M-4
M4. Zažili jste situace, kdy jste se po pravdě rozhorlili?
Oslava+předehra. Byl jsem pozván na oslavu narozenin. NEŽ jsem vstoupil do rezervace pro hosty, tak jsem „vstoupil do reservace skanzenu“! Skanzen pro mne je výraz pro něco, co je MIMO, už vedle! Slušně jsem pozdravil sedící kolem stolu pod naší rezervací. Ani nevím, jak na to přišla řeč; ale jedna dáma řekla nahlas, že obdivuje Hitlera! Trumpa taktéž! To mne tedy nadzvedlo! A jak! Musím zde veřejně říci, že jsem byl svou babičkou vychován tvrdě proti Hitlerovi! Snad jí dáte za pravdu: Proč? Její syn, Johannes, studující na pražské Universitě se znalostí 7 světových jazyků, byl jako Němec povolán do nacistické vojenské mašinérie; padl hned na začátku války na území dnešního Běloruska u Minsku. Proto jsem absolutně odmítal jakýkoliv souhlas s touto zvrácenou ideologii s tím, že tato ideologie dala světu: „koncentráky, plynové komory, milion obětí…. Fakt: nikdy nepochopím, že se dnes TAKTO někdo vyjádří! Co jsem jí s plnou vervou řekl?: Madam! To myslíte vážně? Vás bych ihned uzavřel do koncentračního tábora; do cely bez záchodu… Zpětně vím, že to bylo tvrdé! Ale na tvrdé srdce je reakcí tvrdé a jasné slovo! Dle hesla: Na hrubý pytel, hrubou záplatu! Pokračoval jsem otázkou: „Vy jste asi vdova?“ „Ne. Mám manžela.“ Co do mne vjelo, nevím; ale vpálil jsem jí: „Buďte ráda, že nemáte za manžela mne; to byste už nežila!“ S námi u stolu seděl německý kněz a tomu jsem v krátkosti řekl, co jsem právě zažil. On pouze dodal: „A pak se ten vůdce, Führer, v Berlíně benzinem polil a uhořel.“ Pravda; bál se, že by byl veřejně vystaven na pranýř, jako jeho italský šílený kolega Mussolini. Dne 28. dubna 1945, při útěku z Německa, byl v německé uniformě a pak i v oděvu ženy, se svou milenkou Clarou Petacci u jezera Comer zastřelen a pak v tom ženském převleku pověšen za nohy hlavou dolů k veřejnému pohanění. A toho se Hitler bál; aby se mu nestalo něco podobného. Je přece rozdíl mezi veřejným obdivem a veřejnou hanbou! Inu, kdo chce kam, pomozme mu tam.
Není Fiala jako Fiala. Daleko známější je nositel tohoto příjmení jako ten, „který leze z jedné politické strany do jiné. ASI BUDE REKODMANEM, pokud bude takto pokračovat. Jeho jméno je Radim. Rád by tedy i radil celé ČR! Původně se hlásil k ODS; s tou se rozešel, šilhal i po straně Věci veřejné; Hnutí Úsvit přímé demokracie, kde také byl Tomio Okamura; oba byli z tohoto hnutí vyloučeni; založili spolu stranu Svoboda a přímá demokracie. Tyto teze ho natolik oslnily, že věrně slouží těmto dogmatům této opoziční a populistické strany. Je i hlásnou troubou dezinformacím. Je mi osobně s podivem, že tento „aktivní přeběhlík z jedné strany či hnutí do jiné formy, není hanba! Pro mne je to člověk, který se drží hlavně „koryta“, ať se tohle koryto jmenuje, jak chce. Možná, že by stálo za to, zamyslet nad faktem, KDO se u koryt shlukuje… Inu, to je jeden nositel tohoto příjmení.
Druhým nositelem je Petr Fiala. Universitní profesor, rektor Masarykovy University, nyní předseda ODS a předseda vlády ČR. Pro mne je člověkem s pevnými zásadami, člověk charakterní a slušný! Šel svým jménem „na trh“; být degradován (ponížen) lidmi bez gradu (stupněm vzdělání) je jistě nejen směšné, ale i hloupé. Toto jsem řekl v krátkosti mladému muži, který se pohrdlivě vyjadřoval o našem premié-rovi. Nutno říci, že tento mladík dokázal překrásně přizdobit tři růže! Opravdu skutek hodný obdivu! Proto hlásám – a snad nejsem sám – „Ševče, drž se svého kopyta!“ tzn. kéž by se šikovný mladík držel své šikovnosti aranžéra, a dokázal uznat i moudro vzdělaného a moudrého člověka! Kéž by mu to někdo dokázal přiblížit!
Co je lepší? Vyprázdnit se (po**at se) doma a přijít pozdě na schůzi? NEBO: Přijít včas a pak se tam vyprázdnit (po**at se) v sále? Nechám volbu otevřenou…. Asi bude pro příště heslo: vše zařídit včas!
Nosím červenou čepici. POZOR! Ne z úcty k Donaldu Tr. Má čepice je se znakem Bayern München. Nosím ji, když fotbalový klub vyhraje, i když prohraje. Sport je hra. Je uměním nejen vítězit, ale umět přijmout i prohru. Kdekdo si objednal červené čepice s hrdým nápisem a úmyslem: Učinit USA větším. Mezitím se karta obrátila: místo, aby byla větší, zmenšuje se; jak co do politické důležitosti, tak po stránce obchodní. Inu: pýcha předchází pád! Stále platí význam a velikost POKORY. Momentálně se nenosí, i když, je mezi námi; jen ji objevit, nebo si o ní říci! KOMU? Dárci života, Bohu! A nyní zpět ke všem možným i nemožným úvahám. Již zmíněný světový politik Donald Tr. vše kolem sebe bere jako SHOW; čili mediální zajímavost. A to za každou cenu; ať to stojí, co chce… Je takovým umělcem, že nám i sobě „naděluje“ novotvary; vyrábí nová slova, např. „covfefe“; slovo, které nedává žádný smysl. Nebo „panican“; opět, co tím autor myslel (paniku?). Jestli ano, pak se mu ještě více podařila panika kolem cel! Neuvěřitelné!
CO nám připomíná slovo TRUMP? Jistě trumpetu. Můj tatínek říkával po dobrém jídle jako vrchol blaha: Dal jsem si do trumpety! Jako kněz jsem tolikrát při pohřbech šel v čele pohřebního průvodu; dechovka šla za mnou. Při jednom průvodu z domu zemřelého v Zaječově cestou na místo posledního odpočinku, jsem nechtěně z kapsy kalhot pod klerikou vyňal kousek citronu (zbytek oběda s řízkem). A v tom byl malér na světě! Muzikanti z dechovky, kteří to zahlédli, přestali postupně hrát! Zprvu jsem nechápal, CO se stalo! Poté, co mi řádně vynadali, vše vysvětlili: Pohled na citron vyvolává sliny v ústech. Tak se nedá hrát na dechové nástroje… Resume: našemu Donaldu od Trumpet bych servíroval denně stále citrony… Jaký by byl výsledek? Aby přestal „slintat a plkat a kecat holé nesmysly… Kéž bych měl šanci!
