Jak je to s novým nástupcem ve farnosti?
Jenom Bůh ví, jaké bylo pozadí mého nástupu do Kraslic na faru. Nemyslím tím p**el svého života v tomto někdy zapomenutém kraji! Nikdo kromě mého Pána, neví, jaký byl skutečný stav – při svém nástupu dne 06. 09. 1992; a pak ti z vás, kteří si otevřou G1! Není proto nutné vše znovu zde opakovat. Ale snad LZE porovnat dvě různá předání bytu pro bydlení kněze, který má naplno vést boží lid k jedinému Pánu a Bohu! Vždy bývají ROZDÍLY! Za dob Pětiletek, kdy jen jedno bylo na VĚČNÉ časy! A to bylo samozřejmě tehdy se Sovětským Svazem! Mne čekal na kraslické faře sklep zahlcený břízkami po Božím Těle v Kraslicích za X-let; dále 2 místnosti plné uhlí a briget (to si odvezli věřící z Jindřichovic, kteří mi pomáhali s těmi z Kraslic sklep zpřístupnit), nahodit stěny asanační omítkou z Německa; pak i plno nevypitých lahví s vínem a kořalkou, kterou pan děkan sám vyráběl a bohužel s nikým nevypil, i když to jako dárky dostal – to by se za mne stát nemohlo! PROČ? Na faře v Praskolesích, mém bývalém působišti, byla zahrada se 30-ti švestkovými stromy! Měl jsem tam i „palírnu“ na 45% slivovici! Žádný, byť i kovaný komunista, se nezdráhal pro kostely v tomto mém obvodu COKOLIV opravit. Spiritus=duch byl tedy funkční! Slivovice=spiritus a Duch Svatý coby Spiritus agens (Duch akční) zapůsobil v této farnosti SVÝM způsobem – KE SLÁVĚ BOŽÍ! Má zkušenost: za totality jsem poznal mezi komunisty slušné lidi, ale i „podrazáky“. A dnes, v době svobody, se opět lidé poznávají podle charakteru! Také dnes existuje okamžik překvapení v dobrém slova smyslu, jako i okamžik zklamání! Obojí ať nám poslouží k obohacení. A nebojme se takové poznání předávat i jiným. Když vás např. „napálí“ podvodná firma, tak jí též „udělejme“ REKLAMU! A tím ochráníme jiné před zklamáním; v opačném případě se stáváme „spoluvinnými“.
Biskup Tomáš jmenoval pro ŘKF Kraslice (navíc k ŘKF Chodov) mladého kněze původem ze Slovenska jménem Bystríka (tedy člověka bystrého);
HUMOR
nesmí chybět ani ve vážných situacích. Takovou může být i zpověď kněze. I on MUSÍ K JINÉMU KNĚZI, protože si sám sobě dát rozhřešení nemůže! Jako lékař přece nemůže provést vážnou operaci s anestezií sám na sobě apod. Tak jeden duchovní se po vyznání hříchů od zpovědníka dozvěděl toto: Bratře, musíš něco udělat se svým EGEM! Nejlépe by bylo ho prostě pohřbít. Vykopej na farní zahradě hrob, ulož tam své „přebujelé“ ego a vrať se na faru. A tak se i stalo. Jenže za tři dny se vrátila paní hospodyně, zjistila stav věcí a představte si, že došlo ke vzkříšení toho pohřbeného ega pana faráře! Jen se vrátila, tak opět nadával, rozčiloval se atd. Inu, není fakt lehké se vyvarovat svých vžitých nešvarů. Asi nejen u kněží…
Mnozí v katolické církvi založili různá společenství, kongregace dokonce i řády. S touto myšlenkou jsem se i já po určitý čas zabýval. Problém byl, jak by měl vypadat a jaký by měl mít smysl a poslání. Existuje řád „těšitelů“. Pro mne by se proto nabízelo řešení: založit řád „děsitelů“. V současném světě by to bylo ale kontraproduktivní, protože nás na každém kroku a zprávách v TV, rádiu děsí TOLIK věcí… Tak tuto myšlenku s klidem opouštím.
Hexen Schuss - ústřel
Přeložit vtip do jiné řeči není vůbec lehké. Zde z němčiny do češtiny. K lékaři přišla žena s ústřelem (Hexen Schuss-em). Doktor jí říká: Tak si prosím lehněte zde na postel. Zatlačil opatrně na místě v kříži a řekl: Der Schuss ist draußen, Hex ist geblieben! Výstřel zazněl, čarodějnice zůstala! HA, HA, HA!
Zkušenost nad zlato!
Pro svou vizitku po jmenování Monsignorem – kaplanem JEHO SVATOSTI – jsem si zvolil tajenku 3x HA, HA, HA. 1: Hlas můj - jako má odpověď vůči Bohu ANO! 2: Hudba a Aleluja! 3: Humor a Anekdota. Existují tajenky, možná i kódy či hesla. Já, malý člověk, vychovaný sedmi kněžími (P. František Kolanda; P. Václav Škach - pozdější Mons. kancléř BP; P. Vladimír Tomaides; P. Václav Norbert Průša; kanovník P. Miroslav Vlček; pan tehdy převor Heřman Josef Tyl OPraem; P. Metod Cetl OPraem). Vždy jsem se vždy snažil porozumět, spojovat, překládat slůvka i celé projekty nejen mezi dvěma světy. Tohle mne tito kněží 100% naučili. V době, kdy nebyla žádná naděje, že by komunistický, protikřesťanský postoj mohl prohrát! Tzn. má odpověď, PROČ jsem se v době totality – bez v tehdejší době perspektivy změny bezvěrecké ideologie komunistické společnosti – toužil stát se katolickým knězem? Chtěl jsem pomoci lidem na cestě k pravdě, v pokoře k vyšším cílům a v neposlední řadě ke spravedlnosti! Vím dnes jedno: sám, bez pomocí Boží, bych ihned na začátku musel vše vzdát a rezignovat! Díky Bohu: to se nestalo! Co bylo důvodem, že se tomu tak nestalo? Věřit v přítomnost Boží a jeho starost o nás! Doufat v pomoc Panny Marie, sv. Petra a Pavla, Bl. Hroznaty, i všech našich svatých a světic! Milovat i naše nepřátele: v čase mého dětství: komunisty; v čase mého dospívání: kariéristy; v době kaplanském: kolaboranty a ateisty; v době mé aktivní kněžské služby: chameleony s vlažnými pokřtěnými; v době mé poslední neaktivní situace coby kněze: neupřímnými a zákeřnými tzv. věřícími zbožnými lidmi! Přiznám se: ne vždy jsem to dokázal! Ne vždy jsem to chtěl i pochopit jako výzvu Boží! Vždy jsem ale v pozadí doufal v zázrak; že to dobře dopadne, a Pán pozná pravdu!
Tohle v mém vzpomínání nezaniklo
Jak jsem prožíval kněžské zástupy ve farnostech, KAM jsem byl pozván? Tak na Domažlicku 16.07.2023 v Maxově; zde stál zástup věřícího božího lidu. Před podáváním sv. přijímání jsem se zeptal na křestní jméno, abych mohl říci, jak to dělávám: Marie, Tělo Kristovo. ZDE jsem skoro VŽDY slyšel: Anna či Marie! FAKT. To jsem nezažil!. „To víte, jste na Domažlicku“ zněla odpověď na mé podivení! Inu, mám obavu, aby se někdo s jiným křestním jménem vůbec do ráje dostal … Ve Kdyni byla má další mše sv. a zas plno! A tolik dětí, co v obětním průvodu nesly spolu s hostiemi a vínem i papírová červená srdce. Pak odpoledne ještě německá mše sv. v Loretě v Boru. Krásné setkání se vzpomínkou na vynikajícího kněze, který zde působil a mnohé opravil: na Mons. Vladimíra Borna. I Vláďa pocházel ze smíšené rodiny, proto i on měl k německým rodákům tak blízko! Jedno měly všechny 3 mše společné, jak zněla reakce: To byly živé, nezapomenutelné mše! Díky, pater!
