha, který mu ve snu sen krále ukázal. Poté jej králi i vysvětlil. Zato dosáhl velké pocty. Opět se mladíkům vyplatilo plně spoléhat na Boha! Avšak tohle bylo důkazem nad jiné úžasným: mládenci byli vysvobozeni z ohnivé pece. Jak k tomu došlo? Opět jako vždy za vším byla urážka Hospodina. Sen, který Daniel králi vysvětlil, si přečteme na konci našich úvah ke Starému Zákonu. Prozatím jen tolik: král se viděl být zlatou hlavou velikánské postavy. To vše mu vlezlo do hlavy a způsobilo obrovskou pýchu! Nechal zhotovit obrovský obraz svého JÁ a tomuto obrazu se měli všichni klanět a padnout na zem! Kdo toto neudělá, bude bez milosti vhozen do ohnivé pece! I přes toto nebezpečí to naši mládenci neudělali! Neklaněli se a nepadli na tvář před obra-zem člověka, který ze sebe dělal boha! Král se pásl pohledem na obrovský zástup klanících se! Všichni – až na tři mládence! Stáli, neklaněli se, na tvář nepadli! Byli to naši tři přátelé Daniela. Řekli si: raději zemřít, než zhřešit! Král se hrozně rozlítil, nechal pec rozpálit 7x více a nechal tři mladé hrdiny vhodit do pece. Normálně by museli shořet v okamžiku, kdy tam byli vhozeni. Co se ale dělo? Král a lidé kolem viděli, že na dně pece v ohni tančí 4 postavy! Byly živé, bez náznaku po ohni! Čtvrtý měl podobu anděla! Král a lidé kolem žasli! Tři mládenci vystoupili z pece neporušeni. Král řekl: Dobře! Kdo by něco řekl proti Bohu těchto mužů, ať je zabit! Tak se Bůh zastal svých věrných. Král vrátil všem třem jejich úřady. Takový je náš Pán, Panovník, Král a Bůh! A co náš Daniel? Byl poctivý, spravedlivý, dobrotivý. Byl jmenován jedním z 3 místodržitelů krále Daria I. To Peršané a Médové vládli tehdy zemi. Dva Danielovi spoluvládci ovšem nebyli jako Daniel: kradli za zády krále, šidili, podváděli. Kdyby Daniel ještě povýšil, bylo by všemu tomu konec. Museli tomu zabránit! Jedinou cestou bylo jiné náboženství Danielovo. Tito dva vymysleli lest: po 30 dní se nesmí nikdo modlit k nikomu jinému, než ke králi; věděli totiž, že Daniel se 3x za den modlí ke svému Bohu Hospodinu. Získali na svou stranu samotného krále i s podmínkou: kdo toto poruší, bude vhozen do lví jámy. Daniel nikdy svého Hospodina nepodvedl, vždy se k němu hlásil. I nyní. Hned první den byl Daniel při modlitbě přistižen, obžalován u krále. Ten nyní teprve prohlédl lest těch dvou; chtěl Danielovi pomoci, ale nemohl rušit svůj vlastní zákon! Zajali Daniela, vedli ho svázaného městem k jámě, vhodili ho mezi lvy a vchod zapečetili. Jenže člověk míní, Bůh mění! V jámě se objevil anděl, který „lvům zavřel ústa“ a Daniel klidně spal vedle nich. Druhý den ráno volal sám král u té jámy: Danieli, jsi ještě živ? Jak se zaradoval, když se dozvěděl, že Bůh jeho mu zázračně pomohl. Dal ihned vhodit ty, kteří usilovali Danielovi o život. Dříve než dopadli na zem v té jámě, lvi je roztrhali na kusy. Dopadlo to stejně, jako s těmi žalobníky, co 3 mládence vhodili do rozpálené pece; oni tehdy ani nedopadli na dno; okamžitě shořeli žhavými plameny.
________________________________________________________________________________________________________________________________________________
Jak vypadala ona socha: hlava zlatá (babylonské-Irák); prsa a ramena stříbro (Kýros: médské a perské-Irán); měď (Alexandr Veliký-Řecko); železo + hlína (Římané-Římská říše); kámen (křesťanství-král Ježíš + církev).
_________________________________________________________________________________________________________________________________________________
Job: dostáváme se v našem putování k poslední postavě. I o ní se myslelo, že existovala; ale ona je symbolická. Tato kniha se zabývá problémem, proč Bůh dopouští, že spravedlivý trpí. Hledat odpověď u lidí nemá smysl. Kdo vysvětlí? Jedině Bůh! Vše bylo při stvoření dobré. Potvrdí se toto dobré i v utrpení? Z víry říká Job: Bůh dal; Bůh vzal; budiž jméno Boží pochváleno! (Obdobně: umění je žít v nadbytku i v nedostatku!). Před Hospodina předstupují andělé, i ti padlí v čele se Satanem. Bůh se chlubí životem Jobovým. Odpůrce namítá: Job vše má, žehnáš mu; vezmi vše a uvidíme, jestli bude stále tvým služebníkem! Bůh dává Satanovi volnou ruku: Jen na život mu nesahej! V jednom okamžiku přichází Job o vše: o majetek, o děti. Scéna se opakuje; Bůh se smí chlubit svým Jobem! Ale dotkni se jeho těla, uvidíš, že ti bude zlořečit! Job onemocněl malomocenstvím! Job ztichl. Nerozuměl této zkoušce. Proč? Proč on? Zašeptal: Proč jsem neumřel při svém narození. Nato žena, přátelé, když ležel se vředy na hnojišti, říkají: Jobe, přiznej se! Musel jsi hrozně zhřešit, jinak by tě takové neštěstí nestihlo! Nyní ztratil i přátele. Ubližovali mu. Ty, Bože, víš všechno! Má modlitba je čistá! Můj svědek je v nebi, ví, že jsem nezhřešil! Ty jsi má naděje! Vím, že můj Vykupitel žije a že v den poslední zase vstanu!“ Hospodin odpověděl ve vichru, aby se za své přátele modlil, což udělal. Inu, Bůh mu všechno vrátil a v ještě větší míře, než měl předtím! Job se stal vzorem trpělivosti!
_________________________________________________________________________________________________________________________________________________
Izraelský národ má svou dlouhou historii; Přes soudce, proroky, muže boží i odpůrce, přes krále jako Saul, David, Šalamoun, přes rozdvojení tohoto království na Judské a Izraelské se svými králi, pády, přes odvlečení do zajetí nepřáteli (Asyrského-pro Izraelské), poté i Babylonského-pro Judské), jejich návraty, přes obnovu i jeruzalémského chrámu. Zápisy najdete v knihách dějepisných =historických, básnických (150 žalmů, knihu Moudrosti, Přísloví, Píseň písní); přes knihy prorocké (Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel, Daniel a 12 malých proroků, Job). Bible je kniha pestrá; v ní jsou místa, kde vítězí dobro, kde na čas vládne i zlo; kde lid jde proti svému Bohu a místa, kdy se k němu vrací! Není to kniha pohádek, kde vždy vítězí dobro! Je to kniha, kde vždy nakonec vítězí Bůh! Je to kniha pravdivá, kde se popisuje radost z každého dobrého činu. Pravdivá je i bolest, která je spojená s hříchem, zlem, jenž je spojená se zlým pohledem na život člověka. Je i knihou, která nás učí obstát ve zkouškách s Boží pomocí. Amen. Aleluja.
Díky, že jste vše dočetli! Váš Mons. Peter Fořt.
