Křest - co ještě vědět
Učíte své dítě? Mluvit; chodit; umývat se; jíst; oblékat se; číst a psát; uklízet se věci; být spojen s rodinou; hrát si;
Co máme učit naše dítě, kdy je DÍTĚTEM BOŽÍM?
Povídat si s Pánem Bohem – tuto skutečnost vyjadřujeme slovem modlit se (když se někdo modlí k Bohu, tak ho nemám rušit; je neslušné někomu skočit do řeči) - říkat Bohu vše, co prožívám, radost, bol, touhu, smutek…. AMEN – ať se to stane.
Chodit ve víře v Boha - jdu do všeho s NÍM; životem nejdu sám; On mne chrání; pomáhá mi; nechodit po cestách, které mi Bůh zakázal;
Litovat chyb; vyznat hříchy Bohu; pravidelně alespoň o velikonocích přijmout sv.smíření (zpověď); odpustit druhému;
Být účasten u stolu Páně – při mši sv. jít ke sv.přijímání; naslouchat Božímu slovu při čtení Bible – přijímat rady Boží;
Mít čisté svědomí – co je platné, když někdo je krásně oblečen, ale je to podvodník, chce, abyste po-depsali nevýhodnou smlouvu);
Číst si v Bibli, číst dobrou a hodnotnou literaturu, např.:křesťanský text ke svátku, narozeninám, svatbě, pohřbu, k získání titulu;
Mít spořádaný život v rodině, vztah k rodičům, přátelům, zaměstnavateli, k dětem.
Mít spořádaný život ve vztahu k příbuzným.
Výběr kmotrů
Jak praví kodex církevního práva, kmotrem může být každý katolicky pokřtěný a biřmovaný křesťan, starší 16 let, který praktikuje svoji víru. V zásadě ale jde o to, aby to byl člověk blízký rodině, ve které bude dítě vyrůstat. Často bývá u křtů v roli kmotrů manželský pár, který má sám již jisté zkušenosti s křesťanskou výchovou (a výchovou dětí vůbec) a je rodině křtěnce jistou oporou.
V případě nekatolicky pokřtěného se hovoří o úloze tzv. svědka křtu, což je pro rodinu de facto totéž, co kmotr. Kmotrem ( kmotr–latinsky compater–spoluotec) nemůže být rodič křtěnce.
Avšak jak říká Kodex církevního práva, přítomnost kmotra není podmínkou pro udělení křtu. Je-li tedy velmi obtížné někoho vhodného najít, pak ať obřad proběhne bez kmotra.
Výběr křestního jména (křestních jmen)
Ačkoliv existuje tradice křestních jmen po kmotrovi (kmotře), je dobré si uvědomit, co znamená samotný „patronát“, tedy kterého světce vybíráme dítěti za patrona. Zpravidla to bývá nějaký rodičům sympatický světec (světice), který by mohl být dítěti určitým příkladem. Proto je dobré se v dostatečném předstihu začíst do nějakého kvalitního životopisu svatých (např Rok se svatými) a vhodného patrona (nebo i více) vybrat. Nejde tedy pouze o to, udělat roadost kmotrovi a dát jméno po něm. Pokud by rodiče trvali na nějakém neobvyklém jménu, je výzvou pro křtěnce, aby se stal prvním světcem toho jména.
Co je to milost Boží? Vraťme se ke straně č.2; zde se mluví o milosti jako o neviditelném a hlavně nadpřirozeném daru Božím. Dnes lidé často odmítají jakékoliv „nadpřirozeno“, uznávají pouze „přirozeno“. Odmítají pohlédnout vzhůru k ideálu dobra, ale u „svého přirozena“ nezůstanou, hledají něco více a tak se dostávají k „nepřirozenu“! Co je kolem nás nepřirozeného? Zneužívání malých děti (ať k sexuálním hrátkám, tak k využívání pro boj s ostrými náboji jako vojáci apod. Je to jakýsi pohled dolů, k nízkým pudům apod.
08.02.2013 jsem se poučil, chcete-li, můžete tento pohled sdílet se mnou: Milost Boží je uzdravující vztah Boha vzhledem k člověku. I my navazujeme vztah, např.muž pohlédne na ženu, ta když odpoví, vzniká vztah. Taktéž na výzvu Boha je nutno reagovat: ODPOVĚDÍ! Jestliže na vztah neodpovíme, milost – uzdravující dotek boží lásky nezískáme. Je to jako s energií (třebas elektrickou); dokud máme napojení na zdroj, svítí světlo, hraje TV, pracuje nám počítač… Nejsme-li napojeni, NIC nefunguje!
Dále víme, že existují dva druhy milosti: posvěcující a pomáhající. Na teologické fakultě jsme se učili, že posvěcující milost je TRVALÝ stav člověka bez těžkého hříchu. Milost pomáhající získává každý, aby se mohl opět vrátit „do náruče Boží“ lítostí nad vinou, hříchem, zpovědí. To zůstává v platnosti. Co mne obohatilo? Žiji-li v posvěcující boží milosti, udržuji svou mysl, srdce i duši v čisté touze po Bohu a po konaní dobra. S pomáhající milostí se setkávám v konkrétních situacích, cítím v dané chvíli pomoc Boží přímo hmatatelně. On o nás ví. Proto je dobré, aby vedl i naše děti svou milostí.
