Jeden z nejkrásnějších dnů mého života
Pátek, 14. července léta Páně 2023. Klášterní kostel Narození Panny Marie v Teplé! Po mši svaté, kterou celebroval pan opat Filip Lobkowitz spolu se svými řádovými kněžími, tak i řádovými bratry, s P. Jiřím Majkovem z Plané u Mar.Lázní (kde jsem na gymplu studoval), P. Liborem Bučkem z Chebu, (kde jsem měl po kn.svěcení a doby kaplanské na Sv.Hoře měl po německém panu faráři Engelmannovi nastoupit jako administrátor) a dalšími, s ministranty, paní profesorkou Chaloupkovou, která seděla za varhanami, s mými přáteli Alicí, co se o mne stará, s Jarmilkou, yorkshirkem Joyem z kraslicka; s Janem Vrzalem seniorem a juniorem, s Evou Huňáčkovou (varhanicí v tomto kraji), s Mons. Josefem Žákem a mnohými dalšími. Od pana opata jsem po přijímací modlitbě u hrobu světce dostal jméno Vít. Bylo to pro mne překvapení, protože jsem si osobně přál Augustin. Ale „došlo“ mi, že mým původním farním kostelem, kam kaple sv. Josefa v Drmoulu patřila, byl chrám sv. Víta v Trtěnicích. Pro mne osobně tento den byl více než symbolický. Tolik společného s patronem plzeňské diecéze snad může mít i každý z nás! Je nejen přímluvcem, ale i vzorem pro život v tomto čase. On se narodil zdánlivě mrtvý a po zasvěcení Panně Marii opět ožil. Já, dlouho očekávané dítě maminky po jejím 35 roce, vážil pouhých 1,52kg! „Dopékaný v troubě“! I závěr Hroznatova života spojený s obětí darování svého majetku po smrti ženy i dědice, mi připomněl i mé darování všeho, co mi ještě zbylo z aktivní kněžské služby: opuštění postavení děkana kraslické farnosti (titul jsem nikdy nepoužíval), opuštění úřadu vikáře sokolovského a též i chebského, opuštění aktivní kněžské služby ve „své farnosti“, ve které se 30 let člověk CELE VYDAL! Je vůbec možné zcela ZMIZET z paměti farníků, lidu společného putování po tomto kousku země? Nevím, v jakém byl světec Hroznata rozpoložení, když už neměl CO obětovat, KROMĚ vlastního života…. Jistě se ptal, CO JEŠTĚ BŮH OD NĚHO ŽÁDAL! I v mém životě platilo toto: Kdo se ptá, od Boha odpověď dostane! Nevím, co bych nyní mohl ještě dát. Obětovat radost z HUMORU, schopnost improvizace v jakékoliv životní i hudební situaci? Nebo dar navázání dialogu s mládeží, německými občany, lidmi na ulici? Po pravdě fakt nevím! Ale ONO se NĚCO najde, žádný strach. Mons. Josef Žák jednou řekl: Kdo se bojí a má strach, má slabou víru! Na tom něco je.
Dary pro partnerskou farnost Neutraubling
Prvním se stal „misijní kříž“ z dubového dřeva. Je umístěn po pravé straně v boční lodi v kostele sv. Michaela. Daroval jsem ho s dovětkem: Tento kříž je vám darován z misijního českého území. Když jste byli ze Sudet vysídleni, tak jste si s tím málem, co pobraly vaše ruce, vzali sebou i víru! A ta nám tolik chybí! Mylně jsem se domníval, že Slováci či Moravané, Poláci, Maďaři, Slováci z Rumunska, nahradí ty, co zde žili a museli odejít. Ti se nastěhovali do opuštěných domů. Po několika letech kupodivu opustili tito noví obyvatelé zase víru v Boha a nahradili ji vírou v Rudou hvězdu. Ta ale nikdy nedokázala, co dokázala a dala Hvězda Betlémská. Druhým darem byla socha Blahoslaveného Hroznaty, patrona plzeňské diecéze. Nesli jsme ji jako překvapení spolu s Milošem Bechyně při obětním průvodu při mši v Neutraublingu. Byla přijata, ale strčili ji v sakristii do regálu! Proto „musel“ přijet Otec biskup Radkovský, který ji posvětil v kapli nově vymalované a světci zasvěcené. Původní „začouzená“ kaple, díky zapáleným obětním svíčkám za zemřelé, dostala zcela novou podobu i význam: Na přímluvu tohoto světce dej všem zemřelým radost a světlo z patření na boží slávu. Amen. Třetím zapůjčeným darem se staly postavy osob a zvířat bublavského Betléma. Vždy po 10-ti letech se bezplatně zápůjčka prodlužuje. Na tom by nemělo být nic divného. A přesto! Bublavským bezvěrcům „vadí“, že je tento Betlém i se stájí je v Německu! Celý rok se v kostele neobjeví, ale zato pilně reptají. Věřící v dřívějších dobách měli ve znaku KOHOUTA; nevěřící zas ŽELVU. Ti první jsou známí tím, že se vždy probouzí nejen ze spánku ráno, ale „dochází“ jim např. to, že je projevem lásky i zapůjčení Betléma, který sice patří kostelu, ale pro nevěřící je nepotřebný. Pro ty, co se chovají jako želvy, tzn. mají svůj krunýř, svůj dům, ze kterého „nevylezou“, jsou zalezlí ve svém majetku a jen POMALU chápou, že dávat je více, než dostávat! Nezbývá nám, než se za tyto modlit!
Přinesl Covid-19 NĚCO pozitivního?
V mém případě vpravdě neočekávaně! V Písecké nemocnici jsem poznal Karla, který již podruhé ležel s Covidem se mnou na JIP. Byl v depresi, smutný. Jeho manželka velela tamní hygieně. Po propuštění z nemocnice za mnou oba přijeli do Rotavy, kde mi paní doktorka řekla: Pater, vy jste mého muže dal do pozitivního stavu, je z něho úplně jiný člověk, optimista! Moc děkuji! Já jsem nic jiného nedělal, než, že jsem se za své spolu-nemocné modlil a šířil kolem sebe humor. Výsledek? Nejen Karel, ale i Věra se přidala po přípravě do pozitivního stavu. 10.06.23 přijala křest na Sněžné v poutním kostele sv. Jakuba St. Též Jméno po mamince Marie. Den nato byla v Blatné v kostele Nanebevzaté PM biřmována a přijala jméno Veronika (která Pánu Ježíši dala roušku a Věra bděla nad rouškami pro ústa při Covidu). Neexistují náhody. Tito dva se civilně brali na zámku v Blatné! Během krátké doby jsem Karlovi zajistil i křestní list, neboť ho neměl; byl pokřtěn v kostele Nanebevzetí PM v Mostě. Tento gotický kostel byl přemístěn kvůli uhlí, které se pod ním nalézalo, na jiné místo. To byl za totality pozitivní skutek, stejně jako křest i biřmování Věry. Ještě maličkost: na biřmování maminky Věry přijela jedna dcera z Prahy a druhá ze Singapuru! Po přijetí této svátosti mi čerstvá biřmovankyně řekla: Petře, proč mi tentýž olej Chrisma na Sněžné na čele hřál a zde v Blatné chladil? Co jsem měl odpovědět? Řekl jsem: Až ti Věro, bude zima, Duch sv. tě zahřeje; až ti bude horko, tak tě Duch sv. zahřeje! A nás bylo všem u srdce dobře z darů, které byly rozdány: po Covidu uzdravení a po životě bez Boha požehnání; vrátili jsme se do rodiny božích dětí posilněni svátostmi! Díky Bohu za toto všechno. Za co vše tedy nemohl Covid-19?!?
ROZDÍL
Jaký je rozdíl mezi mladým a starým knězem? Mladý kněz NEVÍ jak kázání začít, starý jak ho skončit.
Zastoupení
Farář jel nakoupit do města. Kostelníkovi řekl: Vrátím se 6:30; vy vemte od 6:00 křížovou cestu. Jenže to nestihl a když se vrací v 7:00, slyší kostelníkův hlas: 74.zastavení; Šimon Cyrenský si bere Veroniku….
