L-2: Co jsem zažil v době COVIDU, během NEMOCI. Fakt, byla to síla! Vše přišlo JAKO BLESK! JE TO MÉ OSOBNÍ svědectví a vyznání: NIC NEMĚNÍM: Vše tohle začalo v sokolovské nemocnici, kam mne v „posledním tažení“ nechala převézt v rychlé sanitce Alice, (co se o mne starala), jako pacienta, který byl zasažen COVIDEM-19. Zde jsem byl 13 dní v kómatu. NIC a NIKOHO jsem neviděl, jen slyšel hlas: „Chceš už jít? 3x za sebou! Tehdy jsem řekl: „Mám zde ještě nějaké RESTY (nedodělky)“. Nato jsem prožil něco DĚSNÉHO; asi to byl náznak OČISTCE. Hrůza, nedalo se to skoro vydržet! Později jsem si spočítal, že to trvalo 13 dní! NIKDO mi nebude vykládat, že smrtí vše končí. Ani náhodou! Jde to dále! U mne se ale přece jen jednalo o jakousi OTÁZKU, kterou mohl položit jen Bůh! Kdyby se mne nějaký hlas tehdy zeptal v němčině: „Willst du schon gehen?“ „Chceš už jít?“ To bych byl řekl: JA! Ano! Šel bych za svou milovanou babičkou! NELŽU! Otázka zazněla v češtině; tak jsem odpověděl česky! A v okamžiku začaly ta muka! V té době se k mému lůžku v sokolovské nemocnici přiblížil člověk; poznal jsem P. Bauchnera, faráře sokolovského. Měl jakousi zelenou „korunu“ kolem hlavy; byl to vrch štítu z plexiskla, který měl na hlavě - ochranu před nakažením. Dobrá: udělil mi Pomazání nemocných – což mi pomohlo! Poznal jsem ho. Ptal jsem se ho po čase: „Petře, díky za pomazání; ale kde jsi mne pomazal?“ – „No, na rukou nahoře!“ „Ale kněze máš pomazat v dlani, ne nahoře!“. Jak vidno; bylo to i úspěšné i takto! NYNÍ K ZÁVĚRU: Když jsem toužil po konci děsného utrpení, ozval se opět 3x hlas! Opět jsem nikoho a nic neviděl. OTÁZKA zněla v češtině: Tak co? Tak co? Tak co? Nevěděl jsem, s kým mluvím. Proto jsem řekl: (zajímavé – vzpomněl jsem si na 6. kapitolu u proroka Izaiáše: KOHO POŠLU? Ptal se Hospodin proroka, když měl někoho poslat, aby splnil jeho vůli a poslání… On tehdy řekl: POŠLI MNE!). TAK jsem řekl i já: POŠLI MNE!!!! A vtom jsem byl zpět! Při plném vědomí, s touhou žít kněžským, služebným životem. Bůh ať je mým svědkem!!! Nikdy bych nebyl věřil, že bych směl NĚCO TAKOVÉHO ZAŽÍT! Jsem člověk nenápadný; srandista; ale tady není místo pro humor, legraci…. Tady jde u BOHA O VŠECHNO! Tak ať to i zůstane. AMEN!
VIR – muž. Jistě jsme zaznamenali kromě výrazu VIR také výraz CORONAVIR. Česky by se toto slovo dalo volně přeložit jako Korunovaný muž. Vir je výraz v latině pro muže; virágo pro ženu; corona je výraz pro korunu krále či královny. Až nyní mi došlo, že Páter Bauchner měl na hlavě vlastně korunu (viz nahoře). Jaké štěstí, že za službu pomazání nemocných nežádal ani korunu! POZOR: i slovo viagra má svůj původ v latině! Via pro cestu, gra možná od gradus – postavení. Zpět k výrazu „korunovaný muž“ – jako by za veškerou světovou nákazou byl nějaký muž…
JAK jsem k tomu přišel? Po pravdě nevím, jak! Tak jako mnozí postižení touto nemocí. Když jsem se konečně mohl vrátit domů, doslechl jsem se, že několik sousedů na Covid-19 zemřelo. Po pravdě nechápu, jak někteří lidé popírali a ještě stále popírají nebezpečnost tohoto viru a tím i možnost prevence, čili očkování! Kdybych byl škodolibým člověkem, PAK bych takovým mudrcům přál prožít vše, co jsem musel prožít sám. Ale toto mým úmyslem NENÍ! Když mne to skolilo, tak jsem chtěl s tímto nepřítelem bojovat. Bojujte s „holýma rukama“ s neviditelným škůdcem! Dělal jsem hrdinu tak dlouho, až jsem byl vděčný za odvoz sanitkou do sokolovské nemocnice. Zde se mi dostalo první záchrany. Po zdravotní i duchovní stránce… Podivné, jako pacient jsem v nemocnicích nebyl tak často, jako kněz ano. Víte, na co jsem si na lůžku vzpomněl? Na slova mého tatínka Václava. Ten nikdy neležel v nemocnici. „Až se tam jednou objevím, pak mne vynesou „nohama napřed“. Přesně toto se u něho též stalo! Mne Bůh vzal na milost…
Jak jsem se dostal do písecké nemocnice? Když jiní rozhodují o vás, pak je to někdy riskantní. Děkuji touto cestou jisté paní lékařce, jejíž jméno jsem se dozvěděl poněkud zkomolené, takže jsem jí dodnes nemohl poděkovat. V sanitce, kterou mne jako „ležáka“ vezli, jsem popisoval místa, kudy jsme projížděli. „Pane faráři, jak je to jen možné, vždyť ležíte a víte přesně, KUDY jedeme! Vždyť vidíte jen vrcholky stromů a domů!“ Prozradil jsem jim toto: „Každým rokem jezdím touto cestou na dovolenou do Slavonic, rodiště paní Alice, co se o mne stará, přes České Budějovice. Přes Plzeň, Blatnou – rodiště tatínka a Písek. Co se mi tehdy během cesty „honilo hlavou“? Sokolov: vrátím se sem živ a zdráv? Jaký je stav dnes? Smím sloužit coby kněz u důchodců ve 2 domovech… Plzeň: budu zase na biskupství jednat jako farář, vikář? Jaký je stav dnes? Nejsem ani vikář, ani farář…. Blatná: budu se smět setkat se svými příbuznými? Jaký je stav dnes? Kupodivu zasvitla naděje; byl jsem již 3x pozván do chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Písek: Jaký je stav dnes? Směl jsem u maminky paní primářky 2x sloužit mši svatou a vzpomínat na jejího bratrance kněze, mého nejmilejšího Velebného pána!
Resumé: Byla mi shůry dána přeci jen nějaká šance sloužit jako kněz. Připravil jsem někoho, který se stal nejen pro mne přítelem nejen na křest i na biřmování. Začal jsem posílat přátelům Soukromý Fořtův List (SFL), nyní i doménu, kam mi pomohl AT odborník Michal „zavěsit“ všechna má poučení od křtu, biřmování, svatby atd. Co ještě chybí? Že bych doplnil výběr o „poučení k pohřbu“? To je samozřejmě nadsázka! Přiznám se: Jak jsem došel na myšlenku domény (https://mons.pf.estranky.cz? Mons. Josef Ž. mi řekl,, abych knižně vydal soubor. Něco z mého života. Ale knih je tolik. Kdysi, jako praskoleský farář, jsem byl u P. Baštáře v Kladně - Rozdělově. Viděl jsem jeho nabitou knihovnu se svitky Písma v hebrejštině. „Á, byl jednou jeden mnich, ten měl mnoho knih.“ On řekl: A věděl, co je v nich! Vyrazil mi dech. Závěr původní věty zní: „A nevěděl, co je v nich!“ Fakt, nelžu!
Malý vtip: „Jede tenhle vlak na Písek – s malým p?“ – ptá se cestující průvodčího. „NE, na páru“ zněla odpověď. To bylo v době, kdy vlaky skutečně jezdili páru, a ne na naftu či elektřinu.
