COVID a jeho následky
Asi budete čekat pikantní zprávy a to vás zklamu! Že se toto vše zvrtne do zcela jiné roviny, byste nečekali. Do roviny DUCHOVNÍ. Řeknete: no jó, zůstal farářem! Ale nejen to, stal se i přítelem. A kamarádem. KOMU? No Ing. Karlovi a MUDr Věře Kůrkovým. Ale hezky popořadě. Když mi Karla přivezli na společný pokoj, tak ten chlap nedal mobil z ruky a mluvil a mluvil až hrůza. Já se ho chtěl zeptat, kdo je, odkud a tak vůbec. Když konečně přestal volat, povídám mu: Člověče, vy jste ukecanější než ženské v mém kostele. To uslyšel pán, který na mne zíral z postele. Z dalšího rozhovoru jsem zjistil, že jeho žena Věra je dcerou Marie Zelenkové, která je přímou sestřenicí mého nejmilejšího velebného Pána Františka Kolandy, narozeného v obci u Vlašimi – v Pavlovicích. Když mne při jednom telefonním rozhovoru Karel představil své tchýni, ptal jsem se jí, zda náhodou nebyla na svatbě bratra P. Kolandy Jarouška. Ona, že ano. Ptám se jí: Víte, co se tam při obřadu a svatební mši sv. stalo? Nevím, nepamatuji se, zněla odpověď. A tak jsem jí s radostí vylíčil trapnou situaci, která nakonec dobře dopadla. A tohle se muselo stát zrovna při svatbě bratra Jaroslava! Nutno podotknout, že Jára byl ministrantem, mši znal perfektně a ničeho si nevšiml. Stalo se to při zpěvu preface před proměňováním. Pater František, vynikající zpěvák, si dal záležet. Jenže jak zvedl obě ruce, cítil, že mu začínají padat gatě. Zatím vše dobré. Pak přišlo Proměňování a 2x pokleknutí. A to byl malér! Gatě byly dole. Pater zoufale volá na kněze kamaráda P. Václava Škacha, který stál za ním o stupeň níž: Véno! Véno! Spadly mi gatě! Tomu to konečně nějak došlo, znovu si s podjáhnem klekli za P. Františka jako při proměňování; ten opatrně zvedl nohy, jednu po druhé, Véna vysunul gatě a přikryl je vélem od kalicha a odnesl do sakristie. Tam po mši nikdo nesměl, až se gatě opět vrátily na své původní místo. Tak, a že je v kostele vždy vše v naprostém pořádku….
Manželé Kůrkovi
za mnou přijeli do Rotavy, podruhé jsme se setkali ve Fr.Lázních. Slovo dalo slovo, Věra projevila zájem, že by chtěla být pokřtěna. Mám k tomu napsanou přípravu, kterou jsem jí zasílal a tak jsem ji rok připravoval na tento krok. Křest proběhl v poutním kostele sv. Jakuba ve Sněžné v sobotu večer a v neděli pak přijala svátost biřmování v Blatné, v rodném kraji mého tatínka. Jaké bylo i mé překvapení, když jsem při vyplňování Zápisu ke křtu zjistil, že oba svobodní „mlaďasové“ se civilně brali na zámku v Blatné. A tak se nyní dostali i do této nádherné svatyně. Při křtu si Věra vzala za patronku P. Marii (po mamince) a jako odbornice přes roušky v době covidu sv. Veroniku při biřmování, která Pánu Ježíši dala přeci roušku. Krásné bylo, že na tento památný den své maminky jedna dcera přijela z Prahy a druhá ze Singapuru! Po obřadu se mne Věra Marie Veronika ptala: Co jsem zažila, je zvláštní: při pomazání Olejem Křižma na Sněžné jsem cítila teplo, dnes zase při pomazání taktéž Olejem Křižma naopak chlad. Co jsem měl na tuto otázku odpovědět: Věro Marie Veroniko, až ti bude HORKO, Duch sv. tě ochladí; až ti bude ZIMA, Duch sv. tě zahřeje. Jen se neboj! Duch svatý má různé projevy. Je láskou mezi Bohem Otcem a Synem Božím; je též mocí a silou Boží. Jeho 7 darů nemusíme vnímat současně. Někdy nám pomůže pochopit, co je pro život důležitější, zda přirozené dary, či nadpřirozené: v daru MOUDOSTI. Jindy zase darem ROZUMU včas rozpoznáme dobro od zla, které rafinovaně dokáže obalamutit. I dar RADY přece potřebujeme pro správné rozhodnutí a stejně tak je to s darem SÍLY. Smutné je vědět, ale nemít odvahu a sílu jít cestou pravdy, lásky atd. Zbývá již jen dar UMĚNÍ žít v souladu s vůlí Boží, BÁZEŇ Boží není mít strach, ale snahu nezarmucovat Ducha Božího a vše posilovat darem zbožnosti, kdy naším dechem duše je též modlitba.
Vzpomínám si na své biřmování,
které proběhlo v litoměřickém semináři. Tehdy jsem si zvolil sv. Aloise za svého patrona. Kdybych si tehdy nalistoval u písmene A např. Augustina, tak bych si ho byl jistě zvolil raději. Ale není všem dnům konec: tohoto světce si zvolím, až v dohledné době vstoupím do 3. řádu premonstrátů v Teplé. Víte, proč pro mne úžasným vzorem? Protože zapsal svůj životopis do tlusté knihy VYZNÁNÍ, kde se otevřeně přiznává ke všem omylům, stejně jako ke správným krokům. Obrat v jeho divokém životě přišel, když poslechl radu biskupa sv. Ambrože: TOLLE, LEGE – vezmi a čti. Otevřel na jedné stránce Bibli – a tam se dočetl něco o sobě, jak marně stále něco hledá a k tomu ještě na blbém místě!
Z čeho mám obavy?
Dneska jsem na tom úplně stejně, jako vzpomenutý P. Kolanda. Když jsem se mu jednou svěřil v lese mezi Velkou Hleďsebí a Třemi Sekyrami, že bych měl přání stát se knězem, tak mi mimo jiné řekl toto: Petříku, jako kněz jsem pokřtil tolik dětí, lidí. A kde všichni jsou? V kostele je nevidím. Kněze potřebují, až když zemřou: při pohřbu. Jistě, i tohle před Pánem Bohem něco znamená, ale není to trochu málo? Přeji ti, jestli se knězem staneš, abys na tom byl lépe, než já! A tak mi zbývá už jen modlitba, přímluva u všech svatých za tyto „případy“. Jestli chcete, tak se ke mně přidejte, třebas mezi nimi jsou i někteří z vaší vlastní rodiny. Děkuji moc!
V čem je naopak má naděje?
Opět si pomohu latinou. Dům spiro, spero. Dokud dýchám, doufám. Respirátor možná známe všichni; slouží k dýchání. Kéž by se lidstvo znovu „rozdýchalo“! Kéž by lidé pochopili, že mají duši a tělo. A my pokřtění i duchovní život. O tělesný život jde mnohým lidem nejvíce; proto je tolik obézních lidí. Jak by trochu postu prospělo! Ale jídlo a nápoj není vše. I duše si žádá pokrm v podobě filmů, divadelních her, zpráv z internetu či TV a rozhlasu; v současné době se opět vracíme pomalu ke knížce, která se stává přítelem, kterého máme v ruce, můžeme jej políbit, pohladit, zabalit do hezkého obalu. Jako určité DPH, přidanou hodnotu máme my, pokřtění život duchovní, který se projevuje dechem duše=modlitbou. Dává nám odpověď po smyslu života. Ukazuje cíl našeho pozemského putování, který je v náruči Boha Otce v jeho věčném domově. Ne v hrobě…
