Co jsem zažil v době „mimo aktivní kněžskou službu?
Jako BALZÁM na mne zapůsobilo rozhodnutí pana probošta P. Milana Kučery OCr, křížovníka s červenou hvězdou. On, Jako farář poutního místa na Chlumu Sv. Máří (Maria Culm) mne jmenoval externím členem Ekonomické Rady Farnosti Chlum; dále mi nabídl možnost veřejně v tomto chrámu sloužit každou druhou neděli mši sv. v neděli v 11:00 (místo něho)! Vždy je možné se něčemu přiučit! V dubnu 2024, jsem byl moc překvapen, když mi pan probošt sdělil, že toto poutní místo je sice mariánským poutním místem díky Milostné kapli PM, ale patronkou kostela je sv. Marie Magdaléna; jako v Karlových Varech. Chlum=Culm jsem již jako chlapec spolu s babičkou Elisabeth, maminkou Mizzi, bratrem Pavlem minimálně 1x ročně navštívil při německé mši. Vlakem z Mariánek, přes Cheb do Nebanic (nemaje jako kluk NIC). Odtud pěší túrou do kopce k poutnímu místu. Co nás spojovalo? Gebet (modlitba); vzpomínky starších; láska a kamarádství! Vše v německém „hávu“! Proto jsem zajásal, když mi bylo nabídnuto zde sloužit! To nebylo vše: Jako bohoslovec jsem zde spolu s Jardou Dukou (pozdějším kardinálem), s dalšími později dominikány (Mičkou, Pospíšilem) např. primitivním „kopírovacím strojem“ tiskli přes matrici noty k Olejníkovu Ordináriu! Byl to mandl na prádlo! Pokračování: v r. 1992, po mém nástupu k 6.9.92 do Kraslic, mne můj předchůdce P.Feix vzal na Chlum. Tehdy tam byla velká pouť z Německa, bývalých rodáků. Ti, když zjistili, že jsem rodem z Chebska, že mluvím perfektně německy i česky, do mne hlučeli, abych „šel ke křížovníkům“, že pan velmistr P. Syrový je starý; neumíte si to představit! Já „neřád“ do řádu? Když jsem ze stejného důvodu odmítl „jít k Premonstrátům“? Asi je vše jasné: jsem knězem do pastorace světské! Mezi obyčejnými lidmi je mi dobře! Obdiv všem, kteří v řádu mnišském slouží Bohu – jistě niterněji, hlouběji… A nyní zklamání: bez důvodu, pro mne přijatelného, jsem byl „vyhozen“ ze služby na Chlumu! Jasně!! Na nic jsem neměl nárok; pro mne vše byla radost. CO asi rozhodlo? Má hra na kytaru; lidský přístup ke slavení mše svaté; otevřenost, která u někoho může vzbudit závist? Díky Pánu Bohu již poněkolikáté zastupuji v Plzni u sv. Jana Nepomuckého. I k tomuto místu se pojí mé vzpomínky: u oltáře sloužil mši P. Pavel Táborský, plzeňský kaplan. Spolužák ze semináře. Já seděl v lavici a plakal. Nebyl jsem po mé vojně (2 roky) svěcen, byla to další těžká rána! Důvodem byly pomluvy; jak jsem mnohokrát opakoval, že StB se snažila mne i jiné kněze získat! Jejich metody neznaly meze; u mne za mnou přijeli i do Drmoulu, kde jsem od dětství vyrůstal a prožil nádherné roky; už to víte: přijeli s neuvěřitelnou drzostí: My (StB) můžeme u pana kardinála zasáhnout a svěcen BUDETE! A to byl vrchol: řekl jsem tehdy člověku, který měl „pidlovoké oči“, že pan kardinál světí na své svědomí jáhny i kněze! Ne na nějaké dobrozdání! Požádal jsem ho, aby odešel! Tatínek poznal: „To byl „tajnej“! Jak moudré je držet se rad starších! Tatínek mi dal radu: Vždy říkej, že neudržíš tajemství, že pravdivě vše vyklopíš; že jsi byl takto vychován! A to mi zůstalo dodnes: vše řeknu, jak si myslím – i Otci biskupovi! Tomu věřte!!
Co jsem zažil v této době dalšího?
Inu, bylo to jako vždy NĚCO! Ani bych nikdy nepředpokládal, že existuje něco jako kněžská závist! Tu jsem buď neviděl, nebo nepoznal! Jeden z mladších kněží mi řekl: „Nám v semináři bylo řečeno: kněžská závist je jako ženská msta: nekonečná!„ Tohle jsem asi potřeboval slyšet pro mou zku-šenost! Vždy se v pravou chvíli objeví PRAVDA: buď ji přijmeme, nebo odmítneme! NIKDY jsem nepochyboval o tom, že sám Bůh k nám mluví! Někdy hlasem anděla. Jindy přímo hlasem božím, kterým pobízí. Pro úplnost: i Zlý s padlými anděly promlouvají, spíše svádějí! Tomu bych snad nikdy nenaslouchal! To je má odpověď! Zpět ke kněžské závisti: Vím, hraji na varhany, klávesy, kytaru atd. Vím, že mluvím více jazyky. Vím, že mám rád humor. Vím, že umím ihned reagovat velmi rychle! Snažím se do mše vkládat aktuální situaci. Papež František, jehož smím být čestným kaplanem s titulem Monsignore (česky: Můj Pán), zdůraznil ve světě probíhající PROGRAM SYNODY. V ní chtěl církev rozhýbat ve snaze přiblížit se dnešním lidem. Jako blesk z nebe se „rozjel“ problém s ekumenickou bohoslužbou na půdě břevnovského kláštera. Najednou proti sobě stál někdo, kdo se chtěl při-blížit lidem i mimo církev akcí Hospodin v Hospodě. P. Vácha byl odvolán. Na druhé straně autorita Graubnera, arcibiskupa. Vše se propíralo ve sdělovacích prostředcích. Snad kladný závěr: oba se vůči sobě omluvili! Také poučení – věřím jak pro věřící, tak i pro nevěřící! Taková reakce by byla žádoucí v politice, v rodinách…
Co mi ještě došlo po Covidu-19?
Poděkování za velké množství modliteb. Od koho? Od věřícího božího lidu! Proto ještě jednou: díky Bohu, díky jejich přímluvám, jsme se směli, my kněží Covidem zasažení, vrátit k naší kněžské službě a to chci velmi zdůraznit! (Jak víte, v naší diecézi se s tím „haj**em setkali: Otec biskup, P. Augustin a P. Ludolf - oba OPraem, P. Marek z Ostrova, P. Petr z Chebu). Jako kněz jsem vždy byl v nemocnici nebo u lůžka nemocného na té straně dávající! Boží posilu, ochranu, povzbuzení a požehnání! Při Covidu-19 jsem se ale ocitl na straně druhé! Krásné, milé bylo zacházení ze strany lékařů i sester. V Sokolově jsem to nevnímal. Zato v Písku! Stačí, když vám řeknu jediné,: když jsem odcházel domů, všem – od lékaře až po všechny sestry – jsem směl předat požehnání z vozíku! Nechyběl humor a naděje i vůči těm, kteří se mnou postupně leželi na pokoji. Kéž Bůh odmění posilou, troškou radosti všechny zdravotníky, kteří se věnují svým pacientům. Díků nikdy není dost! My kněží spolu s božím lidem při mši sv. přinášíme nekrvavou oběť našeho Pána a tím vracet „investici“ do nás vloženou. Je tedy vyznamenáním přinášet tuto oběť za bolesti, kterou Covid-19 a jiné choroby nemilosrdně nastavují. I oběti ze ztráty milovaného člověka. Kéž Bůh žehná všem, kteří se podílí na záchraně těl i duší.
