Co jsem zažil dalšího v době „mimo aktivní kněžskou službu?
Skoro 2 roky jsem nesměl posloužit kněžskou službou ve svých 13 chrámech, které jsem opravoval, zdobil a upravoval podle nové liturgické úpravy sloužit mši svatou. (Jen tak pro zajímavost: chtěl jsem studovat v Praze-Dejvicích architekturu a tak jsem pro úpravy měl „cit“.). Jako bych tam nikdy nebyl; jako bych nepřispěl ani vlastní korunou na jejich opravu. Proto jsem osobně řekl biskupovi Tomášovi: ODE MNE NIC z mé závěti po mé smrti nedostaneš! Vše jsem z vlastní kapsy dal do oprav „mých kostelů“, KDE jsem jako jejich správce potřeboval. FINIS! KONEC! Ale zpět ke dni 29. 09. 2024, místo? Oloví kostel sv. arch. Michaela. Zde se v tento den konala mše v obnoveném kostele poprvé od r. 1996. Tehdy, (v r. 1996), mne málem zabila dřevěná vzpěra trámu! Když jsem zavíral boční dveře kostela, zaslechl jsem ránu. Byla to ta vzpěra; padla na zem přímo před boční dveře! Být tam jen o vteřinu dříve, tak mi přistála na „palici – hlavě“ FAKT! Nelžu! Později, při průzkumu se zjistilo, že za Němců byly trámy jištěny železnými traverzami – byly bezpečné, vzpěr nebylo zapotřebí; čili byly tam zbytečné, jen pro PARÁDU! Má smrt by byla vše jiné, jen ne pro PARÁDU! Od roku 1996 po dnešek 2024 = celých 28 let jsem se těšil, že kostel bude znovu otevřen. Byl bych čekal, že budu na tuto událost přizván. NIC! Po celou dlouhou dobu se každým rokem něco málo stačilo opravit. Výměna krytiny na střeše lodi kostela za novou! Na věži kostela byla krytina opravena, částečně přeložena! Nyní interiér: lavice byly přemístěny do tělocvičny místní školy; později vráceny a složeny v kostele. Byla provedena generální el-instalace v celém chrámu; bylo toho daleko více… Bylo to pro mne fakt zároveň radostné i bolestné! Konečně se chrám vrátil věřícím. OK! Ale zklamání, (na které snad mám právo), bylo nahrazeno: KDE? V Plzni! V tento den jsem zastupoval P.Bogdana, svého spolubratra, vikáře. Je jeden z mála, kteří mne zvou do své farnosti! Vím, že je to RIZIKO! Ne pro mne, ale pro toho, kdo mne pozve! Kytara + zpěv; vtip musí zaznít; nějaké slovo vložené do mše… Prostě něco jiného! Tentýž den, kdy mne kněz, můj nástupce, coby Slovák původem, nepozval, abych směl prožít s božím lidem, návrat chrámu zpět k bohoslužbám, tak jsem v tomto dni prožil úžasné setkání: Slováci, kteří směli se mnou prožít mši sv. v 11:00 v kostele sv. Jana Nepomuckého v 11:00 v Plzni! V 9:00 jsem sloužil předtím pro Čechy nedělní mši. Jako vždy: PRIMA, vše OK! Ale Slováci, kteří bývají přísní a konzervativní, byli v šoku: zpívali se mnou rytmickou píseň: Kríž je znakom spásy. Úžasné! Po mši svaté mne skupina 20-ti věřících obklopila a děkovali! Balzám na duši! Ve chvílích, kdy jsem se vracel domů z Plzně, jsem cítil dotek boží lásky! Neboj se! Já ti dám radost pro život! Jsou ještě jiná FAKTA! A tak tohle vše předávám JEMU, Pánu, Bohu! Nemusíme být osobně u všeho, co se uvádí do skutečnosti! Existuje i jiná možná přítomnost: ve světle víry s pomocí Boží! A tu jsem opravdu viděl. Díky Bohu, má služba kněze na území Kraslic nebyla zbytečná!! Totéž přeji každému, KDO si tohle přečte! Nikdy není všem dnům konec. A vždy je pokračování; po tomto životě: na věčnosti. Pán Bůh nám vždy dá nějaký smysl života (po nemoci, po prohře, po rozchodu…). Pokud to vezmu do svých rukou, pak Bůh chraň, abych zvolil nesmysl!
__________________________________________________________________________________________________________________________________
Nesmím zapomenout na pravidelnou bohoslužbu ve 2 domech pro seniory v Dolním Rychnově (Sokolově). Jak k tomu vůbec došlo? Inu: skoro vždy „zapracuje nouze“! Tu zažil farář P. Bauchner, můj nástupce ve funkci vikáře sokolovského a chebského. Po mé výpomoci coby zpovědníka v sokolovském kostele, na mne čekal před zpovědnicí, kde jsem asi 2 a půl hodiny seděl a posloužil „odvážným“, kteří se nestyděli přiznat se ke svým hří-chům. Byl jsem překvapen, když mne poprosil, zda bych nejezdil každé úterý k seniorům do Vily Maria a domu DOP v Dolním Rychnově. „Vždyť je to vaše teritorium, vaše působiště; jste tu dva kněží!“ Na to mi prozradil, že on na to čas nemá a toho druhého, který tam jezdí, tam nechtějí! Nikdy jsem se neptal po důvodech, proč kněze nechtějí. Jen jsem mu řekl: „Dobře, pomohu. Ale já mám svůj způsob vedení bohoslužby. Je možné, že ani mne tam chtít nebudou!“ Nebudu vás moc napínat: začal jsem mezi stařenky a stařečky jezdit, doprovázel jsem mši svatou zpěvem s kytarou a CASIEM (el. varhánky). Zde jsem si uvědomil starou pravdu, že staří lidé jsou jako malé děti. Začal jsem tam s jistou obavou jezdit. Oba domy jsem znal, vždyť jsem tam jako vikář v minulosti i jezdil. Tehdy celou službu zařizovala maminka 4 dětí, které po její smrti tuto službu převzali a dnes to tam vedou. Celou hodinu, po kterou jsme se snažili o modlitbu, sdělení textů z Písma svatého a setkání s láskou boží, jsem vše podával jako pro malé děti! Opravdu to zabírá; je to úžasné! Hudba: zpěv střídavě za doprovodu kytary s rytmic-kými písněmi, písně z kancionálu za doprovodu CASIA; texty Písma převyprávím formou zkrácenou; promluvu mám krátkou a na konci, než dám požehnání, řeknu nějaký vtip. Jen tak pro zajímavost: pozdravením pokoje si předáváme „formou pusinek, které si rukou posíláme“. Jednak je to i praktické; protahovat se mezi židlemi, mezi pojízdnými křesly, není docela jednoduché. Sv. přijímání podávám a vždy tvář pohladím. Alespoň mne nikdo zde neudá z nekalých úmyslů, což u dětí by se klidně mohlo stát! Také se snažím čas od času každému dát i malou památku: obrázek světce, záložku s modlitbou. Jen tak mimochodem: NIC za tohle nedostávám (finance atd.); jen dobrý pocit a radost, že jsem mohl rozdávat naději. Vždy vzpomínáme na jejich zemřelé, na děti a vnoučata; vyprošujeme jim ochranu a pomoc boží. Snažíme se vytvářet rodinu božích dětí. Je pro ně radostí mít za otce Nebeského Otce, bratra v Ježíši Kristu, přítele v Duchu svatém, že máme i Matku nebeskou v Panně Marii, ve službě andělů strážných, našich pomocníků na cestě tímto světem; každý máme ve svém křestním, biřmovacím patronovi či patronce taktéž silnou podporu pro život.
