Mons. Peter Fořt

 Lev... Jméno, které pochází z latinského leo, znamenající „lev“, a které v prvních stoletích církve znělo jako symbol síly, odvahy a duchovní autority v Katolické církvi. Třináct papežů neslo toto jméno až do zvolení kardinála Roberta Francise Prévosta dne 8. května 2025.

        Zde je linie předchůdců, do níž se nový římský pontifik právě zařadil.

Lev I., zvaný „Veliký“, je bezesporu jedním z nejvýznamnějších papežů v dějinách. Zvolen r. 440, ztělesňuje sílu papežského úřadu v době, kdy Západo-římská říše kolísala pod náporem barbarských nájezdů. Proslul odvážným setkáním s Attilou, vůdcem Hunů, v r. 452 poblíž Mantovy. Svou přítomností a výmluvností údajně přesvědčil „bič Boží“, aby ušetřil Řím. Jeho největší přínos však spočívá v oblasti teologie. Jeho Tomus ad Flavianum, list adresovaný konstantinopolskému patriarchovi, sehrál rozhodující roli při vymezení christo-logické nauky na chalcedonském koncilu (451). Tím, že potvrdil dvojí přirozenost Krista – božskou i lidskou – v jedné osobě, položil základy ortodoxie, která církev vedla po staletí. Byl kanonizován a je jedním ze tří papežů, kteří nesou titul Učitel církve, spolu s Řehořem Velikým a Mikulášem I.

Lev II., ač vládl jen krátce (682–683), vynikl svou svatostí a úlohou při potvrzení dekretů šestého všeobecného koncilu, který odsoudil monotheletismus – herezi popírající plné lidství Krista. Také on byl svatořečen a zůstává vzorem zbožnosti a věrnosti nauce.

Lev III. vešel do dějin 8. století událostí zásadního významu: korunoval Karla Velikého na císaře Západu na Boží hod vánoční r. 800. Tento akt, vykonaný v ba-zilice sv. Petra, zpečetil spojenectví mezi papežstvím a Karolinskou říší a zahájil novou éru křesťanské Evropy. Navzdory napětím, která jej přiměla hledat u Karla Velikého ochranu, Lev III. upevnil papežskou autoritu v měnícím se světě.

Za pontifikátu Lva IV. (847–855) hrozilo Římu nebezpečí ze strany Saracénů. R.846 muslimské loďstvo vydrancovalo baziliky sv. Petra a sv. Pavla za hradbami. Lev IV. opevnil tzv. Lví město, čtvrť kolem sv. Petra, hradbami, které jsou dodnes patrné. Organizoval křesťanskou koalici, jež zvítězila v námořní bitvě u Ostie r. 849. Jeho obranné dílo chránilo nejen Řím, ale i ideu sjednoceného křesťanstva tváří v tvář vnějším hrozbám.

10. a 11. století – „železné století“ papežství – přineslo několik papežů jménem Lev, jejichž pontifikáty byly krátké a často zastíněné mocenskými boji. Lev V. (903) byl sesazen po pouhém měsíci, uvězněn svým nástupcem Kryštofem, vzdoropapežem. Lev VI. (928) a Lev VII. (936–939) působili ve stínu římských šlechtických rodin, zejména Teofylaktovců , kteří ovlivňovali volby papežů podle svých zájmů.

Lev VIII. (963–965) je postavou kontroverzní. Zvolen pod vlivem císaře Oty I., byl sesazen, znovu dosazen ve víru napětí mezi Římem a císařstvím. Tito papežové, ač méně výrazní, odrážejí obtížné zápasy církve v době boje o investituru.

Za Lva IX. papežství opět získalo duchovní lesk v 11. století. Tento papež, rodák z Eguisheimu v Alsasku a šlechtic lotrinského původu, byl klíčovou postavou gregoriánské reformy, která měla očistit církev od simonie a nikolaismu (ženatých kněží). Cestoval Evropou a svolával synody v Remeši, Mohuči a Pavii, aby prosadil církevní kázeň. Byl svatořečen r. 1087. Jeho pontifikát byl poznamenán i rozkolem r. 1054 mezi Východní a Západní církví. Ačkoli Lev IX. zemřel dříve, než se rozkol definitivně upevnil, vzájemná exkomunikace mezi Římem a Konstantinopolí za jeho vlády položila základy trvalého rozdělení.

Lev X., vlastním jménem Giovanni de' Medici, byl synem Lorenza Nádherného a vyrůstal v kulturním prostředí Florencie, než usedl na Petrův stolec r. 1513. Jeho pontifikát byl dobou uměleckého rozkvětu: podporoval génie jako Raffaela a Michelangela, zkrášloval Řím a baziliku sv. Petra. Je však rovněž spojen s jedním z nejzásadnějších zlomů v dějinách křesťanstva: protestantskou reformací. Byl to právě on, kdo odsoudil Lutherových 95 tezí.

Lev XI., další Medicejský papež, vládl jen 27 dní v r.1605 – jeden z nejkratších pontifikátů v dějinách. Přestože jeho pontifikát byl velmi krátký, jeho zvolení bylo vnímáno jako naděje na reformu církve čelící výzvám protireformace. Jeho předčasná smrt mu však znemožnila cokoli zásadního uskutečnit, přesto jeho jméno připomíná medicejský vliv.

Lev XII., papež v letech 1823–1829, vládl Evropě otřesené revolucemi a sekularizací. Usiloval o obnovení autority církve ve státech papežských a zároveň bojoval proti liberálním idejím.

Lev XIII. zůstává jedním z nejvlivnějších papežů 19. století. Zvolen r. 1878, vládl až do r. 1903 a stal se prvním papežem, který přesáhl věk 90 let. Byl intelektuálem, diplomatem, známým především svou encyklikou Rerum novarum (1891), která položila základy sociální nauky církve. Posílil také vatikánskou diplomacii, obnovil vztahy s národy jako Francie a Německo. Díky své učenosti podporoval obnovu tomistických studií. Ve své encyklice Libertas také rozhodně odsoudil liberalismus.

Pozoruhodná mozaika papežů jménem Lev se nyní rozšiřuje o další článek: zvolením kardinála Roberta Francise Prévosta 8. května 2025. Modleme se, aby ten, kdo si zvolil jméno Lev XIV., spojil teologickou odvahu Lva I. s péčí o sociální nauku a tomismus Lva XIII. – neboť právě tito dva papežové svým způsobem ztělesnili sílu, kterou symbolizuje jejich jméno. Pozn: Monotheismus: Bludař Arius, patriarcha v Alexandrii: Ježíš byl pouze Boží Syn, nikoliv také člověk! Investitura: Kdo uváděl do úřadu i v církvi (panovník či papež, biskup). Gregoriánské reformy: zavedení paragrafů v církevním právu; Simonie: úřad koupený za peníze. Sekularizace: snaha o zesvětštění a od náboženštění států, potlačení vlivu církve. Tomistické studie: filosofie a teologie sv. Tomáše Aquinského, největšího ducha středověku! Sociální nauka: hospodářství (zisk) má sloužit jednotlivci i společnosti.   

  P.S. Narozen jsem ve znamení LVA; je tedy nabíledni, že Lvu XIV. držím palce! Na rukou i na nohou! To mi věřte! Váš mpf