M-2
Lze použít některý z pěti smyslů?
Barva není všechno! Existují barvy, které jsou spojovány s obdobím, náladou, politickým přesvědčením apod. Liturgické barvy: Začněme barvami, které užívá naše církev. Zlatá pro nejvyšší slavnosti (zároveň nahrazuje každou následující barvu). Bílá pro všechny svátky Ježíše, P.Marie, panen, vyznavačů, proroků atd. Červená pro utrpení Páně, mučedníky. Žlutou pro slavnosti svatých ne-mučedníků. Zelená pro dobu po velikonocích po advent. Modrá je barva mariánská. Fialová pro dobu postní a adventní, také pro pohřby a rozloučení. Černá pro mše se smuteční tematikou. Ve 2 případech lze barvu fialovou nahradit růžovou. Jedná se o dvě neděle; jedna je v době adventní (3. neděle), druhá je v postní době (4. neděle). Vyjadřuje blízkost cílové oslavy. Mimochodem: Barva vlajky EU je modrá (jakoby pod ochranou PM). Náhoda? Nebo zásah z hůry?
Barvy politiků. Zelená pro stranu Zelených, červená pro komunisty, oranžová pro sociální demokraty; černá pro křesťanské strany; hnědá byla nacistů atd.
Barva vztahů. Červená je barvou lásky. Zelená je barvou naděje. Černá je barvou smutku ale i noblesy. Fialová je barvou bolestí. Zlatá je barvou vítězů. Bílá: barva nevinnosti. Hnědá je barvou extrémistů. Žlutá je barva žárlivců.
Barva užívaná jindy: Malíři obrazů a pokojů. Používají se všechny odstíny. P.S. Sem nepatří: „Opil ses pod obraz“. Semafor – zde se užívá zelená (volno) + červená (stůj) + žlutá (pozor). P.S. Pro mne platí: „sem tam fór“.
Snad vás těchto pár pohledů trošku obohatí. Děkujme za dar funkčního zraku!
Protože prožíváme právě dobu postní, tak se hodí výzva: „Přiznej barvu“! Tohle ale už mladí lidé neznají… Škoda; přesto snad i mladí lidé se občas „začervenají“, či zblednou… však víme, kdy; když jsou nachyceni „na švestkách“; opět: PROČ na švestkách? No proto, že vlezli do cizí zahrady a kradli ty švestky ze stromů…
KONCERTY. Během své aktivní služby jsem měl tu čest setkat se s mnohými operními, operetními nebo i těmi zpěváky a zpěvačkami z muzikálů. Koncerty konané v kostele byly obohacením pro všechny přítomné. Výjezdy těchto „hvězd“ do vesnic, malých oblastí měly své kouzlo, ale i nebezpečí. Zde si všimněme toho druhého! Na Bublavě např. měla 2x koncert v kostele Nanebevzetí Panny Marie pěvkyně Bára Basiková. Vždy podala výkon perfektní! Ale za doprovodu techniky, která použila decibely naplno. Hrozilo, že to kostel „nevydrží“! Prosil jsem její techniky o decentnější formu doprovodu. Jako když mluvíte do dubu: NIC! Při druhém koncertě stála paní Bára před návštěvníky a zpívala zády k oltáři. Melodie známá: „Tou královnou jsem já“. Problém byl v tom, že pro mne Královnou je Panna Maria, která na obraze oltáře na Bublavě je vzata do nebe. Stál jsem při tomto zpěvu před ní o 2 stupínky níže. Když opakovala melodii „Tou královnou jsem já“, jsem do mezihry svým silným hlasem zazpíval: „Tou královnou jsi ty!“ Vzkaz platil PM na obraze. Opravdu. V kostele PM, která je Královnou nebe, jsem si bláhově myslel, že jsem to jaksi v nebi vylepšil! Po koncertě jsem se dozvěděl, že paní Bára nemohla ani nesměla změnit text písně, kterou zpívala! Na to jsou paragrafy! Tohle jsem opravdu nevěděl! P.S. Napovídání se nevyplácí; ani ve škole základní, střední i vysoké; ani v té životní! Štěstí pro Báru i pro mne, že nereagovala tak, jak reaguji často impulsivně já, dnes Monsignor Peter Fořt! Děkujme za funkční dar sluchu!
Mezi pět smyslů patří po zraku (barvy), sluchu (hudba) i chuť. Jako člověk, který se za svou kněžskou službu mohl setkat s množstvím různých rajských i svíčkových omáček, a tak dosvědčit, že každá chutnala jinak, originálněji, mohu vyznat, jak nebezpečná může být zesláblá chuť. Toto se týká mého nejniternějšího života; má sloužit jen jako příklad, varování, výzva k pozornosti. Vůbec nejmilejším pro člověka je maminka, její láska a starostlivost. Z Praskoles jsem za ní do nájemného bytu v Kynžvartu jezdil sporadicky (býval jsem totálně vyčerpaný). Měla svůj věk a tak mi chtěla vždy podat při mém náhlém příjezdu ihned jídlo. Jednou k přípravě použila vlastnoručně zava-řenou skleničku s masem. Když jsem se posadil ke stolu, zdálo se mi, že jídlo divně voní. „To mne chceš otrávit?“ jsem netaktně vyhrkl. Ona si nevšimla, že sklenička nebyla dobře utěsněná; proto maso v ní bylo závadné. Musel jsem ji utěšovat; byla z toho moc nešťastná; ale od toho jsem byl já, aby se jí nestalo něco podobného, když tam nebudu! Takže mne tam poslal sám Pán Bůh! Vpravdě zvláštní činnost kněze…. Děkujme za to, že nám chutná!
A co hmat? Pokud nejsme sobci, hamižní, finančně nenasytní, pak každou korunu, EUR, kterou věnujeme na dob-rý účel, pak je náš hmat v pořádku. Víme, že existuje i „hmat krtka“, který hrabe pro sebe; ten pomineme. Každý pamatujeme na jemné pohlazení maminky, babičky. Stejně je to s podanou rukou v nouzi. Též, když přátelství je stvrzeno podáním ruky. Ruka je nástroj! A díky ruce, mohu hrát na kytaru, na klávesy, varhany a otáčet si listy s notami. V kuchyni, když chybí šikovné ruce, se nic pořádného neuvaří, neupeče. Stejné je to s každým povoláním od truhláře po zedníka. Každý dnes ovládá svými prsty mobily, tablety, PC atd. Děkujme Bohu za dar hmatu.
Chybí už jen čich! K tomu stačí jediná věta: Ve světě to pořádně smrdí! Hříchy: pýcha, hněv, závist, nestřídmost (obžerství), lakota, smilstvo, lenost (7 hlavních hříchů); k tomu lež, nenávist a nafoukanost. Mám za to, že mnohým lidem tento druh čichu otupěl!
Závěr: pozor, nejde o uzávěr plynu či vody; o uzávěrku účetní. Ale o uzávěrku života! Každá láhev má svůj špunt, každý čin má svůj počátek (viz detektivky); tak je to i s životem každého z nás. Jde o toto: odzátkovat svůj život. Co se skrývalo jako tajemství toho, onoho člověka? Měl bych jediné přání: ukažte ve všech akcích HUMOR! Ten mne celý život doprovázel, ať jsem byl UP či DOWN – nahoře či dole! Každý člověk nedokáže odzátkovat, odjistit své nitro. Náš dobrý Bůh Otec nám ve Starém Zákoně vyzradil svůj úmysl stvořit svět: vše hmotné i živé; ukázal tím svou lásku ke svému dílu; i k nejkrásnějšímu: ke stvoření lidské bytosti s rozumem, vůlí i citem (láskou). Náš bratr Ježíš pokračoval v boží „detektivce“: zemřel za nás, z mrtvých vstal! Náš přítel Duch svatý nám chce dát sílu, radu.
