Několik slov úplně na závěr:
V posledních týdnech jsem potkával i mladé lidi, kteří se navzájem titulovali: Ty vole! Říkávám jim: To patříte do Betléma. A máte pak ještě jednu možnost říkat: Ty osle! Neboť ten je v Betlémě také. A nehodilo by se snad položit otázku: Nebyla by tohle cesta k Tomu, který se nám všem v Betlémě narodil? (Bet=dům a Lechem=chléb). Cestu si Ježíš k nám našel v CHLEBĚ; chléb je dobrý, dá se jíst ke všemu! Stejně jako Ježíš je dobrý a dá se s ním žít v jakékoliv situaci; i po titulování VOLE či OSLE: upřímnou lítostí a používáním např. „Ty bláho; Ty brďo“.
Příhoda po křtinách
V jedné německé farnosti pozvali pana faráře na pohoštění, když jim slavnostně pokřtil děcko. Přišel aperitiv, pak malý předkrm, pak polévka, pak 1.chod, poté 2.chod. Vše mělo zakončit „moučník s kávou“. Jelikož pan farář seděl dál, zeptali se ho: „Přál byste si ještě něco?“ – „Ano, sýr.“ – „A proč sýr?“ – „Sýr uzavírá žaludek!“. Žádané dostal. Za tři roky se v této rodině opět slavily křtiny dalšího potomka. Opět pozvali pana faráře a hned mu naservírovali sýr! Tak tohle jsem rád předával pro zasmání až do té doby, než jsem to říkal v Německu. Tam se mne jeden páter ptal: „A vy jste kněz?“ Já nato: „Ano“. „Ale to byste u nás farářem být nemohl!“ Ptám se: „Proč?“ S hanbou jsem zaslechl: „To se musíte přizpůsobit situaci. Když vám hned naservírují sýr, tak musíte říci: Sýr! Ten otvírá žaludek! A celé divadlo se může opakovat jako po prvních křtinách. Haha.
Při jedné návštěvě
u mého bratra, položila mi švagrová Maruška otázku: Tři řádoví kněží se modlí společně breviář; Premonstrát, františkán a jezuita. Náhle zhasne světlo. Sedí ve tmě. Co udělají? Premonstrát, vzdělaný, se modlí zpaměti dál. Františkán „přejde na růženec“. A jezuita se zvedne a zapne pojistky.“ Jistě vtipné! Ale dá se v tomhle najít poučení i pro mne? Je dobré znát některé části Písma nazpaměť a je používati i jako modlitbu. Je užitečné střídat různé druhy modliteb, třeba použít modlitbu TICHA, kdy Bohu vůbec nic neříkám, kdy vnímám jeho blízkost a je mi dobře. Je nutné během modlitby hlídat sporák, kde se něco vaří a peče, atd. Řeknete: je to vůbec dovoleno? Příklad ze semináře v Litoměřicích. Někteří majstři=bohoslovci se modlili a při tom kouřili. To jim Otec spirituál vyčítal, že se to nehodí. Jeden ze studentů se proto zeptal: „A směl bych ve svém volném čase kouřit a při tom se i modlit?? Vidíte; zde jde o úhel pohledu na situaci. Jaký asi úhel zvolí pro naše jednání Pán?
Tak tenhle vtip je pro chytřejší!
V jedné vsi se vracel páter celý naštvaný na faru, kde na něj čekali 3 karbaníci a to pan doktor, ředitel školy a kůru a kostelník. Hráli totiž TAROKY, tj. farářská karetní verze. „Co se děje?“ „To je k nevíře! Ve farnosti se KRADE!“. Ani jeden tomu nechtěl věřit, souhlasili s tím, že se to musí vyšetřit; jednalo se totiž o KOLO velebného pána! „V neděli z kazatelny budu hřímat o tomto nešvaru! Vy, pane kostelníku budete dávat pozor, KDO se začervená, tak ten to bude!“ Oslovený kostelník, který věděl o mnohém, co se ve farnosti děje, namítl: „Já bych volil jinou taktiku. Vy už jste hřímal cestou na faru. Chce to nějaký SERIÁL, nejlépe kázat na Desatero; a při 7.přikázání: NEPOKRADEŠ, se ukáže!“ Dojednáno! Vše probíhalo, jak má být. Šestou neděli bylo kázání nezvykle krátké. Kostelník si pomyslel: JÓ, o sexu se blbě káže. Ale příští neděli to vyvrcholí! Jaké bylo ale překvapení, když páter mluvil o evangeliu z patřičné neděle a o „Nepokradeš“ ani slovo! Navíc: kostelník připravený s dalekohledem pod kazatelnou tam neměl šanci zaznamenat červenajícího se zloděje! Po mši se ptá pátera: „Otče, vy jste zapomněl?“ – „Ale ne; já si minulou neděli vzpomněl, KDE jsem to kolo nechal“. Haha. Asi by pro toho pátera bylo lepší, kdyby se začal léčit na „Alzheimera“. Jakási „polehčující okolnost“.
Zase o třech duchovních
Sešli se tři: rabín, pastor a farář. „Co děláte s kostelními sbírkami? Katolický kněz přiznává, že polovinu dá Hospodinu, polovinu si nechá. Evangelický pastor přiznává, že 1/3 dává Hospodinu, 1/3 manželce, 1/3 sobě. Rabín se zdráhal „přiznat barvu“. Konečně řekl: „Já celou sbírku hodím do stanové celty. Vyhodím ji do vzduchu, a co spadne dolů, je moje!“ Vtip je vtip. Pointa: izraelský národ putoval pouští 40 let a tak žili i předtím: ve stanech, jako putující národ. I při modlitbě v synagogách se pohybují ze strany na stranu a ve stoje chválí Hospodina. Proto rabín peníze hodil do celty. Nutno dodat: rubáš nemá kapsy; NIC si na věčnost nevezmeš kromě těch skutků, které jsi vykonal z lásky. Ne z lásky k penězům. Ty jsou jen prostředkem ke konání dobra. Jinak bychom se neklaněli Hospodinu, ale mocnému bohu MAMONU! Bůh chraň!
Birety a bidet. Že existoval i v mém životě BUMERANG, o tom už byla řeč. Že by mohl týkat i pokrývky hlavy duchovních? Do svatby Miloše v kraslickém kostele jsem černý biret na hlavě nenosil. K této události pro zvýšení důstojnosti obřadu a zároveň vyhovění přání ženicha, jsem biret vyhrabal ve skříni a nasadil, avšak v okamžiku, kdy jsem novomanžele Moniku a Miloše (MM) vyprovázel z kostela a byli po kůrem, hodil jsem vší silou černý biret za poslední lavice. Čerstvý novomanžel nechal svou Moniku na chvíli stát a doběhl si pro něj – na památku.
Když mne po letech spatřil s fialovým biretem, co by čerstvým monsignorem, škodolibě pronesl: „Jé jé; černý biret nevyhovoval, zato fialový ano?“ Tehdy jsem se, přiznávám bez mučení, zastyděl. Měl pravdu! Ovšem slova podobně zní! To jsem pochopil, když jsem v kostelích vysvětloval, že tenhle „klobouk“ se jmenuje BIRET. Jedna dobrá duše mne chtěla potěšit a řekla: Páter, ten bidet vám ale sluší! V ten den bylo příšerné vedro, a já Pedro, Petr, odpověděl: Kdybych měl dneska na hlavě bidet, to bych bral; ten má hadičku a spršku, hned by mi bylo líp.
Kaplan Jeho Svatosti - papeže
Nevím, čím jsem si tento titul vlastně zasloužil. Možná tím, že i papež František rozumí humoru a zůstal klukem, jak se sám přiznal: Sv. Petr nebývá stále u brány nebes; musí si i odskočit. A to je šance pro Pannu Marii, která je také klíčnice nebe; má tedy klíče od brány. Když je Petr fuč, tak pootevře bránu a když vidí před ní stát svého ctitele, prý řekne: Pojď honem dovnitř! Vyplatí se PM ctít a milovat; co kdyby…..
