Základní otázka zní: Lze dokázat, že Bůh existuje? Po pravdě řečeno „ve zkumavce“ NE! Ale pozor: Že Bůh neexistuje taktéž nelze dokázat! Chcete-li, je to 50 na 50. Přesto bychom my, co věříme v jeho existenci, byli na tom špatně, kdyby k němu nevedly cesty. Je dobré si předem říci, co víra je. (víra je mít za pravdu to, co nevidím, nemám. Když něco vidím a mám, pak už k tomu víru nepotřebuji.) Věřím-li, že Bůh je, pak mi pomůže i tento příběh. V něm se Švéd - badatel rozhodl pro cestu do Sahary v Africe. Doma mu poradili, aby si v Káhiře najal průvodce, který by ho cestou doprovázel. Najal si jistého Hakima, který mu řekl, že musí najmout i 3 velbloudy. Proč tři? – Inu jeden bude pro vás, druhý pro mne, třetí pro zavazadla. Uděláno! Vydali se na cestu. Vždy večer, když dorazili do oázy, klekl si Hakim a něco si brumlal. Co to děláš? To se Švéd, co neznal tento způsob, zeptal. Modlím se, odpověděl Hakim. K čemu nebo ke komu se modlíš? – Ke svému Bohu. – A tys ho někdy viděl? – Ne, můj pane. – Tak toho nech, je to zbytečné, vždyť cestu znáš, tak co? Tím rozhovor skončil, ale ne příběh. Na druhý den se badatel zastavil u jedné duny a říká: Tudy šla karavana; dokonce se dá s jistotou říci, že velbloudů bylo sedm a jezdci byli tři. Na to se Hakim ozval: Vy nějakou karavanu vidíte? Já tedy ne! – Ale Hakime, nejsi přeci slepý, zde jsou viditelné stopy; čtyři stopy jsou hlubší po velbloudech, co nesly těžká břemena. Hakim se na Švéda podíval a řekl: Vy jste tu karavanu neviděl, a přesto jste přesvědčen, že tudy musela jít. Ani já jsem Boha neviděl, ale ze všeho, co vidím kolem sebe, vidím, „že tudy šel“ – ze stop, které všude v přírodě zanechal svými zákony i úžasným dílem stvoření…
Pokusíme se dojít k Bohu ze všeho, co vidíme kolem sebe. Na počátku byl CHAOS, ze kterého Bůh „udělal“ KOSMOS (z nepořádku řád). Ze školy známe pojem mikrokosmos a makrokosmos. Základ je v atomech, kde je jádro a kolem krouží elektrony. Totéž můžeme spatřit ve sluneční soustavě (slunce a planety). Atomů je obrovské množství, taktéž i slunečních soustav. Kdyby naše Země byla Slunci blíž, „shořeli“ bychom; v opačném případě bychom „zmrzli“. I tohle není nezajímavé: Hmota elektronu je např.: 0,8x10-27; hmota jádra je např.: 0,8x10-17. Z toho plyne: hmota jádra je 0,000 – 17 nul a pak hodnota. Toto se dá měřit, ale u elektronu je to 27 nul! Zanedbatelné! Kdyby se daly sečíst všechna jádra molekul (matematicky to jde, prakticky ne, vždyť + jádra a – elektronu se odpuzují), pak by se celá zeměkoule vešla do „supertěžké koule“ o průměru 3m. (tohle spočítal Dr. ing. Jaroslav Mašek z Mar. Lázní). Zákon akce a reakce nás přivádí k zamyšlení: vidím-li spáleniště na poli, mohu zpětně dojít k jistotě, že shořel stoh slámy, příčina byla úmyslné zapálení atd. Ze stejného principu přírodní zákon, který někdo objeví, je „reakcí“ – „akcí“ je ten, kdo zákon do přírody vložil = Tvůrce, Zákonodárce. Pro mne je jím Bůh. Ten, kdo zákon objeví, není jeho tvůrcem, ale objevitelem. Stejně jako při hledání hub mám štěstí, když nějakou houbu naleznu; nenajdu ji na silnici; musím do lesa. Díky štěstí hledajících, známe jejich objevy. Mohu i objevený zákon pojmenovat, je ale podivné „věřit tomu“ že se zákon vytvořil sám, že za ním je neživá hmota (ta přece byla dříve, než hmota živá...).
Další cesta k Bohu je z pohybu. Autorem je sv. Tomáš Akvinský, největší „borec“ středověku. Hrál rád kulečník. Ze zkušenosti, kdy v přímce měl 3 barevné kulečníkové koule, usoudil: když do první červené tágem ťuknu, dá se do pohybu a narazí na druhou zelenou; další třetí žlutá pak dostane svůj pohyb od té červené. Odkud dostávají koule svůj pohyb? Vždy od té před ní. Ten, co vše uvedl do pohybu, byl on, hráč! Obdobně ze 3 vagónů stojících na kolejích, usoudil: samotné vagony se mi do pohybu nedají. Musím mít vpředu nebo vzadu lokomotivu. Prvního hybatele. Prvotní příčinu! Pro něj, pro mne, je jím Bůh. Když bych lokomotivu škrtl a tvrdil, že ji nepotřebuji, protože vše končí v nekonečnu, pak se dostávám do problému – do nekonečna budu přidávat vagony a budu čekat, až se mi tohle vše dá do pohybu!?!? Mohlo by to fungovat, pokud celou rovinu, na které nekonečné množství stojí, nakloním. Dobře, pak se to dá do pohybu a řítí se vpřed. Aby nedošlo ke katastrofě, musím rovinu naklonit na druhou stranu – jakási sinusoida… Ale kdo tyto roviny naklání, aby ke katastrofě nedošlo? Jsem nutně o prvotní příčině!
Kdysi jsem slyšel vyprávět věřící maminku, která pod srdcem nosila dvojčata – kluky. V duchu se jí honil „rozhovor“ těch dvou, co měla v bříšku. Jeden byl věřící, druhý nevěřící. První „říká“: slyšíš, co maminka vypráví o světě, do kterého se máme narodit a vše vidět na vlastní oči? Jak je svět krásný, jak ptáčkové zpívají a mraky se po nebi honí…. Druhý na to: já tomu nevěřím, vždyť NIC nevidím! Když se pak oba na světě objevili (narodili), uznal ten nevěřící Tomáš, že svět je krásný a že maminka nelhala. Bůh Otec nám Synem Ježíšem poslal vzkaz: „Teď jste ještě v břiše vašeho světa, ale jednou se objevíte (narodíte) pro nebe. Těšte se! Svět pro vás připravený je nádherný! Já, váš Bůh, vám nelžu! Chci, abyste i vy byli tam, kde jsem já – řekl sám Ježíš!
Proč odmítají někteří Bibli? Třeba pro nevědecké výrazy: nebe, strom v ráji… Cožpak nejsou i řeči vědců výrazy jako: Velký třesk (vznik vesmíru); černá díra (kde mizí hmota); slunečný hřib (kde je soustředěné světlo)? Těžko se dají popsat skutečnosti, které se vymykají naší zkušenosti. Použít lze obrazy, přirovnání, podobenství. A jinak než v podobenstvích k posluchačům Ježíš nemluvil…
