Modlitba o dary Ducha svatého ke Královně ráje (mons .Jan Lebeda)
Začátek ,po 2.a 4. i Závěr: Píseň 1 Koinoia: Přijď Duchu svatý..
Sešli mi, Královno ráje, nebeský květ MOUDROSTI: ať se naučím správně hodnotit, vše klást na patřičné místo. Ať se neukvapuji v soudech a citech. Ať jsem ve všech svých projevech ukázněný – člověk Božího řádu. Píseň 46 Koinoia: Nejkrásnější chvíle..
Sešli mi květ ROZUMĚNÍ: ať se mi otevírá jako pohádkový klíč přebohaté pokladnice, jejíchž krásu lze tušit jen zasvěceným, kteří zahlédli úsměv a postihli dotek Boží. Ať moje konání a myšlení není výrazem povrchního, mělkého člověka. Ať mým domovem je niternost a mou obzírací základnou hloubka. - 1: Přijď Duchu svatý..
Sešli mi na rozcestí života znamení, označuj mou cestu nebeským květem RADY: ať postihuji božská vnuknutí. Ať dovedu překonávat zmatek pozemských nápadů. Ať mám jistotu, že niternou sebraností se disponuji, abych v každé okolnosti životní poznal tvůj nehmotný hlas, náznak, směrnici božské vůle. - 46 Koinoia: Sílu opustit..
Sešli mi na křížovou cestu léčivý květ SÍLY: aby moje poklesky ihned se zhojily. Abych vytrval v dobrém v hodinách pokušení, až kříž bude tlačit neúnosně a bude srážet všechnu naději. Tehdy zavoň mi sílivým květem důvěry v tvou božskou moc, abych se nerouhal, a viděl tvou božskou převahu i v nejčernější opuštěnosti. -Přijď Duchu..
Sešli mi dar UMĚNÍ: ať dovedu vidět zázrak i v nejprostším projevu života. Ať pozdravím svého Tvůrce právě v nejjednodušším květu. Ať proniknu do Božího plánu a postihnu strukturu svého vlastního života, který je velkolepý, i kdyby měl v lidském hodnocení význam jednoho z miliard polních květů. Koinoia:Sílu začít..
Sešli mi pokorné sebevědomí, jehož se dostává květu, jenž smí vydávat svou krásu a vůni v blízkosti svatostánku: ať dýchám stále v přítomnosti svého Tvůrce. Ať není vteřiny, ve které bych neměl správného vztahu k času a k věčnosti, k práci a utrpení, k apoštolátu.
Píseň 46 Koinoia: Duchem svým mne Ježíš naplnil..
Sešli mi čarokvět, jehož vůně vytvářela i navenek nadpřirozené ovzduší kolem světců: ať nebeský dar ve mně uchovává stav bezhříšnosti, pokud je mi to možné. Ale ať je ve mně i nejvyšší projev dětinné lásky, BÁZEŇ, která odstraňuje už preventivně každou možnost pádu. Ať je ve mně stav dokonalého sebeovládání, stav jistého vítězství prve než vůbec přijdou útoky. Ať je ve mně posvátná bázeň nebešťanů, padajících láskou před Boží tváří. Těch, kdo už nemohou hřešit. Ať moje obcování je v nebesích. Amen.
Odpověď k žalmu Kancionál 626 – Sešli Ducha svého a budou..
1.Dar moudrosti: působí spřízněnost duše se záležitostmi Božími, duše pak vidí vše očima Božíma a miluje to, co chce Bůh. (Nedávno u nás zatkli obchodníka se starožitnostmi, prodával i obrazy. Jeden náš spoluobčan si jich pár koupil za 17.mil Kč. Byl v šoku, když se dozvěděl, že koupil padělky! Obdobně se cítil mladý Ind, který šel na lov kachen nemaje ani zbraň, ani prak. Házel po kachnách kameny, které našel doma. Když mu kameny došly a zbyl mu jediný, sebral ze země dvě trefené a procházel tržištěm. „Ukaž, co to neseš,“ ptal se zlatník. „Ne ty kachny, ale ten kámen mi ukaž! Vždyť je to drahokam!“ Mladíkovi náhle došlo, že svou nemoudrostí vyházel obrovské bohatství!) Prosme o dar moudrosti, abychom rozpoznali pravé životní hodnoty.
Kancionál 911 – Ó milý Duchu svatý, rač naším hostem býti.. 3.sloka
2.Dar rozumu: umožňuje vhled do pravd víry i když je nemůžeme plně pochopit – pomáhá nám při nahlížení Božích prav. (Do jednoho městečka došla krátká zpráva: „Přijedu zítra. Čekejte na mne.“ Podepsán : JEŽÍŠ. Tento dopis vyvolal pozdvižení u faráře, starosty i místní honorace. Chtěli,aby se na toto přijetí nikdy nezapomnělo. Každý připravil něco vzácného. Druhý den k městu přicházel žebrák. Všichni mysleli, že je to Ježíš. „Je to jeho styl“, tvrdil farář. Přivítání i obdarování bylo velké – starosta daroval i vůz, na který si muž vše naložil, poděkoval a odjel. Večer dorazil skutečný Ježíš, omluvil se za zpoždění. „Cože? Ten žebrák byl podvodník? Honem za ním,ať získáme náš majetek zpět!“Ježíš? Ten zůstal na náměstí opět osamocen!) Prosme o dar rozumu, abychom pravdám Božím správně porozuměli. Nedávno získal „léčitel“ od důvěřivých žen přes mil. Kč, že je vyléčí z rakoviny. Přitom ženám nic nebylo. Léčitel duší Ježíš, ten čeká!
Kancionál 422 – Svatý Duchu, sestup k nám . nápěv 422C 1.sloka
3.Dar rady: Dar rady nám pomáhá, že si dokážeme poradit. 3 lidé se potřebovali dostat na druhý břeh řeky velmi dravé. První byl obchodník, který na druhé straně měl šanci zdvojnásobit svůj majetek. Klekl v modlitbě: „Pane, dej mi odvahu přeplavat řeku, dám i na kostel, každá minutá je drahá.“ Po chvíli se ponořil a řeka ho strhla a odnesla. Druhý byl voják, známý sou odhodlaností i bezúhonností. „Pane, dej mi sílu překonat tuto překážku. Bojovat za slávu je mým heslem.“ Bez váhání skočil do vody, která byla silnější a odnesla ho též. Třetí osobou byla žena, doma na ni čekal muž a děti. I ona poklekla: „Pane, pomoz mi, dej mi radu, jak se dostat na druhý břeh.“ Vstala a všimla si pastýře, jak hlídá své ovečky. „Jak bych se dostala přes řeku?“ Pastýř jí řekl, že nějakých deset minut odtud je provazová lávka, když si dá pozor, přejde na druhý břeh. Někdy stačí trocha POKORY, najde se i někdo, kdo ukáže správný směr! Navíc lze v pastýři spatřit i církev, její služebníky, kteří mohou ukázat na místo v Bibli! Prosme o dar rady, abychom se ve spletitých situacích správně rozhodovali.
Kancionál 421 – Sestup na nás, Duchu svatý..3.sloka
4.Dar síly: Dar síly uschopňuje člověka k vytrvání v nadměrně těžkých situacích. Jistý muž se často stěhoval a vždy jako první si pověsil na stěnu kus klacku. Každý, kdo k němu přišel, se na ten klacek zeptal. „Když jsem byl malý, chtěl jsem v zimě s dědečkem do parku. Měl nemocné srdce, nohy už mu nesloužily, ale já stále prosil, aby se mnou šel. Chtěl jsem k rybníčku vlézt na led a klouzat se. „Dej pozor, led není dost silný!“Pozdě. Led se pode mnou prolomil. Dědeček se strachem roztřásl, uviděl na štěstí větev, podal mi ji a vší silou táhl, já zas se vší silou větve držel. Vytáhl mne, já byl mokrý, zmrzlý, děda zpocený, vysílený. Horká koupel ale pomohla jen mně, děda v noci zemřel, srdce to nevydrželo. Běžel jsem k rybníčku a našel větev, kterou si vždy pověsím v bytě. My křesťané máme dvě zkřížené větve, které připomínají NĚKOHO, který dal všechno, sílu, život i lásku za záchranu každého z nás, kdo se jakkoliv ocitl v nebezpečí.
Prosme o dar síly, abychom měli odvahu vykonat, co od nás Bůh žádá. Kancionál 423 – Nauč nás Boha Otce znát...6.sloka
5.Dar umění (jinak i poznání, vědění): Dar umění nás uschopňuje dávat věci do souvislosti s konečným cílem, učí nás žít a ovládat se. Na kraji města seděl stařec a přichází k němu pocestný se slovy:“Ještě jsem tu nikdy nebyl. Žijí zde také lidé sobečtí a zlí, kterých jsem si užil až dost?“ Stařec nato:“I tady jsou lidé sobečtí a zlí.“ Za chvíli se tohoto starce ptá jiný pocestný:“Jsem tu poprvé. Jací tady žijí lidé?“ Stařec:“Jací lidé žijí tam, odkud jsi přišel?““Dobří, štědří, pohostinní i poctiví.““I zde jsou takoví“, odvětil stařík. Obchodník, který zaslechl oba rozhovory, se vyčítavě podíval na starce:“Jak můžeš odpovědět na stejnou otázku pokaždé jinak?““Synu,“ řekl stařík,“každý si nosí svůj svět v srdci. Kdo nenajde nic dobrého na minulosti, nenajde nic dobrého ani tady. A kdo poznal hodné lidi jinde a měl i přátele, najde je i zde. Víš, lidé jsou takoví, jaké je vidíme!“ Jsme dílem Božím, můžeme se svobodně rozhodnout, zda za vším spatříme Boha, jeho stvoření, nebo se na vše zadíváme pouze svým omezeným pohledem a ne jeho!
Prosme o dar umění, aby stvořené věci vedly k poznání jejich Stvořitele.
Kanc.520 – Přijď Duchu svatý, světlem zažeň stín...2.sloka Před evang.
6.Dar zbožnosti: tento dar působí radost z toho, že můžeme zůstávat v Boží blízkosti. Jistý král měl syna, který se těžce provinil. Za trest ho poslal do vyhnanství. Princ trpěl hladem i zimou a přestal doufat v odpuštění. Po letech za ním poslal vyslance, který mu sdělil:„Můžeš si přát, co chceš, přání ti bude splněno.“Ten překvapen sdělením požádal o chléb a kabát. Úplně zapomněl, že je princ, že může žádat odpuštění a vrátit se do paláce. Byl naštvaný, že nabídka přišla tak pozdě, neměl možná i ke všemu důvěru? Vzpomněl jsem si, kolik je zde kolem mne pokřtěných dětí božích – princů, princezen, kteří se po spáchané vině dostali daleko od Boha, Krále. Místo,aby požádali o odpuštění, prosí o „žvanec a kus hadru“. Jsou naštvaní na Boha, nedůvěřují mu. Zapomněli, že jim sám Bůh nabízí odpuštění, že se mají vrátit do jeho blízkosti, ochrany, pomoci,požehnání.
Prosme o dar zbožnosti, abychom si rádi povídali s Bohem, modlili se upřímně a s důvěrou.
Kancionál 425 – Ty jsi ta hloubka věčných moří...7.sloka
NEBO: Kancionál 424 – Dej nám, Pane, srdce čisté...7.sloka
7.Dar bázně Boží: tento dar vytváří synovskou a dceřinou oddanost člověka vůči Bohu. Bázeň není strach před Bohem, ale úcta k němu.Bát se máme hříchu! Říká se, prvním bezvěrcem na francouzském venkově byl poštmistr (zajímavé, že otec papeže sv.Pia V. byl právě pošťák). Venkov byl spojen s rolníky, kteří prosili Boha o příhodné počasí,pro požehnání pro chov dobytka;chodili proto i procení do polí jak na jaře, tak na podzim, kdy zas děkovali. Když se urodilo, měli všichni práci: kovář a podkovář, kolář, sedlář, truhlář, hostinský a jejich rodiny. Ale poštmistr měl státní plat za každého počasí, Boha nepotřeboval. Procesím se vysmíval, také proto, že v jednom procesí jedni prosili za vláhu pro sazenice, jiní zase za slunce, aby sklidili seno. Ten poštmistr se mýlil. My Boha potřebujeme jako ryba vodu. V Bohu žijeme, pohybujeme se jsme! Je omyl, že se vše udělá samo, nebo že to zařídí stát. A navíc je to hřích. Je dobré o dar Boží prosit i děkovat.
Kancionál 421– Sedmi darů, svatý Zdroji...6.sloka
Možnost volby : vzít Historii svátosti biřmování
_______________________________________________________
Kancionál 129 – Ducha Božího nám zjeví...2.sloka
Historie svátosti biřmování v sedmi krocích: v této svátosti jde o tvé vyjádření, o tvé ANO, které kdysi řekli tví rodiče, kmotři za tebe! Nyní ho můžeš říci sám! Je to daleko více, než oslava, kterou „končí dětství“. V ní se stává tvá víra dospělou a zralou. Biřmování nespadlo z nebe, trvalo několik staletí, než se stala svátostí, jak ji známe dnes. Slovo biřmování pochází z latinského firmus=silný. Dosaď za b – f, škrtni háček nad ř a dostaneš slovo: firmování = posilnění, potvrzení a utvrzení tvé víry, kterou jsi při křtu dostal jako DAR. Jde o víru v Krista Ježíše. O nic víc, ani míň. Vše bylo „odstartováno“ v Jeruzalémě před 2.000 roky.
Sk 2,1-6: Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým,začali ve vytržení mluvit jazyky,jak jim Duch dával promlouvat. V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě, a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí . Tak to začíná pěkně. Nejdříve učedníci sedí celí ustrašení ve své komůrce a náhle mezi ně zasáhne Duch sv. A tu muži i ženy, kteří zde potichu sedí za zamčenými dveřmi i okny vychází! Vybíhají na ulici a zvěstují radostnou zprávu.
Odkud se vzala najednou taková energie, taková síla? Jeruzalémští zůstávají stát a žasnou. Mnozí jsou nadšeni. Obdobně jako zasažení učedníci Duchem sv., i oni přijímají tuto zvěst. Duch zjednává učedníkům úžasnou autoritu. Lidé jim prostě věří, protože sdělují po pravdě, co si myslí; protože dosvědčují, co sami věří. Jsou tedy tyto letnice prvním biřmováním?
Kancionál 421 – Kristus seslal Těšitele..1.sloka
1.KROK: Duch sv. proměňuje a posiluje.
A právě toto ve svátosti biřmování slavíme: plnou důvěrou se necháváme zasáhnout Duchem sv. S odvahou vyznáváme víru, nemusíme se stydět za obavu s tím spojenou. O letnicích slaví církev Kristova své narozeniny. Její počátek začíná okamžikem příchodu Ducha sv., boží síly mezi učedníky.Od této chvíle dostávají odvahu k hlásání zvěsti o Ježíšově zmrtvýchvstání. Jako tehdy tak ani dnes není o tomto lehké mluvit. Jenže tato zvěst touží náš svět změnit! Ano, změna světa začíná u každého člověka, který dovolí, aby ho Duch sv. zasáhl. Děje se to neočekávaně.
Kancionál 422 – Těšiteli, buď náš host... nápěv 422C 2.sloka
2.KROK: apoštolové předávají Ducha svatého dále.
Sk 8,14-17: Když apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že v Samařsku přijali Boží slovo, poslali k nim Pera a Jana. Oni tam přišli a modlili se za ně, aby také jim byl dán Duch svatý, neboť ještě na nikoho z nich nesestoupil; byli jen pokřtěni ve jméno Pána Ježíše. Petr a Jan tedy na ně vložili ruce a oni přijali Ducha svatého. Toto se odehrává v Samaří. Apoštolé, kteří sami přijali Ducha sv. a předávají ho vkládáním rukou dále. Zde Duch sv. nepřichází náhle, ale je očekáván a předáván, na rozdíl od letnic. Učedníci se modlí. Těm, kteří už byli předtím pokřtěni, vkládají nyní ruce na hlavu.Tím se stávají vpravdě „dospělými křesťany“. Od apoštolů přechází toto předávání Ducha sv.na biskupy, jejich nástupce.
Kancionál 423 – Tys Utěšitel právem zván...2.sloka
3.KROK: působením D.sv. dochází u člověka k přeměně.
Tímto předáváním víry, kdy Petr s Janem přijali Ducha sv.,vše nekončí. Sv.Pavel, který Ježíše za jeho pozemského života nikdy neviděl a který ani při letnicích sám nebyl, uděluje později biřmování. I toto lze nalézt ve Skutcích apoštolských. Sk 19,5-7:Dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše. Jakmile na ně vložil Pavel ruce, sestoupil na ně Duch svatý a oni mluvili v prorockém vytržení. Těch mužů bylo asi dvanáct. Zde je patrné, že vkládání rukou patří ke křtu. Na počátku vkládali ruce apoštolé. Ale netrvalo dlouho a toto se stalo úkolem biskupů, neboť po smrti apoštolů se v církvi vyvinuly služby - úřady. Obzvláštní službou byl úřad biskupa podle řeckého „EPISKOPOS“.
Kancionál 827 – Proste za nás Mistra svého..6.sloka
4.KROK: vše společně –voda, olej, křest, vkládání rukou.
Nádherně popisují křest v prvních staletích církevní učitelé - otcové. Od nich se mnoho dozvídáme, jaká byla tehdy křesťanská praxe. Dnes zní jejich jména nezvykle: Tertullian a Hippolyt Římský.Hippolyt popisuje, jak byla při křtu křtěncům pomazána hlava. Proč? Bylo to něco zvláštního! Křest vodou zprostředkoval Ducha sv.,vkládání rukou a mazání olejem zdůraznily zodpovědnost novokřtěnců – pomazáni byly dosud pouze kněží a králové – nyní každý křesťan!
Kancionál 932 – Též i Duchu svatému...6.sloka
5.KROK: křest dětí „může“ za to, že bylo udělováno biřmování.
V prvních staletích se vkládání rukou konalo buď ihned při křtu nebo brzy poté. V té době znala církev pouze křest dospělých. Cítíme zde ale souvislost: Křest a biřmování patří k sobě. O biřmování jako takovém se nemluví. Toto se ale mění v okamžiku zavedení křtu dětí. Těch se – oproti dospělých – nikdo neptal, v co věří. Toto za ně řekli rodiče nebo kmotři (křestní rodiče). Takže děti, miminka dostaly dary Ducha sv., aniž by si toho byly vědomi.
Kancionál 906 – Teď k slovu Pravdy křesťasné...2.sloka
6.KROK: žádáno bylo – ANO řečené přijímajícím.
I když je to krásné – být odmalička Dítětem Božím – jedno chybělo: vyznání víry pokřtěného. Malé děťátko se nedokáže postavit a přede všemi vyznat, že věří v Boha. Křest dětí sice poukazuje na obrovský dar božího dětství, ale kmotři či rodiče vyznávají víru jen zástupně za dítě. Teologové středověku pochopili, že chybí vlastní osobní rozhodnutí se pro Krista! V této chvíli se rozpomínají na vkládání rukou a mazání olejem. Svátost biřmování se jako samostatná objevuje ve 12.století. Děti měly být ve věku od 7 – 12 let, kdy již dokáží rozeznávat. Tak mladí křesťané sami mohou říci, komu věří. Až teprve florentský koncil (1439-45) stanovil svátost biřmování jako druhou ze sedmi svátostí církve. Koncil je shromáždění biskupů v čele s římským biskupem-papežem. Zde se ustanovují rozhodnutí platná často po staletí.Křest býval zpravidla udělován knězem, biskup na křtěnce vkládal ruce. Tak nebyl problém tuto svátost znovu obnovit. A církev dostala jednu z nejkrásnějších svátostí, kdy s plným vědomím můžeme říci Bohu své ANO! Ano – věřím v Boha! Biřmovanec dostal dokonce i malý políček na tvář. To připomínalo rytířský úder; rytíř měl tohle po „pasování“ tzv.překousnout a ukázat statečnost. To se vyžaduje i od biřmovance.
Kancionál 422 –Přijď ó Duchu přesvatý... nápěv A 1.sloka
7.KROK: biřmování je slavností Ducha.
Teprve v roce 1971 se ustálila dnešní forma udělování této svátosti. Papež Pavel VI. odstranil políček a stanovil: Svátost biřmování se uděluje na čele mazáním křižmem (olejem) a vkládáním rukou se slovy: Přijmi pečeť daru Ducha svatého. A tak je tady zase máme: pomazání olejem a vkládání rukou. Biřmování je slavností Ducha sv. Jde o vlastní projev našeho ANO vůči Bohu, má svůj počátek v Bibli, vznik ve středověku a nedá se oddělovat od křtu. Je korunováním křtu!
Kancionál 423 – Ty sedmi darů studnice...3.sloka
Na závěr – modlitba společná:
Kancionál 020: Duchu svatý, osvěcuj mě, veď mě…. Nebo - Kancionál 040: Pane, Bože, darovals mi ve svátosti biřmování …
Zpěv (recitace) Vyznání víry – Kancionál 503 – Bříza…
Kněžské požehnání – nebo – Dobrořečme Pánu – Bohu díky.
Kancionál 522 – Dík za odvahu začít znovu...8.sloka
O.A.M.D.G.
Mít čas pro druhé a umět je vyslechnout je zvláštní dar Boží, osmý,
neméně důležitý než moudrost a síla! (Georg Faber)
